Slezské čarodějnické procesy: Kat kvůli množství poprav dokonce stávkoval

Když si uvědomíme, že Slezsko bylo tehdy stále ještě součástí zemí Koruny české a že z měst jako Jeseník nebo Nisa (dnes Nysa ležící v Polsku kousek od českých hranic) to bylo do Velkých Losin coby kamenem dohodil, stojíme před jednou z významných příčin severomoravských procesů.

Jesenické procesy

Jeseník, tehdy Frývaldov, náležel podobně jako Nisa pod vládu vratislavského biskupa. Čarodějnické procesy zde začaly ve 20. letech 17. století a měly zřejmou souvislost s tím, že v knížectví tehdy řádil dobytčí mor. Ztrátu cenného dobytka nesli obyvatelé v časech třicetileté války obzvláště špatně. Není divu, že vinu za jeho uhynutí svalovali na temné síly a nekalé čarování. Hledání původce onoho neštěstí v okolí vedlo k celé sérii tragédií. 

Na počátku stálo závažné obvinění městského pastýře z Frývaldova Kryštofa Schmieda, učiněné na smrtelné posteli. Pastýř obvinil svou ženu z travičství a čarování. Barbora Schmiedová sice vydržela všechny stupně tortury, nakonec však ze stejného zločinu obvinila dalších šest žen, včetně místní porodní báby Marty Wenzelové. Barbora jako jediná unikla kruté smrti upálením, protože zemřela ještě ve vězení. Předtím se však přiznala k tomu, že jako neviditelná létala jiným lidem do sklepů, z nichž kradla mléko, připravovala „čarodějnické máslo“, škodila dobytku bylinami a mořila svého muže. Kromě toho létala spolu s ostatními čarodějnicemi na sabat, kde se při orgiích zřekla křesťanství. 

Pozitivní vliv války

Podruhé se jesenická vrchnost rozhodla vymýtit čarodějnice v letech 1636–1641. Atmosféra podezřívání a všeobecného strachu zachvátila Nisu a Zlaté Hory (Zukmantl). Kat měl tolik práce, že se pokoušel „stávkovat“, aby si vymohl lepší finanční ohodnocení své práce, a pomáhat mu měla pec na čarodějnice. Městské rady dotčených měst posléze přišly na chuť novému způsobu „podnikání“, rodiny vyšetřovaných musely platit takzvané kajícné peníze jako příspěvek na náklady spojené s vězněním a popravou. 

V roce 1642 se přivalila švédská i císařská vojska a Nisa byla nějaký čas v obležení. Třebaže procesy pokračovaly v omezené míře dál, válka je odsunula do pozadí. Po podepsání vestfálského míru roku 1648 třicetiletá válka končila, ale klid zbraní naneštěstí opět obrátil pozornost k údajnému řádění čarodějnických tlup. Tehdy propukla třetí, nejhorší vlna pronásledování na Jesenicku a Zlatohorsku. Teror vyvrcholil v roce 1651. Zpráva z října onoho roku uvádí celkem 155 osob upálených pro zločin čarodějnictví, z toho jen v Jeseníku a okolí 88 lidí! 

Ta hrůza!

Vše začalo na jaře roku 1651 doznáním sotva osmiletého Martina Schirna ze vsi Široký Brod k tomu, že se s Uršulou Schnurzelovou účastnil sabatu. Uršula, zvaná též Dlouhá Ševcová, ho měla také učit, jak zaklínat dobytek. S pokračujícími výslechy Martin postupně kromě Uršuly obvinil další ženy a ty zase udávaly další známé a sousedy. 26. května 1651 Uršula zahynula na hranici v Jeseníku poté, co se přiznala k více jak dvacetileté „čarodějnické kariéře“. Děsivá byla rychlost procesů. Vzhledem k tomu, že jesenický tribunál neobesílal apelační soud, jako tomu bylo v Čechách a na Moravě, nejdéle čtrnáct dní po zatčení končily jesenické oběti na hranici. V létě shořelo jen na jesenické hranici 33 lidí. Za oběť padly i všechny ženy jesenických radních. 

Ukončení jesenických procesů bývá připisováno zásahu vratislavského biskupa Karla Ferdinanda Vasy. Tento vzdělaný muž, bratr polského krále Jana II. Kazimíra a bratranec císaře Ferdinanda III., doporučil zemskému hejtmanovi neotvírat další procesy a k již obviněným se chovat nanejvýš ohleduplně:  „Připadá nám, jakoby i více osobám se stalo příliš mnoho, jako by byly příliš zastrašovány a mučeny... Tímto způsobem by nejen slabé a práva neznalé ženské pohlaví, ale i silnější mužové mohli býti dohnáni k přiznání.“ 

Chapadla až do Prahy

Téměř paralelně s děním na Jesenicku propukla hysterie i ve Zlatých horách. Kraj tehdy zasáhla epidemie dobytčího moru a za pouhý půlrok hledání viníků pohromy bylo na hranici posláno 54 osob. Podle Theatrum Europaeum měli ve Zlatých Horách roku 1651 celkem 8 katů, „kteří mají každý den spoustu práce.“

Za královnu tamějších čarodějnic (Hexenkönigin) byla označena Uršula Schmelzerová. Na popravišti skončily její tři dcery, devatenáctiletá vnučka a strašnému osudu neunikla dokonce ani její dcera provdaná do Prahy. V Praze byla zatčena, vyslýchána a na následky mučení zemřela ve vězení na Starém Městě pražském 20. dubna 1651.

TIP: Inkvizitor Boblig a čarodějnické procesy na losinském panství

Oběti se zlatohorskému tribunálu přiznaly, že ďáblovi prodaly celou úrodu ovoce z Čech a Moravy, za což dostaly každá 3 haléře, dohromady však dva tisíce říšských tolarů – to mělo být důkazem, jak velké skupiny lidí se toto spiknutí týká. Létaly na Petrovy kameny. Uršula Schmelzerová tam měla za galána samotného ďábla, říkala mu však něžně „Hänsel“. Tvrzení zlatohorských čarodějnic se přitom velmi nápadně podobají pozdějším výpovědím losinských a šumperských obviněných. Přísedícím zlatohorského tribunálu byl tamní rodák, Jindřich František Boblig z Edelstadtu…