Rabín a hliněný sluha: Opravdu stvořil rabi Jehuda Löw mýtického golema?

V pověsti o pražském golemovi je zrnko pravdy obsaženo pouze ve skutečnosti, že rabín Jehuda Löw (či Liva, Löwy) ben Becalel, zvaný též Maharal, byl snad jednou kolem roku 1592 přijat na audienci v paláci císaře Rudolfa II. Možná spolu hovořili o alchymii či židovské mystice, ale v pozdějším lidovém podání narostlo toto setkání do neuvěřitelných rozměrů, protože nebylo obvyklé, aby císař zval rabíny na návštěvu.

Říkalo se, že si Maharal kvůli Rudolfovi přenesl do Prahy zámek, kde hostil císaře vybranými pokrmy. Podle jiné verze se setkání uskutečnilo na Pražském hradě, kde Maharal vyvolal před zraky císaře i dvořanů přízraky starozákonních bytostí. Pravda je, že Rudolf II. byl rozporuplnou osobností. Byl postižený duševní chorobou, která se však výrazně projevovala až v po roce 1600, ale zejména se kromě umění zajímal o různé esoterické vědy včetně alchymie, pročež mohl mít upřímný zájem dozvědět se i něco o židovské mystice, v níž se Löw bezpochyby vyznal. Všechno ostatní už si dotvořila lidová představivost.

Vytvořen z vltavské hlíny

Golem získal popularitu právě díky zmíněné pražské pověsti. Na jejím základě vzniklo mnoho literárních i filmových zpracování, z nichž nejznámější je komedie s Janem Werichem Císařův pekař a pekařův císař. Existuje samozřejmě několik různých verzí pověsti, ale většinou je Maharalův golem popisován jako hloupý a silný (nikoliv velký) tvor podobný člověku, jenž svému pánu sloužil a vykonával pro něj různé úkoly. 

Rabín ho údajně stvořil z hlíny přinesené z Vltavy a provedl rituál popsaný v praktické kabale již ve 12. století Eleazarem z Wormsu (viz níže), přičemž samotné oživení provedl vložením pergamenového lístku do golemových úst. Na lístku bylo napsáno Boží jméno, jež se nesmí vyslovit: Šem. Takto stvořený služebník prý dokázal vykonávat různé mechanické práce, ale nedokázal nad přidělenými úkoly přemýšlet. Jednou mu rabi Löw uložil, aby nanosil do jeho domu vodu ze studny. Pak ho zapomněl zastavit a golem zaplavoval dům stále dalšími vědry vody. Jindy Maharalův golem nakupoval jablka, ale neuměl mluvit (což je mimochodem typické pro všechny golemy v židovské tradici), proto nedokázal na trhu vysvětlit, co chce. Popadl tedy stánek i s trhovkyní a donesl ho rabínovi.

Nejznámější příběh ale vypráví o golemově vzbouření. Když Maharal jednou před šabatem zapomněl vyjmout golemův zázračný Šem z úst, nemohlo stvoření ve svatý den zaslouženě odpočívat a rozhodlo se využít svou sílu k ničení všeho, co mu přišlo pod ruku. Když rabín ve Staronové synagoze vedl bohoslužbu, uslyšel z ulice hluk. Musel tedy výjimečně ukončit modlitby, vyjmout golemovi Šem a napravit škody, které jeho sluha způsobil. Brzy poté pochopil, jak nebezpečnou bytost stvořil, zbavil ho Šemu nadobro a jeho tělo (hlínu) uložil na půdu Staronové synagogy, kam přísně zakázal vstupovat. Mnozí badatelé v 19. a 20. století pak půdu zkoumali, ale nic nenašli.

Vzdělaný rabín

Kdo byl Jehuda Löw ben Becalel doopravdy? Především učenec a filozof, který dlouhá léta vedl v pražském židovském městě proslulou školu zvanou Klausy. Napsal celou řadou knih, v nichž ovšem není ani zmínka o tom, že by byť jen uvažoval o stvoření golema. Zabýval se především úlohou člověka ve světě a jeho vztahu k Bohu, přírodě i ostatním stvořením. Kladl dokonce člověka ve své hierarchii hned pod Boha, tedy ještě před anděly, protože ti jen vykonávají boží vůli, zatímco člověk je nadán svobodou rozhodování. Miloval ovšem různé paradoxy a rád odhaloval skryté pravdy. Tvrdil, že člověk by měl svého intelektu využít k tvořivosti a ne jen k opakování frází. Přitom by se však zároveň měl přibližovat Bohu a dbát na staré tradice. Kritizoval své současníky z rabinátu, kteří podle něj ohýbají tradice k vlastnímu prospěchu, za což musí národ Izraele v současnosti trpět. 

Byl zároveň velkým pedagogem, který ještě před Komenským formuloval základy moderní pedagogiky, když kritizoval neproduktivní a rigidní způsob výuky v židovských školách. Podle něj by měla výuka vycházet z přirozeného psychologického a intelektuálního rozvoje studenta, zatímco v současnosti jsou do dětí nalévány vědomosti, na něž nejsou psychicky připraveny.

Součástí židovské tradice je ovšem i mystika obsažená v kabale a hlavně v Tóře, na niž Maharal nedal dopustit a vyzýval k jejímu podrobnějšímu studiu a následování. Sám Maharal připouštěl, že zákonitost Boží natolik převyšuje zákonitosti přírodní, že je lze operacemi s Božím jménem měnit – to znamená, že připustil Boží zázrak. Díky tomu rabín stvoření golema (z Boží vůle) připouštěl, ale rozhodně to nenasvědčuje, že by se o to sám snažil. Naopak v komentáři Chidušej agadot (Nové pohledy na vyprávění) představu dokonalého golema výslovně odmítl. Psal o něm pak už pouze jednou ve zcela jiném významu. Druhé židovské pojetí slova golem totiž označuje nikoliv umělou bytost, ale hloupého a nevychovaného člověka – tedy opak učence. A bytosti tupé a omezené (golemové) porušují harmonický řád Božího makrokosmu, což právě rabimu nejvíce vadilo. V hlouposti viděl největší překážku rozvoje lidstva a zvláště židovského národa.

Proč právě Maharal?

Důvod se zdá být prostý: lidé pokládali Jehudu Löwa za velkého čaroděje i bez golema a Praha za Rudolfa II. navíc tvořila vhodnou kulisu podobným legendám. První zmínka o spojení Maharala s golemem vznikla roku 1841, tedy více než 200 let po rabínově smrti. Pochází ovšem od německy píšícího nežidovského novináře. První židovský autor, Leopold Weisel, napsal příběh o golemovi až o 6 let později. Důležité je, že vycházel z takzvané chasidské židovské tradice, která měla své kořeny v Polsku. Odtud pochází mnohem starší legenda o chelmském golemovi, jež byla publikována kolem roku 1630. Toho stvořil jistý rabín Elijahu Baal Šem. Chelmská legenda se velice podobá té pražské a zjevně byla jejím vzorem. 

Od poloviny 19. století se pak v Praze objevilo několik příběhů, jež spojily Maharala s golemem. Mimořádnou popularitu a zdánlivou důvěryhodnost přineslo legendě dílo Nifloat ha-Maharal (Zázračné činy Maharalovy) od polského chasidského autora Judela Rosenberga z roku 1909.

TIP: Tajemné sídlo kouzelníků a astronomů: V centru Prahy stávala alchymistická dílna

Kniha popsala mimo jiné stvoření golema Maharalem a jeho dvěma pomocníky, Maharalovy hovory o golemovi (obsahují devatenáct výroků o golemově přirozenosti) a dokonce golemovo jméno Josele. Rosenberg se odvolával na spis jistého rabiho Katze, který měl být očitým svědkem popisovaných událostí. Vše působilo natolik pravdivě, že se toho chytlo mnoho vědců, dobrodruhů a především okultistů. Přitom je však údajný Katzeho spis očividným padělkem asi jako známé rukopisy Zelenohorský a Královédvorský. Dodnes je pověst natolik pevně zakořeněná mezi lidmi, že seriózní badatelé si zoufají, když přesvědčují veřejnost o její nepravdivosti.