Světec, který nepromluvil: Skutečně skrýval Jan Nepomucký tajemství královny?

Král Václav IV. byl z těch synů slavných otců, o kterých se říká, že jablko padlo od stromu opravdu daleko. Po Otci Vlasti Karlovi IV. přebral trůn, ale už ne panovnické dovednosti. Nezřídka se mu podsouvá, že to byl on, kdo způsobil rozklad Zemí Koruny České. V poslední části života se navíc častěji dopouštěl různých alkoholických excesů, kvůli kterým s králem obtížně vycházeli i jeho přátelé. 

Rostoucí napětí

Značně neobratně si Václav počínal ve vztahu ke katolické církvi, zejména pokud šlo o majetek a peníze. Vzájemný rozpor začal nabírat na obrátkách, když v roce 1379 usedl do arcibiskupského křesla Jan z Jenštejna, člověk všeobecně vzdělaný a s jasným politickým názorem, zcela odlišným od králova. Původní „neutrální nepřátelství“ mezi oběma mocnými muži se rychle měnilo v otevřenou zášť. Navíc Václav tou dobou úplně přestal rozumně uvažovat a ze svých problémů hledal cestu nejčastěji v ženské společnosti a číši vína. Arcibiskup odmítal takové královo chování tolerovat a bylo jen otázkou času, kdy se něco stane. 

Útěk před králem 

Za této nepřehledné situace přichází na scénu postava Johánka z Pomuku, od roku 1389 generálního vikáře (vysokého správního úředníka) pražského arcibiskupství.

Johánek si krále znepřátelil hned krátce po svém nástupu tím, že Václavovi překazil jeho plán založit v českých zemích nové biskupství. Podle očitých svědků, když se to král dozvěděl, vypukl u něho dosud nevídaný záchvat zuřivosti, neboť Václav to vnímal jako očitý Jenštejnův podvod na královském majestátu. Ihned vyzval arcibiskupa a jeho rádce, aby se k němu okamžitě dostavili. Ti se však, ze strachu před královým hněvem, raději všichni odstěhovali na arcibiskupský hrad v Roudnici. 

Johánkovo zatčení

Arcibiskup a jeho spolupracovníci byli ochotni se vrátit do Prahy až po Václavově výslovném zajištění bezpečnosti. Jenže jakmile král spatřil Jenštejna v Praze, začal prý sprostě a nepříčetně nadávat a všem hrozil těžkými tresty. Na arcibiskupa si netroufl, ale dal zatknout alespoň jeho generálního vikáře Johánka z Pomuku a několik dalších úředníků. Samotný arcibiskup Jenštejn z celé patálie vyvázl jen s uraženou hrdostí a okamžitě odjel zpátky do Roudnice. 

Posléze se panovník osobně zúčastnil výslechu všech arcibiskupových lidí a podle očitých svědků si počínal doslova nepříčetně. Někteří ze zatčených se raději uvolili pod přísahou svědčit, nebo na mučidlech vyznali vše, co si král přál. 

Ani v mučírně nepromluvil!

Nakonec zůstal jen generální vikář Johánek z Pomuku, na něhož se Václav osobně zaměřil. Rozhodl se, že Johánka podrobí nejostřejší tortuře, nicméně tento pán celé mučení vydržel. Dobové zprávy tvrdily, že král se jeho mučení zúčastnil nejen pasivním přihlížením, ale katovi v některých aktivitách sám osobně pomáhal. Žádné příznaky prosby o milost však z Johánkových úst nevyšly, čímž si zpečetil svůj osud.

Polomrtvého kněze (některé zprávy ovšem tvrdí, že po tomto mučení byl už nebožtíkem) poručil Václav svázat a tajně v podvečerním šeru odnést na kamenný most přes Vltavu a jeho nebohé tělo svrhnout do vody. Podle kronikářských záznamů se to stalo 20. března LP 1393 o deváté hodině večerní.

Když král „zdárně“ vykonal na Johánkovi akt msty, jakoby se nechumelilo, odjel si na hrad Žebrák, patrně přesvědčen, že dal církvi jasně najevo, kdo je v království pánem. Mezitím Johánkovo tělo preláti pražského kostela vytáhli z vody někde u kláštera svatého Kříže a ve vší úctě donesli na Pražský hrad. Pochovali ho v katedrále svatého Víta proti oltáři Panny Marie. 

V roce 1721 byl Johánek z Pomuku už definitivně přejmenovaný na Jana Nepomuckého, papežem Inocencem XIII. blahořečen a 19. března 1729 ho papež Benedikt XIII. prohlásil za svatého.

Vznik legendy

Takový byl konec a pravá příčina smrti muže, z něhož jezuité pod změněným jménem Jan Nepomucký vytvořili mučedníka a patrona tzv. zpovědního tajemství. To je také nejčastěji tradovaný legendární výklad jeho smrti. Legenda o tajemství královny Žofie, stejně jako tvrzení, že v okamžiku jeho utopení se otevřela nebesa a z nich sestoupili andělé s palmovými ratolestmi, se nejspíše nezakládají na pravdě.

TIP: Nebe českých světců: Jak vznikl kult nejslavnějších českých světců?

Všemi těmito výmysly „nakrmil“ své čtenáře až později kronikář s bujnou fantazií Václav Hájek z Libočan. Do Hájkova díla patří i původ pěti hvězd kolem Janovy hlavy, které se prý objevily nad Vltavou společně se záhadnými světelnými úkazy…