Sami sobě otrokáři: Kořeny afrického otrokářství jsou dílem Afričanů
V průběhu čtyř staletí bylo z Afriky do nejrůznějších koutů světa odvlečeno přes 40 milionů osob. Při současném hodnocení této velmi tragické a z hlediska utrpení nekonečně dlouhé kapitoly dějin lidských strastí se ale často zapomíná na pár podstatných faktů.
Třeba na to, že přibližně jen čtvrtina zotročených zamířila za Atlantský oceán, na plantáže v Jižní a Severní Americe, které si dnes s otrokářským režimem téměř bez výhrad spojujeme. Nemalá část směřovala i na východ, a ještě více otroků zůstalo v Africe, v područí jednotlivých místních panovníků.
Otrokářství nebylo vynálezem západního světa. Na obchodu s otroky se v jednotlivých afrických regionech vydělávalo dávno předtím, než vznikla poptávka z Ameriky, byť při tamním obchodu s otroky bylo nelidsky zobchodováno 6 až 10 milionů osob.
Domácí trh
Hodí se také dodat, že oni krutí lovci otroků, kteří dobývali a vypalovali domorodé vesnice a lapali muže, děti a ženy k prodeji na tržištích, byli prakticky vždy místní. Tedy obyvatelé ze sousedních kmenů a domorodých etnik. Otroctví a otrokářství bylo v Africe široce rozšířené po tisíce let. A nebylo přitom o nic méně hanebné. Obchod s otroky fungoval už ve starém Egyptě, otěže poté převzali Kartaginci a po nich Římané. Další dlouhá století dominovali trhu s lidmi Arabové. Za 600 let odvlekli do otroctví přes 17 milionů osob. Souběžně s nimi se pak v 16. století zapojili i Evropané. Jako první Portugalci, shánějící pracovní síly pro Jižní Ameriku. A později Španělé, Francouzi, Britové a Dánové.
Ke cti Britů nutno dodat, že obchod s otroky jako první oficiálně zakázali. Ačkoli až poté, co s nimi zasídlili své americké kolonie. Od roku 1808 proti němu začali bojovat, byť se záměry spíše ekonomickými než humanitárními. Nakrátko otroctví zakázala i revoluční Francie, odhodlání zříci se výhodné pracovní síly jí však dlouho nevydrželo. To dokázalo až Dánsko.
Britský zákaz stroj otroctví nezastavil. Měl totiž ohromnou setrvačnost. Belgické Kongo fungovalo v otrockém režimu ještě ve 20. letech 20. století a arabské země se otroků z Afriky zříkaly těžce ještě v letech šedesátých. A v pozměněné podobě, jen částečně kriminalizované, tu otroctví funguje vlastně dodnes. Protože nejrůznější formy poddanství a otroctví jsou tu hluboce historicky zakořeněné, a v Africe bylo vždy otroků k prodeji dostatek.
Krutá čísla
Ještě v roce 1824 se polovina z obyvatel etnika Kano na severozápadě Nigeru počítala mezi otroky. Padesátiprocentní zastoupení nesvéprávných otroků měla po staletí také Sierra Leone. Velká muslimská království a africké říše na území Afriky: Ghana, Mali, Segou a Songhaj, disponovala v průměru třetinou zotročeného obyvatelstva. Tři čtvrtiny domorodých etnik Vai, Duala a Kameruňanů byly otroky Kasanžanů z Konga a Chokweů z Angoly. Třetina národa Ašantů a Yorubů byla také zotročena. Bantové ze Somálska se jako otroci už rodili. Sokotové patřili k movitému majetku kalifů z Nigérie a dvě třetiny obyvatel etnika Gurma z dnešní Burkiny Faso žily rovněž coby otroci. Otroctví bylo běžné i v etnicích Ga a Ewe, u Efiků, Fonů, Akanů a lidí kmene Igbo. Dá se říct, že mezi 6. až 16. stoletím, tedy než se do obchodu s otroky zapojily evropské země, bylo v celé Africe méně svobodných, než otroků. Jak je to ale možné?
Přirozený chod
Svou roli tu sehrála společenská struktura, hierarchie afrických společenství, náboženství a politika. Do absolutního područenství jste se většinou už narodili a celý váš osud řídila vůle náčelníka. Život v některých kmenových společnostech nelze považovat za selanku. Pokud jste se nenarodili jako příbuzný vůdce, byli jste jeho majetkem.
TIP: Temná minulost Belgie: Krutovláda v africkém Kongu si vyžádala životy 10 milionů lidí
Náčelník byl jen tak mocný, kolik řídil duší. A proto se svými válečníky podnikal výpady na území ostatních kmenů, aby zotročoval i jejich obyvatele. Jedinou výhodou člověka, který se do takového kmenového otroctví narodil, bylo, že jeho život měl trochu větší váhu než čerstvě dovlečení otroci první generace z poraženého kmene. Pokud chtěl náčelník s obchodníky nebo jiným kmenem směnit nějaké zboží, mohl jako univerzální platidlo vyvolit jakéhokoli otroka. A řetězec obchodních transakcí tak nakonec mohl kohokoli ze středu Afriky vyvést až za oceán.
Dokončení: Sami sobě otrokáři (2): Kořeny afrického otrokářství jsou dílem Afričanů
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografií