Spása poutníků aneb Maltézští rytíři na cestě dějinami

Řád svatého Jana Jeruzalémského už dnes asi většina lidí zná spíše pod názvem maltézští rytíři či johanité. Jeho představitelé přišli na Maltu sice až v roce 1530, ale právě s tímto ostrovem je spojena nejvýznamnější etapa jejich řádového života. Ta opravdu původní podoba mnišského společenství je pojila s řádem benediktinů, kteří působili v Palestině jako bratrstvo pověřené starostí o zdraví poutníků, směřujících v 11. a 12. století do Svaté země. Připomínají se k roku 1048 a zkráceného názvu johanité se jim dostalo podle názvu jejich charitativního domu, který zasvětili Janu Křtiteli. 

V roce 1113 uložil papež johanitům další řádovou povinnost: měli se nejen starat o nemocné poutníky, ale také je vojenskou silou ochraňovat před stoupenci proroka Mohameda. Vznikla tak vojensko-špitální komunita, jež za velmistra Raymonda de Puy (1120–1158) dostala do užívání proslulý bílý osmihranný kříž.

Pryč ze Svaté země

Vítězstvím muslimů v roce 1291 byl osud maltézských rytířů v Palestině zpečetěn. Natrvalo se tu už nemohli udržet. Na samém konci 13. století byli všichni křesťanští strážci Božího hrobu ze země vyhnáni a řád si musel nalézt nový azyl. Jím se mu dočasně stal ostrov Kypr, leč vzápětí je čekalo další stěhování na ostrov Rhodos. Moc Osmanů ovšem ale rostla víc a víc.

V roce 1522 oblehla Rhodos armáda tureckého sultána Sulejmana Nádherného. Johanité bránili svůj domov více než hrdinsky, nakonec se však před vojenskou přesilou museli sklonit a kapitulovali. Sultán se v tomto případě ukázal jako uznalý vítěz, neboť je nechal z ostrova odejít. Pochopitelně beze zbraní.

Po sedmi letech nejistoty jim ochranná křídla nabídl císař svaté říše římské a španělský král Karel V. Přidělil jim coby domov malinkaté souostroví ležící jižně od Sicílie: ostrovy Maltu, Gozo a Comino. Rytíři dar vděčně přijali. Jejich prvním sídlem se stala malá maltská rybářská vesnička Birgu a její přístav. Zdejší zámeček Castella a Mare přebudovali, opevnili a na ostrově postavili také nové pevnosti.

Obávaní válečníci

Birgu se posléze stalo svědkem největších bitev při tureckém obléhání Malty v roce 1565. Obležení a kruté boje trvaly tři měsíce. Nejen že se johanité úspěšně bránili proti značné turecké přesile a lépe organizované armádě, ale za pomoci osmitisícového vojska vyslaného ze Sicílie zvítězili. Na paměť této události dostalo místo nový název Vittoriosa. I v dalších bojích potvrdili johanité své schopnosti. Po boku Svaté ligy bojovali v námořní bitvě u Lepanta v roce 1571, či vedli kruté války proti tureckým pevnostem v letech 1600 až 1630.

TIP: Pevnost Krak des Chevaliers: Mohutný strážce svatého řádu

K johanitům vstupovali členové bohatých a vlivných evropských šlechtických rodin a jejich majetek vždy připadl řádu. Za důležitý zdroj financí jim však sloužilo i přepadávání lodí pirátů a korzárů. Obírali je o nakradené cennosti a zboží, bojovat na širém moři totiž johanité dovedli skvěle. Vždyť vlastní flotilu měli už od 11. století! Platili za nesmírně schopné námořníky a jakmile prý pirátské lodi zahlédly vlajku s maltézským křížem okamžitě prchali, byť většinou bez úspěchu. Nelze ovšem vyloučit, že rytíři sami pirátským způsobem přepadávali lodě bohatých islámských kupců, na něž měli pochopitelně pořádnou pifku.

Poslední cesta

A jak skončili sami johanité? Na samém sklonku 18. století je z ostrova při svém tažení do Egypta vypověděl Napoleon Bonaparte. Zastavil se zde, aby doplnil zásoby proviantu a vody. Pikantní přitom je to, že je jí zde totální nedostatek.. Zpohodlnělí rytíři se mu vzdali bez boje a jejich maltské panství se rozpadlo. Stěhují se tedy znovu, tentokráte snad naposledy: do Říma. Vrací se i ke svému původnímu charitativnímu poslání. Jejich dnešní oficiální název zní Suverénní vojenský a špitální řád svatého Jana Jeruzalémského z Rhodu a Malty.