Sporná paternita Ludvíka XIII.: Kdo byl otcem „krále Slunce“?

Pochybovači o otcovství krále Ludvíka XIII. tvrdili, že když jeho manželství s Annou Rakouskou zůstalo po 22 let bezdětné, musel ho někdo zastoupit. Je nutno připomenout, že se manželé zpočátku usilovně snažili o zachování dynastie a mladičká královna několikrát potratila. To dokazuje, že dítě počít mohli. Postupem času se však odcizili, bezohledný a zklamaný panovník označil manželčino břicho za učiněný hřbitov a přestal ji v ložnici navštěvovat. Souviselo to i s tím, že manželé byli povahově naprosto odlišní. Ona milovala divadlo a tanec, on byl nejraději na lovu, krásných žen se stranil a z duše nenáviděl vše španělské. 

Zlí jazykové

V roce 1637 se královi nejbližší dvořané, vyděšení představou, že by trůn zdědil Ludvíkův intrikánský bratr Gaston, uchýlili ke lsti a s odvoláním na přestavbu Louvru přiměli panovníka sdílet lože s královnou v jejím paláci. O devět měsíců později jim svatý Fiacrius seslal zdravého následníka. Jenže pomlouvační dvořané při určení původce královnina obtěžkání sázeli spíše na papežského diplomata Giulia Mazzarina, z kterého všemocný kardinál Richelieu učinil svého sekretáře, později i kardinála a „Francouze“ Julese Mazarina. Byl tento „mladý muž s přitažlivým obličejem, způsobný, šikovný, živý, příjemný, zdvořilý, pohotový, s příjemným vystupováním, radostnou povahou, šikovný v přetvářce a zamlčování“ otcem pozdějšího krále?

Teze o Mazarinově otcovství se opírá o jediný pramen, který však není k dispozici v originále, pouze v pozdějším přepisu. Jedná se o dopis, který Mazarin údajně napsal v září 1637 v Paříži. Ludvík XIV. se narodil v neděli 5. září 1638. K početí tedy muselo dojít na přelomu listopadu a prosince 1637. Nemáme ale jediný důkaz o tom, že by se Mazarin v té době nacházel v Paříži, natož v královnině ložnici. Na druhou stranu nelze popřít, že po smrti Ludvíka XIII. Anna Rakouská spojila svůj osud s kardinálem Mazarinem, z něhož jako regentka učinila prvního ministra a hlavního mentora Ludvíka XIV. Mnozí dvořané byli přesvědčeni o tom, že mezi nimi vzplanula láska a stali se milenci, nebo dokonce tajnými manželi.

Zastánci počestnosti Anny Rakouské takovou možnost vylučují. Argumentují, že k tomu nemohla mít příležitost, neboť její život probíhal na očích veřejnosti, komorné spaly vedle její postele a dvorní dámy se vždy nacházely minimálně na doslech. Navíc jako pravá příslušnice rodu Habsburků byla Anna zbožná křesťanka, která se bála pekla a nemohla by spáchat „smrtelný hřích“ smilstva.

Svědectví krve

V dnešní době se historici mohou kromě písemných pramenů opřít i o genetickou analýzu kosterních pozůstatků nebo jiných biologických vzorků historických osobností a o typizaci DNA žijících příbuzných. Například v Rusku se takto podařilo prokázat, že ostatky nalezené poblíž Jekatěrinburgu na 99,9 % náležejí poslednímu carovi a jeho rodině. 

TIP: Hříchy Krále Slunce: S milenkami zplodil víc dětí než se zákonitými manželkami!

Ve Francii nedávno podrobili analýze vzorek krve Ludvíka XVI. z kapesníčku smočeného v krvi pod gilotinou v den jeho popravy a vzorek z hlavy Jindřicha IV., která byla zachráněna před revolucionáři plundrujícími královskou hrobku. Srovnali je se vzorky DNA tří žijících mužů z rodu Bourbonů a došli k závěru, že analyzované vzorky nepocházejí od francouzských králů. Současně bylo potvrzeno, že otcem Ludvíka XIV. a jeho mladšího bratra Filipa byl stejný muž. Co tedy z analýzy DNA vyplynulo? Buď krev a hlava nepatřily zmíněným králům, což je velmi pravděpodobné, nebo oba panovníci nebyli Bourbony. O otcovství Ludvíka XIV. to neříká nic, nebo maximálně to, že měl stejného otce jako jeho mladší bratr.