Studium pro ženy: Eliška Krásnohorská zasvětila život emancipaci

Venku vládne ponurý podzimní den. V rodině Pechových je ale veselo. Narodila se tady holčička. Bude se jmenovat Anna. Řemeslnická rodina se má co ohánět. Přece jen, Anna není jejich poslední dítě. Malé děvčátko má sedm dalších sourozenců. Každý z nich dostane potřebné vzdělání. Otec brzy umírá a vše zůstane na samotné matce. Anna vystuduje pražský ústav, mnoho se naučí taky od svých starších bratrů. Věnuje se  hudbě a krásně maluje. Stane se z ní sečtělá mladá dáma.

Vzhůru do společnosti

Anna se stále více zajímá o literaturu. Píše si do šuplíku a pomalu se seznamuje s dalšími lidmi stejných zájmů. Seznámí se se spisovatelkou Karolínou Světlou. Jejich přátelství je celoživotní. Právě ona a novinář Vítězslav Hálek stojí u jejich prvních krůčků. Z Anny Pechové se stává Eliška Krásnohorská. Přispívá do významných časopisů. Květy, Světozor, Lumír. Do češtiny přeloží díla významných autorů. Láska k hudbě ji přivede k Bedřichu Smetanovi. Skladatel ji okouzlí. Jeho vlastenectví je tolik silné a obdivuhodné. Napíše pro něj dokonce libreta ke čtyřem slavným operám. Viola, Hubička, Tajemství a Čertova stěna. A co víc, neřekne si o žádný honorář. Bere to jako pomoc českému národu, který tolik potřebuje slyšet svou mateřštinu. Sebevědomě se zařadí mezi významné národní obroditele. 

Ženy, povstaňte!

Je mladá, vzdělaná, pracuje, zajímá se o politiku, o kulturní dění. Něco tomu ale chybí. Chybí ji uznání podobné tomu, které se dostává mužům. Často o tom hovoří se svou přítelkyní Karolínou Světlou. Jejich pocity jsou podobné. A zatímco mladá Eliška o tom jen uvažuje, starší a zkušenější Karolína už dáno jedná. Je potřeba věnovat ženám více pozornosti. Více mluvit o jejich problémech, bojovat za jejich práva. Jak? Jednoduše. Založením dalšího časopisu. Ten se jmenuje Ženské listy a je přesně tím, co dámy potřebují. Ženy v korzetech, které jsou odsouzeny k tomu, aby pečovaly o své muže, vyšívaly, byly krásné a při konverzaci plaše klopily oči. Pryč s tím! Ženy mají právo na svůj názor. Nedlouho po vydání časopisu vzniká taky Ženský výrobní spolek. Starostkou se stává Eliška Krásnohorská. Konečně se ve společnosti začíná mluvit o emancipaci. Muži se sice ušklíbají, ale víc nezmůžou.

Možnost vzdělání všem bez rozdílu pohlaví

Jsme ve druhé polovině 19. století. Většina škol je ryze chlapeckých. Ženy mohou navštěvovat jen pár soukromých a vesměs se jedná o odborné školy, které mají dívku naučit péči o domácnost, rodinu, ručním pracím a jednoduchým počtům. A co když chtějí víc? Čtyřicetiletá emancipovaná spisovatelka se do toho opře s vervou sobě vlastní. Napíše petici. Žádá v ní, aby dívky mohly studovat na státních školách, získat maturitu a nastoupit na univerzity! Tolik šokující gesto. Ale podaří se. Získá několik tisíc podpisů, povolení k založení spolku Minerva a prvního státního gymnázia pro dívky. Ke studiu mohou nastoupit ty, které již absolvovaly měšťanskou školu a složily přijímací zkoušky. V prvním ročníku je 51 žaček. Jejich studium a matriály platí právě členové spolku Minerva.

TIP: Dlouhá cesta českých žen do školy: Změnu přineslo až 19. století

Gymnázium tehdy má jen dvě místnosti, ale ne na dlouho. Po pár letech se podaří získat větší prostory. A maturita? Tu dívky musí složit na Akademickém gymnáziu. A většině se to skutečně podaří. Ty statečné se dokonce přehlásí na vysokou školu. Poprvé v historii ženy nastoupí ke studiu medicíny a filozofie! První žena promuje pouhých deset let po otevření dívčího gymnázia. Elišce Krásnohorské se vydaří kousek, na který by se jiné bály jen pomyslet. Dnes už je gymnázium pojmenováno po své zakladatelce. Studovala tady třeba Alice Masaryková, Milena Jesenská, Jarmila Loukotková či Zdena Škvorecká.