Rozpustilé maškary: Jak se oslavoval masopust v českých zemích?

Masopust se v křesťanském kalendáři kryje s obdobím, nazývaným liturgické mezidobí. Tento čas je rozprostřen mezi koncem vánoční doby a Popeleční středou, která znamená začátek čtyřicetidenního půstu a příprav na Velikonoce. Vánoční dobu neuzavírá 6. ledna svátek Zjevení Páně (lidově Tří králů), jak se mnohdy uvádí, ale teprve neděle, která po něm následuje. Masopust tedy oficiálně začíná v rozmezí od 7. do 14. ledna.

Stejně je kvůli pohyblivosti Velikonoc proměnlivý i jeho závěr. Jak je známo, Velikonoce se slaví v neděli po prvním jarním úplňku a předchází jim čtyřicetidenní postní období (nepočítá se do něj 6 postních nedělí, s nimi půst čítá 46 dní). Masopust tím pádem končí v rozmezí 3. února až 9. března a jeho délka se tak rok od roku liší.

I sám jeho název je poněkud zavádějící. Slovo masopust totiž vzniklo spojením slov maso a pustit, tedy přestat jíst maso. Toto označení se původně vztahovalo až k střídmé době předvelikonoční. Teprve později se tak začalo nazývat období, jež jí předchází a které má paradoxně opačný charakter.

Od minulosti k dnešku

Do posledních dnů masopustu, nazývaných lidově ostatky, voračky, končiny, fašank, bláznivý dny, se soustřeďují obchůzky maškar, hojné jídlo a pití, pokrmy masité a tučné, obřadní tance a hry. Typické je uvolněné chování lidí a beztrestné parodování téměř všeho, co jindy platí za uznávanou normu. Je to svět naruby, vše je dovoleno. Obyčeje konce masopustu na zlomu zimy a nového jara měly zabezpečit úrodu a plodnost zvířat i lidí v nadcházejícím čase obnovené vegetace. K rituálům přechodu patří symbolické zabíjení a následné oživení zvířecí masky či masky Masopustu na duálním principu konce a nového začátku. 

Smyslem maskování je změna identity člověka, což v dávných dobách znamenalo komunikaci s nadpřirozenými silami. K přeměně docházelo pomocí líčení obličeje, škraboškou i převlekem. V lidovém prostředí k tomuto účelu sloužily přírodní materiály symbolizující plodnost, hojnost a úrodnost (kožešina, sláma, hrachovina), dále textilní součásti a kašírovaný papír, později divadelní kostýmy.

TIP: Bůh, krev a rituály: Řada dnešních svátků má předobraz v krvavých rituálech

Ztvárnění zvířat je rozmanité, nacházejí se mezi nimi jak domácí, tak cirkusová: medvěd, kůň, koza, kráva, kohout, čáp, slon nebo velbloud. Antropomorfní masky napodobují a parodují rozličné profese (kominík, policajt, flašinetář, voják, řezník, doktor), postavy z cirkusu a z jiných etnik (cikán, turek, žid), včetně cizokrajných (indiáni, afrikáni). Maskování přejalo prvky z agrárních kultur střední a západní Evropy předkřesťanského období, z antických slavností i z městské kultury pozdního středověku. V měnící se společnosti přecházelo v zábavnou hru.