Smrtící triky bojovných Hunů: Jak poráželi své nepřátele?

Římané se radují. Strašliví válečníci z Dálného východu před nimi prchají. Římští vojáci se plni sebedůvěry pouští do jejich pronásledování. Jenže brzy se situace obrátí. Jako by se vynořili ze země, stojí náhle proti Římanům lučištníci. Jsme v pasti, dochází příliš pozdě římským důstojníkům. Zaslechnou neúprosný svist šípů. Všechny neomylně zasáhnou svůj cíl. Nebozí Římané netušili, že předstíraný útěk a následné zasypání nepřítele šípy patří k oblíbené bojové strategii Hunů. Kdo by se od těch barbarských nájezdníků nadál tak důmyslné taktiky? Je toho však mnohem více, čím asijští bojovníci Evropany překvapí.

Nedostižní jezdci

Hordy divokých Hunů se do Evropy přiřítí v roce 375. Nomádi přitom sedí pevně usazeni na svých malých ošklivých koních. „Ani kentaurové nebyli s koněm více srostlí než oni,“ tvrdí o hunských jezdcích jeden římský historik. Proč se v sedle Římané nemohou Hunům vyrovnat?

Tito, v očích pyšných římských obyvatel, „nekulturní pastýři“ totiž používají užitečné vynálezy. Zatímco Římané sedí v obyčejných kožených sedlech, ta hunská se pyšní dřevěnými konstrukcemi, které jezdcům dodávají stabilitu. Pří jízdě si Hunové navíc vypomáhají v Evropě do té doby nevídanými třmeny. Barbarští válečníci si vědí rady i s otlačeninami a odřeninami z natřásání v sedle. Na hřbet zvířat kladou syrové maso, které nepříjemné následky dlouhé jízdy zmírňuje. Stačilo by však jezdecké umění a válečnické triky k tomu, aby Hunové uštědřili tehdejším obyvatelům Evropy tak drtivou porážku?

Podivuhodné zbraně

Římané možná Huny mnohonásobně převyšovali svou vzdělaností, ale pokud jde o výzbroj, měli se od asijských kočovníků hodně co učit. Velkou paseku v řadách nepřátel dokázali způsobit zejména hunští lučištníci. Jejich luky byly vyrobené z ohebného dřeva. Konce a střední část zbraní zpevňovaly ploché kosti. K mistrně zhotoveným lukům patřily také kvalitní šípy. Měřily šedesát až osmdesát centimetrů a byly zakončeny trojhrannou železnou špičkou. Ta snadno pronikla i římskými plátovými košilemi. Přitom s touto smrtonosnou zbraní byli Hunové schopni spolehlivě zasáhnout nepřítele i na vzdálenost šedesáti metrů.

Není divu, že církevní otcové nazývali Huny Vojskem Apokalypsy. Vždyť tehdejší Evropané byli zvyklí na boj zblízka. Jak se mohli postavit protivníkovi, který je dokázal zabíjet z odstupu? Šípy ale neplnily pouze funkci účinné zbraně. Ve dříku měly provrtané otvory. Když letěly vzduchem, vydávaly pištivé zvuky. Takto si Hunové mezi sebou na bojišti předávali zprávy, aniž by jim nepřítel rozuměl!

Ani ten, kdo unikl hunským šípům, neměl vyhráno. Meče asijských bojovníků se mohly pochlubit mnohem lepším provedením než ty římské. Dvousečný meč válečníků z Dálného východu byl opatřen odrážecí vzpěrou. Ta chránila ruku hunského bojovníka pro případ, kdyby nepřítelův meč sjel po hraně ostří. Byly to tedy zbraně, které dopomohly asijským bojovníkům k vítězství nad Evropany?

Vyvrhlo je samo peklo

Germáni i Římané jsou hrůzou bez sebe. „Slyšeli jste, že Hunové pijí víno z lebek svých zabitých nepřátel?“ ptá se jeden voják svých druhů. Další vypráví, že barbarští jezdci jedí dětské maso a pijí ženskou krev. Tyto pověsti se zřejmě zrodily jenom z lidského strachu. Hrůzné zkazky však Hunové podporují i svým strašlivým zjevem. Jsou totiž mistry ve vedení psychologické války.

TIP: Tajemný původ Hunů: Byli obávaní barbaři potomky čarodějnic?

Tváře si rozřezávají noži, aby se nepřátelé při pohledu na ně dávali na útěk. Také se halí do kůží, používají rudě natřené šípy a s vyholenou půlkou hlavy se řítí do bitvy s pronikavým jekotem. Kdo zachrání Evropu před tímto pekelným vojskem? Budou Evropané stovky let úpět pod hunskou tyranií? Naštěstí ne. Pouze válečné umění Hunům k udržení dobytého území nestačí. Poté, co roku 453 umírá legendární vojevůdce Attila, hunská říše se rychle rozpadá. Potomci mocného národa jsou rozprášeni po celé Evropě i Asii.