Špatně připravený převrat: Vpád pasovských do Čech (2.)

Do zbraně se hrnula především chudina, tovaryši a studenti, kterým se říkalo „čtveráci“, to podle toho, že se považovali za příslušníky čtvrtého stavu. Na obou stranách Vltavy se rozpoutaly orgie plenění. Pasovští si počínali neurvale a nerozlišovali mezi majetkem katolíků a protestantů. Vraždilo se i na Starém Městě, kde se nenávist chudiny obrátila proti mnichům. Když se o obsazení Malé Strany dozvěděl Rudolf II., propadl až hysterickému veselí. Už dlouho žil v obrovském napětí a nyní měl pocit, že akce uspěla. V tom ho udržoval i Leopold, který ve svých ambicích o úspěchu rovněž nepochyboval.

Konec nadějí

V severním předpolí Hradu se 17. února sešla pasovská vojska a oddíly stavovských žoldnéřů. Vojáci, kteří proti sobě ještě nedávno bojovali, nyní složili společnou přísahu císaři. Měla celou akci legalizovat a vzniklo tím spojené císařské vojsko, alespoň na oko. Ve skutečnosti zůstala mezi oběma stranami nepřekonatelná propast. Rudolfovo zklamání se dostavilo vzápětí. Přes přímý císařův rozkaz Pražané odmítli otevřít brány, ba dokonce zahnali císařské vyslance. Situace pasovských se stala neudržitelnou. Do Prahy spěchala zemská hotovost z okolí, směřovalo sem i moravské vojsko a z Vídně sám Matyáš. Bylo jasné, že je konec. První to pochopil vojenský velitel, plukovník Ramée. V noci 8. března tajně opustil své vojáky a se třemi stovkami jezdců zmizel. Nakonec z Prahy tajně odtáhl i zbytek pasovského vojska, ztratil se v noci 10. března. Jeho ústup byl sledován stavovskými oddíly, které ale nezaútočily. To spíše sedláci o své vůli způsobili ustupujícím značné ztráty. S vojskem zmizel i Leopold a Rudolf osaměl. Prohrál vše, i když si to zatím odmítal připustit.

Abdaňkování pasovských

Pasovští se stáhli a rozložili se okolo Budějovic a Krumlova. Drancovali, vyhrožovali vypuštěním třeboňským rybníků a čekali na výplatu dlužného žoldu. K tomu se ale nikdo neměl. Rudolf dával od všeho ruce pryč, tvrdil, že peníze nemá, přestože jich měl dost. Leopold se vrátil do Pasova, aniž by vojákům zaplatil, ovšem ten na to opravdu neměl. Jediný, kdo byl ochoten dluh uhradit, byl Matyáš, jemuž se ale také nedostávalo prostředků. Nakonec si musel vypůjčit od Petra Voka z Rožmberka a teprve potom bylo neblahé vojsko abdaňkováno, tedy rozpuštěno. Neúspěšný pokus o puč znamenal Rudolfův politický konec. Matyáš, který vstoupil do Prahy 24. března 1611, byl nadšeně vítán jako budoucí panovník. Abdikaci ovšem podepsal teprve 23. května 1611, v den Matyášovi korunovace. Zbytek života prožil zapomenutý na Pražském Hradě, kde také 20. ledna 1612 zemřel.