Co je největší pýchou staročeské kuchyně? Přece poctivý frgál!

Pokud byste dříve po některé kuchařce chtěli frgál, mohli byste se se zlou potázat. Frgál totiž původně znamená nepovedený koláč. A tak se této dvě stě let staré laskomině říká často taky „pecák“, nebo jednoduše koláč. 

Náplně všeho druhu

Hospodyňky pekly frgály hlavně na svatby, křtiny či lidové slavnosti. Jejich průměr má být kolem třiceti centimetrů a má vážit šest set gramů. Nejtradičnější náplní jsou hrušková povidla, ale často taky povidla švestková, mák nebo tvaroh. V posledních letech se objevují i meruňky a borůvky. Na to se ale mistři v pečení frgálů nedívají příliš s nadšením... Meruňky jsou podle nich dobovým nesmyslem. Když se začaly velké kulaté koláče péct, na Valašsku byste meruňku nenašli ani jednu! A borůvky? Ty sbíraly a prodávaly děti, aby si trochu přivydělaly. A když nebylo povidel ani máku, sáhlo se po tom, co bylo doma. Používalo se zelí, řepa i mrkev.

Slané verze frgálů dneska ochutnáte málokde. Ale jistotou vám může být Valašské muzeum v přírodě. V Rožnově pod Radhoštěm. Toto městečko je totiž kolébkou těch nejlepších a nejtradičnějších kulatých dobrot. Ten pravý recept se jen tak nedozvíte. Rodiny si je střeží jako oko v hlavě. Hospodyňky je umí péct v hliněné peci, kterou vymetají smrkovým chvojím. Těsto musí být perfektně zpracované. Když se vyválí do tenké placky, musí mít uprostřed šířku stébla. Je to lahůdka. A nejen Valaši tvrdí, že dobře upečený frgál je lepší než dort.