Staroměstská exekuce českých pánů: Pobělohorské divadlo hrůzy

Vlastní exekuce začala úderem páté hodiny ranní. Ze Staroměstské radnice vyšel černě zakuklený městský sluha a divadlo smrti začalo. Odsouzení přicházeli na pódium podle rodu, důstojenství a věku. Proto vystoupili jeden po druhém čelem ke katovi Janu Mydlářovi nejprve páni, které následovali rytíři a posléze měšťané. Nejstarší z odsouzenců byl šestaosmdesátiletý rytíř Kašpar Kaplíř ze Sulevic, nejmladší byl sotva čtyřicetiletý pražský měšťan Jan Kutnauer. Deset mužů bylo starších než sedmdesát let, ve své době šlo nepochybně o starce či kmety.

Meče i provaz

Byla to monstrózní poprava, poprava, jakou nejen hlavní město, ale celé České království doposud nezažilo. Trvala déle než čtyři hodiny a Jan Mydlář na splnění svého úkolu spotřeboval hned čtyři meče; prvním popravil jedenáct mužů, druhým jen pět, zbylými dvěma jedenáct odsouzených. A to ještě byli tři měšťané oběšeni, patrně proto, aby si Mydlář trochu oddechl. Hlavy dvanácti mužů (Václava Budovce z Budova, hraběte Jáchyma Ondřeje Šlika, Jana Jesenia, Bohuslava z Michalovic, Kašpara Kaplíře z Sulevic, Jindřicha Otty z Losu, Valentina Kochana z Prachové, Tomášw Štefka z Koloděj, Kryštofa staršího Kobera z Kobersberku, Nathanaela Vodňanského, Leandra Rüppela a Jiřího Hauenschilda z Fürstenfeldu) byly posléze vystaveny na Staroměstské mostecké věži.

Šest z nich se dívalo do dnešního Křižovnického náměstí, stejný počet byl nasměrován k Vltavě s pohledem na Pražský hrad. Hlavy byly naraženy na dlouhé dřevěné tyče opatřené železnými pruty, jež tvořily jakési koše. To pro případ, aby snad některá z hlav nespadla dolů. A nešlo jen o hlavy popravených. U některých nechyběly ani ruce, jež byly useknuty před popravou, případně po ní, v souladu s vážností provinění. Takto vystaveny byly hlavy popravených po dlouhých deset let. Přečkaly deset zim, jarní deště i letní parna, a tak nepřekvapuje, že skvostnou gotickou architekturu zdobily posléze vybělené lebky.