Tajemná kryptografie: Které dávné šifry čekají na své rozluštění?

Egyptské městečko Oxyrhynchus dnes na mapě Egypta úplně nezáří. Je to jen osídlený bod na levém břehu kanálu Bahr Yussef, spojnice mezi Nilem a Fajjúmskou oázou. Pokud vás ale zajímá archeologie, jeho význam se dramaticky mění. Ve 4. století před naším letopočtem totiž bylo druhým nejhustěji zalidněným sídlem celého Egypta – onou pověstnou obilnicí, z níž se vyváželo zrno do zbytku známého světa. Pravidelná zdvojená úroda sem přitahovala zámožné kupce ze zámoří, kteří tu zakládali obchodní pobočky, aby si zajistili předkupní práva. Proto zde, v místě vzdáleném 160 kilometrů od Káhiry, po staletí fungovala silná řecká komunita. 

Je určitým paradoxem archeologie, že se o starořecké civilizaci dozvídáme nejvíc právě na této egyptské lokalitě. Suchý pouštní vzduch totiž uchoval listy papyru v dobrém stavu. A tak se z artefaktů nalezených na vykopávkách v Oxyrhynchu můžeme dočíst o dramatech sepsaných Euripidem, o díle básnířky Sapfó nebo ztracených knihách římského historika Livia. A jen díky tomu, že je někdejší psavci ve svých listinách zmiňují.

Nalezené fragmenty nám také prozrazují pozadí někdejšího všedního života světové obilnářské burzy. Dochovaly se nákupní seznamy, účtenky, dluhopisy, pojistky, osobní listy a dopisy. A v tomto předlouhém výčtu dobové dokumentace pak překvapivě vyniká „lístek“ o rozměrech 103 × 80 mm, pojmenovaný Papyrus Oxyrhynchus 90. I tenhle kousek papyru je jakousi stvrzenkou, dokladem o uložení zrní v místní sýpce, sepsaným v řečtině. V čem je háček? 

Tajemný shluk znaků z pergamenu číslo 90. Dvouřádkové poselství zůstává záhadou. (foto: Wikipedia, CC0)

Záhadu z papyru nečiní pětiřádková zpráva o tom, že si jakýsi „Clarus, bývalý úředník, uložil v roce 179 sumu, 8 artabae a 4 choenices ve veřejném skladu“. Pod tímto textem se totiž nachází i dvouřádkový přípis ve formě jakéhosi shluku znaků. Je sice psán písmeny řecké abecedy, ale v řečtině nedává pražádný smysl. Nedává smysl, ani když jej „foneticky“ přeložíte do jiných jazyků. A řazením znaků se neblíží ani egyptským dialektům. Není to pořečtěná forma démotického písma. Je to šifra. A zjevně dost dobrá. Její dvouřádkové poselství totiž zůstává záhadou a otevírá prostor spekulacím. Mělo se snad ono zrno ztratit, být otráveno, bylo už otrávené? Co mělo čekat na toho, kdo jej ze sýpky přišel vyzvednout? Nevíme. Papyrus Oxyrhynchus 90, v současnosti uložený v londýnském Muzeu přírodní historie, na rozluštění stále čeká.

Veselá hříčka?

Přepestré spekulace a četné úvahy dosud neúspěšných luštitelů nabízí i šifra Dorabella. Přezdíváno jí bývá „roztomilá“, protože ji graficky vyjadřují kudrlinky, půlobloučky a vlnovky. V psaní ze 14. července roku 1897 je zachycena na třech řádcích v délce 87 znaků. Přesněji je složená ze čtyřiadvaceti různých symbolů natočených do osmi různých směrů. Což dává docela slušný záběr pro nejrůznější kombinace. Zvlášť proto, že se dá předpokládat, že ony tři řádky textu nejsou psány v jednom, ale spíše v několika jazycích. Možná anglicky, francouzsky či řecky. A čistě teoreticky i nějakým domorodým melanéským nářečím. Než ale zasednete s tužkou, papírem a slovníky k jejímu řešení, hodí se spíš chvilku zapátrat v historii pisatele a adresáta. 

Šifra zvaná Dorabella (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Autorem onoho tajemného přípisu je totiž Edward Elgar, hudební skladatel, jehož hvězda zrovna kolem roku 1897 vstoupá vzhůru. Po dlouhých letech nepříliš úspěšné produkce se konečně jeho námaha vyplácí a společnost jej považuje za perspektivního umělce. Adresátem jeho šifry plné kudrlinek je Dora Pennyová, počestná dcera reverenda Alfreda Pennyho. Jak na sebe mohli tihle dva narazit? Čtyřicetiletý skladatel strávil se svou ženou Alicí několik dní na panství Pennyů ve Wolverhamptonu. Starý reverend se v domě tou dobou nenacházel, zrovna šířil slovo Boží v Melanésii. Edward mezitím nalezl zalíbení ve společnosti sedmnáctileté Dory. Debatami o umění a vážné hudbě si zpříjemňovali procházky. Možná zašli i dál.

TIP: Zrození kryptografie: První šifry používal už Julius Caesar v dopisech Kleopatře

Tedy alespoň do doby, než se reverend Alfred vrátil z dobrodružných cest zpět a skladatel zvedl kotvy. Jeho relativně rychlý odjezd ještě před očekávaným příjezdem hostitele a fakt, že jeho manželka na panství zůstala, dává možnému obsahu šifry dost pikantní rozměr. Jenže kryptogram zatím rozluštění odolává, byť se o to pravidelně luštitelé pokoušejí. Dora Pennyová ve svých pamětech zmínila, že záhadný přípis plný kudrlinek sama nikdy nerozluštila. Pravda to být nemusí. Třeba šifře porozuměla až moc dobře, ale nestála o to ji chápat nebo vyslyšet. Kdo ví?