Pověst o Mukačevské studni: Jak kníže Fedor Korjatovič napálil vyslance pekla?

Stalo se tak i koncem 14. století v Mukačevu, kde  kníže Fedor Korjatovič měnil svůj zastaralý hrad v moderní pevnost. Mocné sídlo již takřka stálo, chyběl však jeden nezanedbatelný detail: voda. Obyvatelé hradu se bez ní neobešli, ale přes usilovnou snahu dělníků se v hluboké studni neobjevila jediná kapka.

Kšefty s čertem

Kníže proto vypsal odměnu. Tři pytle plné zlata věnuje tomu, kdo zařídí, aby se studna konečně naplnila. Třpytivá odměna přilákala celou řadu zájemců, ale žádný z nich neuspěl. Jednoho dne se však na hradě objevil hledač, který měl na nalezení životodárné tekutiny ideální předpoklady – samotný vyslanec pekla. Ďábel, chtivý zlata, uzavřel s Korjatovičem smlouvu a ponořil se do temné studny. Po velké námaze se mu při dalším prohloubení jámy opravdu podařilo na vodu narazit. A teď, kníže, plať! 

Mukačevský vládce se ocitl v nezáviděníhodné situaci. S financemi na tom nebyl nejlépe, poněvadž většinu jeho pokladu spolkla nákladná přestavba hradu. Ďábel mu tedy dal na vybranou: Buď seženeš tři pytle zlata, a udělej to, jak uznáš za vhodné, nebo si odnesu tvou duši.

Na velikosti (ne)záleží

Ne nadarmo však Korjatovič platil za největšího chytráka široko daleko. Při pečlivém studování smlouvy narazil společně s právníky na drobný háček: slíbil sice tři pytle naplněné zlatem, ale v dohodě nikde nestálo, jak ty pytle mají být velké! Knížeti tato zdánlivá maličkost nahrála na smeč. Dal ušít tři titěrné pytlíčky, do nichž se vešel jeden jediný dukát, a ty pak čertovi velkoryse předal.

TIP: Až bude české zemi nejhůř: Nejstarší verze pověsti o Blanických rytířích

Satan se rozzuřil: co má tahle komedie u všech jeho příbuzných znamenat? Kníže mu ale ukázal smlouvu, která zněla tři pytle naplněné zlatem. O jejich velikosti v listině nestálo ani slovo... Čertovi došlo, že byl při podpisu dokumentu poněkud neopatrný a tím, že si jej důkladně nepročetl, udělal vážnou chybu; Korjatovič své závazky vůči němu dodržel do puntíku. Pekelník pochopil, že některé obchodní partnery z řad lidí není radno podceňovat a že tentokrát prohrál. Vztekle zařval, popadl měšce s výdělkem, skočil do studny a už se nikdy neukázal. Snad jen o rachotivých zvucích, které se čas od času linou ze studny dodnes, lidé tvrdili, že jde o ozvěnu satanášových hrozivých kleteb.