Sláva okázalosti: Jak vypadaly barokní oslavy ve střední Evropě?

Slavnosti většinou využívají mocní tohoto světa, aby prezentovali vládnoucí ideologii, svůj hodnotový systém a šířili slávu a moc. Slouží tedy k potvrzení stávajícího společenského zřízení a zviditelňují hierarchii. Proto se jich téměř vždy účastnily všechny společenské vrstvy. Bez níže postavených diváků by totiž většina oslav k tomuto účelu neměla smysl.

V raném novověku do slavností stále více pronikal podíl zábavy, a to především hudba, ale i tehdy velmi oblíbené divadlo a opera. Rytířský věk pravidelně připomínaly turnaje, respektive zábavy na koních, například běhání ke kroužku či k hlavě medvěda a jiná „sportovní“ klání.

Scénář i rituály byly dány, ale stávalo se, že došlo k odchýlení od předpokládaného programu, třeba vlivem nečekané davové reakce. Po korunovaci římského císaře ve Frankfurtu nad Mohanem se například přihodilo, že dav strhl z koně jednoho z kurfiřtů, jenž vjel na náměstí před radnicí, aby rozhazoval korunovační mince. Byl rád, že se mu podařilo zachránit krk. Extrémní je pak případ karnevalu ve francouzském Romans, kde se z tradiční masopustní veselice v roce 1580 stala revolta proti místním elitám, kterou muselo potlačit vojsko.

Velkolepé vjezdy

Společenskou hierarchii nejlépe odrážely slavnostní vjezdy do měst. Původně se konaly tehdy, když nový panovník nebo jeho zplnomocnění zástupci poprvé vjížděli do svého rezidenčního města nebo do sídla jiného vládce či jiného významného města. V novověku byla Evropa plná rezidenčních měst, dvorů a panovníků, a tak se pořádaly velmi často. Pravidelně je zažívali obyvatelé těch nejvýznamnějších, jako Londýn, Paříž, Řím či Vídeň.

Slavnostní vjezdy absolvovali nejen světští vládci, ale i duchovní s vysokými světskými hodnostmi. Například olomoucký či salcburský arcibiskup byli zároveň říšskými knížaty a jako takoví přijížděli do svých rezidencí se všemi poctami po instalování do funkce. Císařští velvyslanci zase místo svého panovníka podnikali vjezdy do Benátek (po vodě), do Paříže, papežského Říma či Varšavy. Níže postavení diplomaté (vyslanci, rezidenti a podobně) však na tuto slávu nárok neměli, protože pouze velvyslanci zastupovali svého panovníka se vším všudy. Velkolepé vjezdy postupně zanikly v druhé polovině 18. století jako typický projev starého, předrevolučního režimu.

Přivítejte českého krále!

Jak konkrétně vypadal vjezd Leopolda I. do Frankfurtu nad Mohanem před volbou římským králem? Nejprve se s mladým českým a uherským panovníkem Leopoldem I., jeho strýcem Leopoldem Vilémem a početnou suitou vydáme před brány města. Dorazili tam 19. března 1658 po strastiplné cestě z Čech, aby se účastnili zasedání kurfiřtského kolegia, jež mělo zvolit nástupce zesnulého císaře Ferdinanda III. a jediným kandidátem byl právě mladý Leopold. Ten vjel slavnostně do města v doprovodu úctyhodných 1 500 osob a 130 kočárů. Nejprve překročil most přes Mohan, pak projel Quirinovou branou a hlavními ulicemi směřoval ke svému příbytku v domě Velký Braunfels, kde tradičně pobývali čeští králové v době volby.

Příjezd tak velkého průvodu trval minimálně hodinu, přihlížející si mohli dobře prohlédnout všechny účastníky a sledovali, jak směrem ke středu procesí gradovalo jejich společenské postavení. V čele těchto vjezdů se vždy nacházely oddíly hostitelů, v tomto případě Frankfurťanů. Následovali je trubači, královi osobní koně, urození komorníci (včetně několika českých šlechticů), tajní radové a na jejich konci vjížděl nejvýznamnější hodnostář králova dvora, tedy jeho nejvyšší hofmistr. Po oddílu dalších trubačů mohli diváci spatřit kočár španělského velvyslance, který zvyšoval lesk průvodu Leopolda I. i díky početné suitě svých lidí.

Pak se přiblížilo jádro průvodu: po krásně vystrojených pážatech se objevil nádherný kočár přivážející mladého Habsburka a jeho strýce. Byl obklopen lokaji a příslušníky trabantské gardy, která jej střežila. Následovala garda harcířů, další trubači a bubeníci. V druhé části průvodu mohli lidé spatřit komorní vozy, jež byly naloženy nábytkem, textiliemi, nádobím a vším, co měl král při svém pobytu potřebovat. Procesí uzavíralo šest oddílů kyrysníků. 

Tak velké množství lidí se samozřejmě nemohlo ubytovat přímo ve městě, kam se měli vejít i další kurfiřti se svými společníky. Kyrysníci a další níže postavené osoby tedy Frankfurtem jen projeli a ubytovali se v okolí.

Inscenace „zlatého věku“ 

Nejvýznamnější panovníci v období baroka do zahraničí moc necestovali, avšak slavnostní vjezdy jejich zástupců, velvyslanců, dosáhly v první polovině 18. století pozoruhodné pompy. Podle znalce tehdejšího ceremoniálu Gottfrieda Stieveho se razila zásada, že „taková vnější nádhera pronikne spíše do očí než do rozumu a přinutí především obyčejné lidi si myslet, že takový velvyslanec, který je obklopen nádhernými a mnoha zlatem a stříbrem zářícími livrejemi a kočáry, pochází ze země, v níž panuje zlatý věk“.

Příkladem takové inscenace „zlatého věku“ může být vjezd, který absolvoval v prosinci 1738 kníže Josef Václav z Lichtenštejna v Paříži. Poměrně dlouho jej odkládal a čekal na zhotovení pěti nových kočárů, jež měly mít premiéru právě u této příležitosti a vyráběly se přímo v Paříži. Vjezd začal po poledni u františkánského kláštera na předměstí St. Antoine, kam mu přijeli naproti například princové královské krve. Na místo dorazil i oficiální zástupce francouzského krále s uvaděčem velvyslanců v královském kočáru s osmispřežím, v němž pak kníže Lichtenštejn absolvoval vjezd. 

TIP: Barokní módní policie: Co se nosilo kromě paruk a korzetů?

Do Paříže nejprve vjížděly tři kočáry královských komisařů, které následoval celý velvyslancův dvůr s nejvyššími hodnostáři. Ve dvojstupu přicházelo 36 knížecích lokajů v nových livrejích, pak osm knížecích komorníků, 12 členů personálu stájí na ušlechtilých knížecích koních a osm urozených pážat. Potom přijíždělo jádro průvodu tvořené královským kočárem s velvyslancem a královniným kočárem, v němž seděl zkušený císařský legační sekretář, druhý muž diplomatické mise. Dále mohli přihlížející spatřit 16 kočárů s princi královské krve, které vezly další členy velvyslancova doprovodu. Pozornost diváků jistě vzbudila ta část průvodu, v níž se nacházelo oněch pět nových kočárů pana velvyslance včetně luxusního „parádního kočáru“ dekorovaného malířskou výzdobou. Podívanou uzavíralo pět kočárů habsburských poddaných, mezi nimiž mohli lidé spatřit i vůz českého hraběte Františka Josefa Pachty z Rájova, jenž tehdy dlel na kavalírské cestě v Paříži. Slavnostní vjezd trval asi tři hodiny a byl naplánován tak, aby velvyslanec ještě za světla dorazil do svého ubytování.