Sixtova aféra: Pokus císaře Karla I. o uzavření míru (1.)

Císař Karel, pobývající před svým nástupem na trůn u armády, měl o tíživé situaci velmi dobrý přehled a chápal, že situace Ústředních mocností začíná být zoufalá. Podporován svojí energickou manželkou Zitou, se proto rozhodl jednat neoficiálně prostřednictvím vysokých aristokratických kruhů, jak to bylo mezi panovnickými dvory zvykem v mírových dobách.

Karlovy dopisy

Prostředníky císaře Karla se měli stát sourozenci císařovny Zity, Bourbonsko-Parmští princové Sixtus Ferdinand a František Xaver, sloužící jako důstojníci v belgické armádě. Dne 24. března 1917 sestavil Karel I. na základě tajného jednání s německým kancléřem Theobaldem von Bethmannem-Hollwegem dopis francouzskému prezidentovi Raymondu Poincaré. Na francouzské vládní kruhy se císař Karel obrátil zejména proto, že politická a diplomatická situace mezi oběma státy nebyla zdaleka tak vyhrocená jako mezi Francií a Německem. Spolu s princem Sixtem se domníval, že Francie Rakousko potřebuje pro svoje přežití a proto nesmí dopustit jeho pohlcení Německem. Dopis byl vzápětí předán i anglickému králi Jiřímu V. a krátce na to i ruskému carovi Mikuláši II.

Slibně rozjednaná mírová iniciativa pokračovala dalším Karlovým dopisem z května roku 1917, na který dohodoví spojenci reagovali podmínkami, tlumočenými princem Sixtem Ferdinandem. Německo se mělo vzdát Alsaska-Lotrinska ve prospěch Francie bez náhrad v zámořských koloniích, dále mělo garantovat obnovení Belgie v předválečných hranicích. Rakousko mělo přistoupit na znovuobnovení Srbska, k němuž mělo být připojeno území Albánie a souhlasit s předání Istanbulu Rusku.

Císař návrhy týkající se Německa akceptoval, ale závěry ohledně Srbska a Ruska považoval za uznání rakouské porážky. Jeho značně politicky naivním záměrem bylo vytvořit spojené jugoslávské království Bosny, Hercegoviny, Srbska, Černé Hory a Albánie, pod vládou některého z habsburských arcivévodů v rámci rakousko-uherské říše. Nakonec ovšem ustoupil a uznal právo Srbska na přímořská území výměnou za slib, že zde budou potlačeny veškeré protirakouské akce. Přísně utajená jednání pokračovala.

Velkorysé a nereálné návrhy

Dalším jednáním pověřil císař Karel svého velvyslance ve Švýcarsku hraběte Nicolause Revertera-Salandru, který na císařovo přání pašoval tajné zprávy už princi Sixtovi a měl panovníkovu plnou důvěru. Rakouský ambasador se ve Freiburgu několikrát tajně sešel s majorem francouzské zpravodajské služby hrabětem Abelem Armandem. Vzhledem k tomu, že nebylo jasné, jaký mandát Armand vlastně má, byla jednání brzy ukončena.

Revoluční události v Rusku i mohutná jarní ofenziva německé armády, probudila mezi letargickou elitou habsburské monarchie nový optimismus. Průlom německých vojsk, posílených jednotkami ze zhroucené ruské fronty, který měl bleskově ukončit válku ještě před příchodem amerických jednotek, začal mimořádně slibně. Ministr Czernin poněkud předčasně osobně zatlačil na císaře, aby dále mírovou iniciativu nevyvíjel. V návalu čerstvě získaného sebevědomí a zejména pak jako pojistku před kroky panovníka vynesl ministr zahraničních věcí informace o tajných jednáních na veřejnost.