Prchat prý nedovedl: Proč vzal nakonec Fridrich Falcký nohy na ramena?

Jaká tlačenice a jaké zmatky nastaly před městskými hradbami, když se do bran hrnulo ze všech stran prchající vojsko, se snažili vylíčit mnozí očití svědkové a po nich řada historiků. „Před samotnou branou vedoucí do města docházelo k drastickým scénám, kdy po sobě lidé šlapali, jeden přes druhého chtěl dříve utéci,“ zaznamenal novoměstský konšel Lukáš Karban z Olšan. Kdo mohl, šplhal do města po hradbách. Jiní se pustili podle hradeb motolským údolím k řece a snažili se ji překonat na koních i pěšky ve spěchu ke Starému Městu.

Rychle se vším na vozy

Zpráva o porážce zaskočila krále Fridricha uprostřed oběda. Rozjel se v čele asi pěti set jezdců k Pohořelské bráně, kde spatřil první uprchlíky a všechnu tu spoušť. Po nepříteli zatím nebylo vidu ani slechu, sám Fridrich ale začal rovněž propadat panice. Královně Alžbětě poslal zprávu, aby se co nejrychleji odebrala z Hradu za řeku do Starého Města. Těhotná choť projevila víc odvahy než její muž a odjet odmítla. Teprve když vyděšený Fridrich osobně dorazil, poslechla.

Byla už noc, když se přes most dostali na Staré Město a ubytovali se. Král k boji odhodlán nebyl, hledal pouze záminku, jak urychlit svůj odchod. Jeho věrní Pražané se do obrany také nehrnuli, panovalo zoufalství a bezmoc, rostla zlost vůči králi a všem, kdo situaci zavinili a ponechávali město na pospas nepříteli. Jestliže před chvílí selhala armáda, tak stejně bezectně nyní zapomněli na svou čest a povinnost muži, kteří ji na Bílou horu přivedli. Vedení českého odboje se přes noc doslova zhroutilo a už se z kolapsu nevzpamatovalo.  

„Král rozkázal svoje nejlepší věci naspěch skládati a na vozy naládovati s oumyslem tím, že se z města co nejrychleji odebere. Ač všecky své nejdražší věci a klenoty, kolik jich pod rukama bylo, s sebou pryč odvezl, přece korunu českou, berlu, jablko a desky zemské s jinými těmi věcmi pro pospíchání veliké a tesknost ve městech pražských zanechal. Nazejtří pak spolu s královnou, manželkou svou těhotnou a se synem Ruprechtem z Prahy vyjel.“ O nejdražší předměty království se museli postarat jiní. Bednu s nimi dali dopravit na Staré Město Anhalt s Thurnem, koruna byla uložena na Staroměstské radnici.

Fakt, že v uzavřeném voze odjížděla i královna Alžběta s maličkým princem Ruprechtem, znamenal přímo skvělou záminku statečným generálům, aby gravidní ženě a nemluvněti poskytli osobní ochranu. Nejvyšší velitelé stavovské i královské armády, páni Anhalt, Thurn, Hohenlohe a další vojenští a političtí hodnostáři čiperně mizeli z horké půdy české metropole. Poskytovali přece ochranu královně a princi.

Do průvodu prchajících se přidal i někdejší president direktoria (tedy předseda povstalecké vlády před přijetím Fridricha za krále) pan Václav Vilém z Roupova. S úklonou oznámil, že míní jen malý kousek doprovodit panovnickou rodinu a vzápětí se vrátí, trochu se však zdržel. Do Prahy zavítal až po více než deseti letech, za saského vpádu. 

Monumentální kořist

S trestuhodnou neodpovědností a malomyslností byla Praha nepříteli vydána zadarmo. Protivník s takovou alternativou ani nepočítal. Maxmilián Bavorský svá vojska do nitra města zprvu nevpustil, ačkoliv bez problémů mohl. Proč? Zřejmě se obával obtížných a stěží kontrolovatelných pouličních bojů dům od domu. Podle jiných tvrzení nechtěl také připustit, aby rozjařená soldateska českou metropoli vydrancovala. To je však argument problematický, už proto, že o několik dní později Maxmilián rabování bez jakýchkoliv skrupulí umožnil a sám se na něm podílel. Když asi čtrnáct dní po bitvě opouštěl Maxmilián Prahu, odvážel si prý domů 1 500 vozů osobní kořisti. Podle jiných pramenů byla jeho kolona ještě o 500 vozů delší.

TIP: Sázka na „krále seladona“: Mohl Fridrich Falcký zachránit české království?

Tou dobou už byl zimní král v prachu. Nazítří po bitvě (spolu s vojevůdci Anhaltem, Thurnem i Hohenlohem, stejně jako skupinou českých stavovských politiků v čele s panem Václavem Vilém z Roupova) už ve zmatku opouštěl Prahu a směřoval do slezské Vratislavi. Odchozí za sebou zanechávali své pražské domy i venkovská panství, movitý i nemovitý majetek. Tenkrát ještě doufali, že se brzy vrátí...

Nejbližší zastávkou na cestě byl Nymburk. Odtud neslavný královský průvod odcestoval v úterý 10. listopadu, aby poslední noc na českém území strávil v Náchodě. V tomto městě dodnes na náměstí ukazují domnělou podkovu Fridrichova koně, ztracenou za kvapného útěku ze země. Následujícího dne opustil zimní král Čechy, aby se tam už nikdy nevrátil. I tak měl starostí dost. Čekal ho ostatně boj o domácí falcké panství.