Slepota Jana Lucemburského: Neúspěšný mastičkář skončil v pytli v řece

Špatný zrak byl v rodině Jana Lucemburského častým problémem. Janův otec, císař Jindřich VII. (vládl 1300–1313), i oba jeho strýcové Walram a Balduin Trevírský trpěli značnou krátkozrakostí. Přesto však žádný z nich trvale o zrak nepřišel. Jak se tomu stalo u českého krále?

Léčba rtutí

Legenda praví, že své pravé oko ztratil v turnaji, důsledkem zranění. Jan byl prvotřídní rytíř, hotov postavit se soupeři ať už ve skutečném boji, nebo v klání o čest a přízeň dam, takže tato možnost není tak zcela nepravděpodobná. Ohledání ostatků krále moderními metodami medicíny a archeologie ji však vyloučilo, stejně jako všelijaké záněty či nádory. Lucemburka tedy o zrak s největší pravděpodobností připravila oční vada. Někdo jí však musel pomoct.

Ke krátkozrakosti, která slavného rytíře trápila od mládí, se pravděpodobně v průběhu tažení proti pohanům v Litvě přidal i zelený zákal (glaukom). Dnešní lékaři proti němu znají řadu účinných metod léčby, ve 14. století však ani ta nejlepší péče dostupná králům nedokázala zvrátit postup choroby. Přesto Jan vyhledal vyhlášeného odborníka na oční choroby ve Vratislavi, který se snažil nemoc rozehnat všelijakými mastmi a tinkturami. Pravděpodobně do nich přidával i rtuť, která způsobila přesný opak – Lucemburk o zrak pravého oka přišel zcela.

V péči odborníků

Dnešního lékaře čeká po zpackané léčbě pravděpodobně soud. Středověká spravedlnost však byla rychlejší – když si Jan uvědomil, co se stalo, popadl jej vztek (u něj vcelku častý), mastičkáře nechal zašít do koženého pytle a vhodit do Odry. Zrak mu to však nevrátilo.

Pomoci mu nedokázal ani córdobský lékař Hadrat il Malim Mahkal, Arab povolaný ze Španělska, aby králi pomohl. Oproti svému předchůdci však Maur předvídal prchlivost panovníka, a dříve než započal s léčbou, si na něm vymínil glejt, umožňující mu opustit bezpečně zemi, ať už se léčba podaří, nebo ne.

Zázrak nedokázali ani slovutní lékaři z francouzského Montpellier, kam svého otce poslal budoucí císař Karel IV. Dva roky po ztrátě pravého oka oslepl král léta páně 1339 i na oko levé. Ve 43 letech se tak stal závislým na druhých, navzdory tomu, že byl na vrcholu sil. Pro mocného muže Evropy to znamenalo těžkou ránu, se kterou se jen těžko smiřoval. Přesto vládl ještě dalších sedm let, než rytířský král vyrazil do své poslední bitvy.

Rytířská smrt

U města Crécy v severní Francii stanul po boku výkvětu rytířstva Francie a dalších zemí proti anglickému králi Eduardovi III. (vládl 1337–1377). Navzdory početní převaze a srdnatosti rytířů toho dne připadl vavřín vítězů ostrovanům, a to především zásluhou střelců z dlouhých luků, kteří si na dosud zdánlivě neporazitelné těžké jízdě vybrali smrtící daň.

TIP: Jan Lucemburský: Bojovník do posledního dechu

I slepý byl Jan rozhodnut vyrazit do největší vřavy. Podle legendy nechal svého koně přivázat mezi dva své věrné rytíře a nechal se zavést mezi nepřátele. Smrtelná rána, jedna z mnoha, které dopadly na tělo českého krále, prošla levým okem a ukončila život rytíře, v jehož erbu stála slova „Ich dien“, tedy „Sloužím“.