Průvodce láskou: Škola milenců radila mladým lidem v milostných otázkách

Brožurková příručka Škola milenců o 128 stranách a s podtitulem Spolehlivý rádce, provázející každého milujícího od prvních počátků milostných citů všemi záchvěvy lásky až k přístavu manželskému vyšla v nakladatelství Rudolfa Storcha v pražském Karlíně v roce 1910. Storch, provozující též knihkupectví a antikvariát, měl pověst vydavatele pokleslých žánrů.

Úspěch svého podniku, jehož vedení se v roce 1911 ze zdravotních důvodů vzdal, postavil na sešitech Detektivní novely, fiktivních pamětech amerického detektiva Leona Cliftona. Braková řada cliftonek s neuvěřitelnými 275 svazky se stala fenoménem několika generací čtoucích pod lavicí a další dosud netušenou možnost zisku cítil karlínský nakladatel v erotické četbě. Tituly jako Deník massérky nebo Žena dvou mužů rozněcovaly fantazie masového mužského čtenářstva stále více se odpoutávajícího od církví reglementované sexuality.

Uhlazenější formu pro střední vrstvy pak představovaly populární příručky domácího lékařství, pohlavní zdravovědy, dobrého chování nebo „tajemníci lásky“ jako Umění s mužem šťastně žíti či právě Škola milenců, jejímž autorem byl patrně úředník se spisovatelskými ambicemi a pozdější ministr financí JUDr. Bohumil Vlasák (1871–1945).

Ochránce před pudy i rodiči

Obyvatelé rychle rostoucích měst právě prožívali Belle Époque, krásnou éru přelomu 19. a 20. století, kdy se rapidně zvyšovala jejich životní úroveň i objem volného času. Šlo o zlaté časy prvních automobilů, lázeňských pobytů, bulvárů či kinematografie, ale též populárního čtiva, jehož vydavatelé sázeli na vysoký náklad a nízké ceny. Škola milenců stála 1 K 20 h, tedy dvě láhve průměrného vína v tehdejších pražských cenách.

Prodeje bulváru zvyšovala senzacechtivost, po otevírání dosud tabuizovaných témat. Mezi ty patřila právě sexualita, ale také vytěžování rozšířených předsudků a strachu z jinakosti, například z emancipujících se žen-sufražetek. Pro kultivovanější prostředí horních a středních vrstev vycházela popularizační lékařská literatura o hygieně a technice manželského soužití. V té docházelo k jisté rehabilitaci sexuality, ovšem nadále zavřené za dveře manželské ložnice a konzumované s umírněností a mužskou dominancí.

Nukleární rodina, kterou ve formě aktivního vydělávajícího muže a pasivní ženy v domácnosti zrodila industrializace, začátkem 20. století dál tvořila málo zpochybňovaný základ společnosti. Emoce mezi rodiči a dětmi i sourozenci navzájem hrály mnohem menší roli než dnes a k uzavírání sňatků docházelo mnohdy na základě nesmlouvavé rodičovské autority. Ovšem časy se měnily a mezi dospívajícími měšťanskými ratolestmi zesilovala touha po šťastném manželství uzavřeném z lásky. A to byla ta pravá příležitost pro autora Školy milenců, který sám sebe pasoval do úlohy spolehlivého a zkušeného průvodce po zlaté střední cestě ke štěstí.

Na jedné straně poprvé zamilované výchovně varoval před slepou láskou, oddávající se „pudu přírody“ a vycházející z „nezdravých románů a perversních frašek“. Na straně druhé, aby si získal sympatie mladých čtenářů, chápal, že rodiče „staví se pravidelně na stanovisko pedantické, nerespektujíce psychologickou stránku věci“ a před „bratrem se podobné věci skrývají“. 

Každý mladý muž

„Počestné“ 19. století, které se v rodinách majetných měšťanů vyznačovalo viktoriánskou pruderií, sice ve Škole milenců zčásti ustupuje otevřenějšímu přístupu. Ale také tato pokrokářsky se tvářící příručka je kódována v panující dvojí morálce – jiné pro muže, jiné pro ženy. Převládala představa, že muž má do manželství vstoupit vybaven erotickými zkušenostmi, zatímco novomanželka nikoliv. Proto se také katoličtí zpovědníci zaměřovali na případný předmanželský styk včetně možných a utajovaných potratů u dospívajících dívek. Ostatně stále platilo, že literatura týkající se pohlavního života byla od mužů a pro muže, což platilo i pro Školu milenců.

Bohumil Vlasák z celkových osmnácti kapitol svého rádce věnoval mladým ženám z přiznaně komerčních důvodů aspoň poslední krátkou kapitolu, kde do desatera vložil dobový obraz vládnoucího patriarchátu. Předtím provedl mladíky ze středních vrstev celkem sedmnácti různými okruhy nástrah zamilovaného stavu včetně například krachu první lásky a nebezpečí žárlivosti. Varoval je před rafinovanými koketami, ale též před nově se objevující skupinou dívek: emancipujícími se modistkami, telegrafistkami a prodavačkami, které nejsou schopné vážného vztahu, ale pro „prchavou zábavu úplně stačí“.

Svého průvodce ovšem začal sexualitou, kterou, stejně jako celou brožuru, pojímá především osvětovou optikou vtělenou do rčení „všeho moc škodí“. Vlasákovými slovy: „Styk muže se ženou je funkcí, kterou zdravé tělo vykonávati musí. Výstřednosti v obou směrech – úplné zdržování se, neb přílišné holdování – příroda těžce trestá.“ 

Autor se opírá o tehdejší lékařské autority a neúnavně jako mluvčí racionálního věku odmítá dědictví romantismu i staré pověry, aby ale současně vytvářel mýty nové, když například mimoevropské civilizace obviňuje z neschopnosti dosáhnout „čisté lásky“. Pokud však nezůstane předmanželská láska takzvaně bez následků, mladí mužští čtenáři mohou zůstat v klidu. Autor Školy milenců těhotenství svalí na děvčata, která „v lehkomyslném mládí zapomněla na náboženství“ a nyní „sahají k zločinu, který může ohrozit jejich zdraví neb i život a v případě vyzrazení má za následek vězení“. 

Kouč našich prapradědečků

Stereotypy „hodná holčička“ a „zlobivý kluk“ se zrodily právě v 19. století. A protože na děvčátka, vychovávaná k ženskému údělu, tedy podřízenosti a pasivitě, byly už od dětství kladeny větší nároky než na chlapce, až na výjimky tato představa fungovala.

TIP: Komenský sexuální osvěty: Karel Obrátil zachytil erotiku českého venkova

Dnes se většina vážně míněných rad a tvrzení Školy milenců – například že muž se řídí logikou a žena je nevyzpytatelnou bytostí ovládanou instinkty – jeví přinejmenším směšně a překonaně. Četba sto let starého „tajemníka lásky“ však může být varováním pro nás všechny, kteří hltáme nejrůznější mentální kouče. Jejich dnešní stoprocentní recepty na úspěch a štěstí budou pravděpodobně za dalších sto let podobně vyčpělé.