Svět „poštovských panáčků“: Jak se žilo pošťákům v habsburské monarchii

Doručení dopisů, peněžních psaní a balíků soukromým osobám zajišťoval poštovní doručovatel (listonoš).Každý měl vymezený svůj okrsek, který obcházel pěšky, do vzdálenějších částí zajížděli jízdní poslové s vozy nebo jen s lehkými dvoukolovými kočáry, kariolkami.

Parádiví listonoši

Při nástupu do funkce přísahal doručovatel úřadu, že bude vykonávat službu poctivě a věrně ku prospěchu Jeho Veličenstva, nikoho při ní nebude obtěžovat, svěřené dopisy sliboval vždy řádně předávat, účtovat předepsanou sazbu a peníze náležitě odvádět poštovní pokladně. Samozřejmě musel držet listovní tajemství.

Listonoši byli náramnými parádníky, k roku 1831 chodili v černém kabátci s černými výložkami a žlutými knoflíky s iniciálami Jeho Veličenstva a ve svrchním černošedém kabátu nebo plášti s černým límcem. Kalhoty měli z černošedého sukna, dále černý kulatý klobouk, nosili poštovní trubku a na prsou měli štítek s vyobrazením trubky a příslušného čísla okresu. Každoročně měli nárok na nový kabátec, pár nových kalhot a nový klobouk. Svrchní kabát či plášť dostávali jednou za dva roky. Ve službě na sebe nesměli jiný šat vzít, jinak jim hrozila pokuta 2 zlaté při prvním shledání, 4 zlaté při druhém, při třetím 6 a napříště měli být už vyhozeni ze služby.

Pracovní den pražského listonoše začal v 7 hodin ráno, kdy převzal na poštovním úřadě dopisy, srovnal je a vyšel na pochůzku. Musel je roznést do druhé hodiny odpolední, kdy se vracel na poštovní úřad pro nově došlé dopisy, aby je ještě téhož dne roznesl. Pokud to nestihl, nesměl si zásilky vzít domů, nýbrž je vracel každý večer v 8 hodin zpátky na poštu. V celé Praze souběžně pracovalo 10 listonošů. Ve službě se potýkali i s řadou překážek. Například pokud adresáta nezastihli doma, museli se k němu neustále vracet, dokud list nedoručili, nebo museli pátrat po osobách, které podle udané adresy nešlo identifikovat.