Slanečková bitva: Střet, který málem zvrátil výsledek Stoleté války

Slaneček či herink, jinak též nasolený sleď, je potravina poměrně trvanlivá a tam, kde byl ryb dostatek, se ve středověkých armádách nejednou používala k nasycení vojáků. Nejinak tomu bylo v zimním čase na počátku roku 1429, kdy vojsko anglického krále Jindřicha VI. zle zatápělo vojákům francouzského následníka trůnu Karla, jehož před nějakým časem připravilo o korunu. 

Prostá léčka

Válčilo se na řece Loiře. Jelikož Angličané oblehli Orléans v říjnu 1428, byla ve městě nouze o jídlo. Když obležení Francouzi zjistili, že z Paříže vyrazí konvoj tří set povozů se zásobami všeho druhu pro Angličany, rozhodli se, že jej přepadnou. Zprávy nicméně říkaly, že konvoj provází 1 500 ozbrojenců sira Johna Fastolfa, proto bylo nutné shromáždit nejméně stejný počet mužů.

Jedna skupina Francouzů unikla pod rouškou tmy z města, dvě další se k ní připojily z okolních hradů v noci na 12. února, společně pak zamířily k městu Rouvray, kudy měly vozy pod ochranou nic netušícího Fastolfa projet.

Záměr vypadal prostě, stačilo přepadnout kolonu, využít momentu překvapení, vnést zmatek do nepřipravených řad obránců a všeho se zmocnit. Hrabě Clermont, který přepadu velel, si ale počínal tak nešikovně a hlučně, že nikoho nepřekvapil.

Podle kroniky Enguerranda de Monstrelet Angličané v klidu zaujali obrannou pozici: „Sevřeli se a vytvořili z vozů a z ostrých dřev tábor po způsobu bariéry, v níž nechali jediný úzký průchod pro vejití i vyjití.“

Zformovali tedy podobnou vozovou hradbu, jakou v téže době používali husité, a když čtyři stovky Skotů ve francouzském žoldu zaútočily, bylo pozdě. Šípy proti nim vypouštěli obávaní angličtí střelci z dlouhých luků (longbowmen), takže útočníci padali ze sedel. Někteří se proto snažili co nejrychleji ujet z dostřelu a ti, kdo se přece jen dostali k vozům, darmo máchali meči, nebo napřahovali kopí, neboť na nikoho nedosáhli. Pak přišel anglický protiútok, jak popisuje Monstrelet: „Vyrazili kvapem ze svého ležení a obrátili je ve zmatek a na útěk, tentokrát nikolivěk bez velkého pobíjení, neb tu zemřelo tři sta či čtyři sta francouzských bojovníků.“

Ostudná porážka

Kdyby v té chvíli zaútočil s ostatními Clermont, který vše viděl, mohl situaci ještě napravit. Měl totiž šanci s Angličany na volném terénu před vozovou hradbou skoncovat předtím, než by se stihli pod její ochranu vrátit! Místo útoku ale ujel… „Jen co uhlídali, že Angličané ovládli bojiště, pustili se cestou na Orléans, což učinili nikoliv počestně, leč hanebně, neb měli sdostatek prostoru odejít a Angličané je nikterak nehnali,“ napsal o něm a jeho mužích týž kronikář.

Proslulí kapitáni La Hire a Xantrailles šli Skotům na pomoc a na Fastolfa udeřili, třebaže marně. Boj se stal nejostudnější porážkou, jakou Francouzi za války, která později dostane jméno stoletá, utrpěli. „A byl svrchu řečený den nazván v jazyce obecném bitvou o slanečky. A příčinou toho názvu bylo, že velkou část anglických povozů zabírali herinci a další viktuálie postní,“ dodal Monstrelet.

Slanečková bitva (Bataille des harengs) nebo také Den slanečků (Journée des harengs) podlomily odhodlání řady rytířů, kteří od francouzského vojska odpadli a s následníkem trůnu Karlem to vypadalo víc než bledě. Za hradbami Orléansu ubývalo naděje i potravin a vyhlídky na pomoc zvenčí mizely. Kdyby město padlo, přišel by nejspíš francouzský princ o zbytek Francie.

TIP: Nejbizarnější válečné konflikty: 2 000 padlých v boji o vědro

Pak ale hrabě Dunois, duše obrany, zaslechl zprávy, o nichž později vypověděl: „Kolovaly jisté zvěsti, podle nichž projela městem Gien mladá dívka řečená Panna a ujišťovala, že jede (…), aby ukončila obležení Orléansu.“ Zvěsti nelhaly, v dubnu se ta dívka před městem objevila a Angličany porazila. Jmenovala se Johanka z Arku a díky slavnému vítězství se jí začalo říkat Panna Orleánská.