Smaragdová neutralita: Proč nevstoupilo Irsko do 2. světové války?

Anglo-irská válka v roce 1921 definitivně rozdělila osudy dvou sousedících států. Irové sice zůstali součástí britského Commonwealthu, ale po praktické stránce již byli plně suverénní, nezávislou a demokratickou zemí. Všelidové hlasování a přijetí nové ústavy v roce 1937 pak mezi britské a irské ostrovy vložilo bariéru širší než celý Svatojiřský průliv. Když o rok později začala obchodní třenice mezi přístavy a obchodníky z obou zemí, zanechalo to na vzájemných vztazích hluboké šrámy. Není tedy divu, že se na začátku 2. světové války Irové nechtěli stavět po bok těm, kteří je posledních pár století utlačovali, a na nichž si museli před pár lety vydobýt vlastní svobodu se zbraní v ruce. 

Invaze a blokáda 

Rozhodně to ale neznamená, že by Irové trpěli nějakým sentimentem vůči světovládným nápadům Adolfa Hitlera. Nadšených obhájců německých nacistů bychom v Irsku napočítali v roce 1938 asi tolik, co oddaných stoupenců Buckinghamského paláce. Irové chtěli hlavně klid, a proto si zvolili neutralitu. Ta je přišla draze a výsledná tíživá ekonomická izolace je deptala po celou válku stejně, jako vytrvalá hrozba možné invaze. Ať už té z Berlína nebo Londýna. Němci totiž pochopitelně zvažovali, že by okupací Irska získali ideální základnu pro výpad do Británie. A Britové by tomu stejně tak rádi předešli preventivním obsazením ostrova.

„Dosud na žádnou jinou zemi nebyla uvalena tak efektivní blokáda, jako na Irsko, které se zřeklo válečných akcí,“ bude v roce 1940 naříkat premiér Éamon de Valera. Jak to? Na začátku války mělo Irsko k dispozici obchodní flotilu 56 lodí. Hned dvacet z nich ale bylo potopeno ponorkami a při náletech na volném moři. Spojenci i nacisté měli evidentně problém odlišit je od svých protivníků. Země, která byla závislá na zásobování zvenčí, musela podstupovat nelehké a hladové zkoušky. I proto si musela 15 dalších lodí vypůjčit a pronajmout, což ale nebylo jen tak. Nechtěli si totiž zavázat nebo znepřátelit žádnou z válčících stran. A k těm už přináležela prakticky celá Evropa.

Pomáhají všem

Irské přístavy zely prázdnotou: kdo by tu také hledal kotviště? Pokud vynecháme loďstva Spojenců a Osy, zůstává nám už jen Amerika. Jenže z USA sem, do „válečné zóny“, lodě za obchodem příliš nespěchaly.

I když je to paradox, v průběhu války bylo celé neutrální Irsko ve zbrani. Většinou jako domobranci v jednotkách LOP (Look Out Post), tedy na pozorovatelnách na pobřeží. Muži sloužící u námořnictva sloužili tzv. Dlouhou hlídku. Bez ohledu na zjevná rizika brázdili příbřežní vody a bez rozdílu zachraňovali trosečníky obou válčících stran. Protože je však neposílali zpět, ale do vlastní internace, vděku se za to od jejich mateřských zemí nedočkali. 

Příkladem může být loď MV Kerlogue, která ač zachraňovala topící se vojáky obou armád, byla oběma námořnictvy napadena. Němci také několikrát bombardovali Dublin. Zjevně jako odvetu za to, že Irsko aktivně nebránilo vlastním občanům vstoupit do cizích armád.

Počty Irů, kteří se přidali k Němcům, šly do stovek. Na rozdíl od tisíců, které se přidaly ke Spojencům. Celé to ale bylo trochu složitější: v Němci bombardované Británii už totiž na pracovní víza pracovalo 245 tisíc Irů, bez nichž se průmysl obejít nedokázal. Dále tu bylo kolem 50 tisíc irských „dobrovolníků“, kteří vstoupili do britských ozbrojených sil. A ke Spojencům později „dezertovalo“ něco kolem pěti tisíc mužů pravidelné irské armády, protože chtěli bojovat proti Hitlerovi.

Zrádci?

Žádné chvály se jim za to ale nedostalo ani od Británie, která celé Irsko viděla jako „nebojující zrádce“. Po válce pak těmto irským vojákům sebrala hodnosti a nárokované výsluhy. Získaná ocenění jim byla znovu přiznána až v roce 2013. Spojenci se nehezky dívali na Irsko i proto, že údajně zajišťovalo zázemí pro provoz a dotankování německých ponorek. Byla to samozřejmě lež, ale hodila se. Jediná německá ponorka, která tu zastavila, byla U-35 kapitána Wernera Lotta. Proč? Aby na neutrální břeh vysadila dvacítku řeckých námořníků z lodi MV Diamantis, kterou předtím poslala ke dnu. Fotky z vysazování se ale objevily z tisku na Západě – a o senzaci hned bylo postaráno.

TIP: Tiše sedět a neválčit: Vojenská neutralita v dějinách Evropy

Irové si byli vědomi, že neutralita jim komplikuje život. Byla to ale cesta, jak přežít. Proto by nás nemělo překvapit, že irský premiér osobně kondoloval německému velvyslanci, když se v roce 1945 dozvěděl o smrti Adolfa Hitlera. A velmi vlažný byl i postoj Irů vůči židovským uprchlíkům. Svět se o tom pochopitelně dozvěděl. Bohužel se už ale mlčelo o tom, že irská výzvědná služba po celou dobu konfliktu tajně podporovala Spojence zpravodajskými informacemi. Byť třeba jen meteorologickými údaji, bez nichž by nikdy nemohlo zdárně proběhnout vylodění v Normandii. Anebo že svolili k otevření tzv. Donegalova koridoru, kusu vzdušného prostoru nad svým územím, který umožňoval přesuny spojeneckých letadel…