Princ Citrón: Viléma Oranžského dohnal život plný bujarého veselí
V 19. století již vycházely bulvární plátky a na jejich stránkách se čtenáři mohli dočíst šokující příběhy z nejvyšších společenských kruhů. Snadným terčem senzacechtivých novinářů se stávali korunní princové. Ti platili za největší sukničkáře své doby. Následník nizozemského trůnu Vilém ovšem ostatní královské syny překonal. Kvůli svému divokému životnímu stylu se nakonec nedožil ani čtyřiceti let. Přitom do něj poddaní jeho otce krále Viléma III. zpočátku vkládali velké naděje…
Nadaný hoch
Královna Žofie Württemberská se zpočátku dmula pýchou. Její prvorozený syn Vilém vystudoval práva na prestižní Leidenské univerzitě. Od malička se pilně učil. Navíc se na rozdíl od jiných dědiců trůnu těšil dobré pověsti. Vedl poklidný život. Jeho matka si mohla oddechnout – zdálo se, že její milovaný syn nepůjde ve stopách svého omezeného otce! Jenže nizozemská královna se mýlila. Již brzy se mladý princ začal dopouštět všech výstřelků, kterými jeho matka tak pohrdala. Že by navzdory veškeré královnině snaze platilo přísloví, že jablko nepadá daleko od stromu?
Pro vzdělanou a inteligentní wüttemburskou princeznou Žofii představoval sňatek s nizozemským korunním princem a pozdějším králem Vilémem III. noční můru. Její manžel si chytré ženy ošklivil. Snad proto, že si vedle nich připadal hloupý. Politika ho otravovala. Poté co nizozemská ústava z roku 1848 výrazně omezila práva panovníka, přestala ho vláda zajímat úplně. Trávil čas v radovánkách. Se svými četnými milenkami prý zplodil nejméně jedenáct nemanželských dětí. Ve Švýcarsku si vysloužil pokutu za exhibicionismus. Kvůli nemravnému chování se mu dokonce přezdívalo „král gorila“.
Jistě si dovedete představit, jak manželství dvou tak nesourodých povah vypadalo. Královna zpočátku dělala nestoudnému muži scény. Později pochopila, že to nikam nevede a raději napnula energii k výchově svého prvorozeného syna Viléma. I v tom vedla se svým manželem soukromou válku. Jejich spory vyvrcholily roku 1855 tajnou odlukou od stolu a lože. Král s královnou oficiálně vystupovali spolu, ve skutečnosti však žil každý jinde. A na čí straně stál korunní princ? Neochvějně hájil svou matku. Rozhodně to tedy nevypadalo, že by krále považoval za svůj vzor!
Životní šance
Líný a poživačný král Vilém III. by nejraději převedl co nejvíce vladařských povinností na syna. Dokonce byl ochoten v jeho prospěch abdikovat. Co by jiní princové dali za podobnou příležitost! Třeba rakouský císař František Josef I. svého syna Rudolfa záměrně držel co nejdál od politiky. Podobně si počínala i britská královna Viktorie nebo ruský car Alexandr III. Nizozemští poddaní tak čekali, že talentovaný Vilém po králově nabídce doslova skočí. Jenže korunní princ jim připravil zklamání. Do vládnutí se vůbec nehrnul.
Proč? Kromě toho, že se na mladém Vilémovi podepsaly neradostné rodinné poměry, nešťastně se zamiloval. Jeho vyvolenou se stala dvacetiletá šlechtična Mathilda von Limburg Stirum. O takové nevěstě ovšem nechtěli rodiče ani slyšet. Nesluší se, aby se následník trůnu oženil s představitelkou domácí šlechty! Pro korunní prince se nejlépe hodí královské dcery. S odmítavým stanoviskem otce i matky se mladý Vilém nemohl smířit. Místo vládnutí utekl i se svou milou do Paříže…
Ve víru zábavy
Láska jim ale dlouho nevydržela. Jejich vztah neunesl tak radikální opuštění rodiny. Navíc Viléma, který předtím žil v odříkání, pohltila pařížská lákadla. Navštěvoval divadla, pořádal drahé hostiny, bavil se na divokých večírcích s lehkými dámami. Celá Paříž si šuškala o princových nesčetných avantýrách.
Do Nizozemí se Vilém vrátil jenom jednou. Roku 1877 přijel na pohřeb své matky. Smrt královny Žofie ho naprosto vykolejila. Pokud se za jejího života snažil ve svých zábavách alespoň trochu krotit, nyní zcela ztratil zábrany. Denně popíjel obrovské množství alkoholu, utrácel peníze za hazardní hry a milenky. Ty si ovšem stěžovaly na jeho šetrnost. Například Angličanka Cora Pearlová sice ocenila, že jí princ daroval nádherný perlový náhrdelník, avšak vzpomínala, jak málo přispíval na domácnost.
O všech princových výstřelcích se lidé dozvídali do nejmenších podrobností z pařížských bulvárních plátků. Novináři si na mladém Vilémovi opravdu smlsli. Bývalý následník trůnu získal posměšnou přezdívku „princ Citrón.“ Šlo o narážku na Vilémův oficiální titul princ Oranžský. To totiž v různých jazycích značí pomeranč. Posměváčci naráželi i na skutečnost, že kvůli nezřízenému životu získávala princova pleť žlutou barvu.
Vyčerpán k smrti
Bezuzdné hýření se nepodepsalo jen na Vilémově zdraví. Peníze, které syn nizozemského krále rozhazoval plnými hrstmi, nakonec došly. Někdejší korunní princ umřel roku 1879 v Paříži chudý a zadlužený. Ještě nedosáhl ani čtyřicítky! A co ho nakonec sklátilo do hrobu? Oficiální verze mluvily o zápalu plic či úplném vyčerpání. Asi bychom se nedivili, kdyby urozenému alkoholikovi selhala játra! Šeptanda šířila zvěsti, že princ padl v souboji.
Ať už mladý Vilém zahynul jakkoli, nizozemská monarchie se ocitla v ohrožení. Princův jediný žijící mladší bratr se totiž stále potýkal s nějakými neduhy. Vše nasvědčovalo tomu, že svého otce nepřežije. Další kandidáti na trůn z blízkého příbuzenstva se řadili mezi ctihodné kmety. Kdo tedy zachrání dynastii? Nezbylo nic jiného, než aby se již šedesátiletý Vilém III. znovu oženil.
TIP: Jak se zbavit manželky: Turbulentní vztah Viléma Oranžského a Anny Saské
Jeho volba padla na mladou knížecí dceru Emmu z Waldecku a Pyrmontu. Tato šlechtična z malého německého knížectví krále nezklamala. Porodila mu dceru, jež se stala budoucí královnou Vilemínou. Malé princezně spadlo království do klína v pouhých jedenácti letech. Její nevlastní bratr Alexandr totiž zemřel na tyfus. Opravdu se tak odebral na věčnost dříve než jeho otec. Mladou královničku do dosažení plnoletosti zastupovala ve vládních záležitostech její matka. Ona i její dcera patřily k velice schopným vládkyním. Ačkoliv princ Vilém skončil tak neslavně, Nizozemsko se lepší korunované hlavy nakonec přece jen dočkalo.
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografií