Tajemná alchymie: Obor lákající seriózní vědce i naprosté šarlatány

Podíl na jejím šíření v Čechách mělo jistě založení pražské univerzity i častější cesty Čechů za vzděláním po Evropě. Ani církevním osobám se tato vášeň nevyhnula, ve stopách bájného zakladatele alchymie Herma Trismegista šel u nás v 15. století třeba kněz Jan Těšínský. Alchymista Jan z Lazu pro změnu zanechal svědectví o alchymistických pokusech samotné císařovny Barbory Celské, manželky Zikmunda Lucemburského.

Štědrý dvůr Rudolfa II.

Když na císařský trůn usedl všestranně vzdělaný a uměnímilovný Rudolf II. a za své hlavní sídlo si zvolil Prahu, učinil z ní hlavní město alchymie. Pověst o tom, že své učence nejen štědře podporuje, ale je sám zasvěceným badatelem, se rychle šířila. Alchymisté možná císaři trochu pochlebovali, když ho nazývali novým Hermem Trismegistem, nicméně Rudolf II. měl v alchymii značné znalosti a adepty rád nechával zkoušet.

TIP: V zajetí umění a kuriozit: Kunstkomora císaře Rudolfa II.

Znalosti však často nestačily tam, kde se tvrdě intrikovalo, tedy v konkurenčním boji mezi císařovými alchymisty a dvořany. Cesta z kola ven bývala velmi rychlá: obviněním z podvodů, kacířství nebo špionáže pro jiné země. Jiné alchymisty stáhly ke dnu astronomické dluhy. Mnozí zkrachovalci mizeli z Prahy ke dvorům předních šlechticů, kteří také toužili blýsknout se po vzoru císařského dvora. Naděje vkládaná mocnými tehdejšího světa do objevení léků proti nemocem a stárnutí a v nové postupy zpracování kovů, motivované pochopitelně především touhou po zisku, přivodila mnohým alchymistům vzestup i pád.