Poslední věrní: Kdo stál věrně po boku caru Mikulášovi a jeho blízkým?

Ve službě dnem i nocí

Evžen Sergejevič Botkin (1865–1918)

Evžen Botkin pocházel z lékařské rodiny – jeho otec pečoval o zdraví carů Alexandra II. a Alexandra III. Evžen studoval medicínu na univerzitách v Petrohradu, Heidelbergu a Berlíně a během rusko-japonské války sloužil v nemocničním vlaku jako medik. Později byl jmenován vrchním lékařem v jedné z petrohradských nemocnic, ale roku 1908 se rozhodl kráčet ve stopách otce a přijal místo osobního lékaře carské rodiny.

Ošetřoval zejména careviče Alexeje, který trpěl špatnou srážlivostí krve – hemofilií. Práce pro carskou rodinu často znamenala pobyt v paláci od brzkého rána až do pozdních nočních hodin, někdy navíc Botkin zůstával v blízkosti cara či jeho rodinných příslušníků i přes noc. Toto Botkinovo pracovní nasazení těžce snášela jeho žena Olga a jejich svazek skončil rozvodem. Potom, co ztratil pro svou věrnost carovi ženu, přišel carský lékař v ohních světové války i o své dva syny. Když carskou rodinu postihl exil, zůstal i nadále v jejich blízkosti. Nejen „pro dobro Rusi“, ale i kvůli osobnímu přátelství s panovnickým párem.

Chránily ji diamanty

Anna Stěpanovna Demidova (1878–1918)

Anna Demidova, přezdívaná Nutya, byla nepřehlédnutelná svou vysokou postavou a plavými vlasy. Žena spíše plaché povahy sloužila carevně Alexandře jako služebná, ale měla i kvalifikaci vychovatelky. Oné červencové noci, kdy byla carská rodina i se služebnictvem odvedena do sklepa, si s sebou Nutya nesla dva polštáře s diamanty zašitými uvnitř. Obě podušky držela před tělem, takže střelbu Jurovského komanda přes zranění přežila a smrt jí způsobily až bodné rány od bolševických bajonetů.

Garant carovy bezpečnosti

Alexej Igorovič Trupp (1858–1918)

Alexej Trupp měl za sebou armádní minulost, když mu v jeho třiceti sedmi letech byla svěřena péče o bezpečnost carské rodiny. Předcházela ho pověst loajálního muže pevného charakteru. Užíval zvláštních výsad a car Mikuláš s carevnou Alexandrou mu s důvěrou svěřovali i osobní úkoly – například péči o malé carevny či stráž při důležitých jednáních.

V době zatčení Romanovců mu bylo (stejně jako ostatním sloužícím) dovoleno odejít, ale Trupp odmítl. Po rozdělení zajatců na dvě skupiny zůstal spolu s Annou Demidovou s dětmi a opatroval je až do opětovného shledání se zbytkem rodiny.

Prudérní vychovatelka

Catherine Adolphovna Schneiderová (1856–1918)

Trina, jak se zkráceně nechávala oslovovat, byla původem baltská Němka a v carské rodině působila jako učitelka a vychovatelka. Byla velkou zastánkyní viktoriánské morálky – kvůli své prudérnosti prý Mikulášovým dcerám zakázala hrát dětskou hru, která obsahovala slovo „punčochy“, neboť tento výraz považovala za příliš obscénní. Trina byla – jakožto obdivovatelka královny Viktorie – velmi oddaná její vnučce Alexandře, a právě ona učila budoucí carevnu rusky ještě předtím, než obě odešly do Ruska. 

Spolu s Anastazií Hendrikovou byla od léta roku 1918 vězněna v Permu. Dne 4. září byly obě ženy pod záminkou převozu odvedeny k lesu za městem a tam spolu s dalšími vězni zastřeleny. Ostatky obou žen objevili o rok později bělogvardějci a řádně je pohřbili na permském hřbitově. Když nad Permem znovu získali kontrolu bolševici, jejich hroby byly zničeny a ostatky obou žen odvezeny na dosud neznámé místo.

Kuchař carského Veličenstva

Ivan Michajlovič Charitonov (1872–1918)

O raných životních etapách Ivana Charitonova toho není příliš známo – snad jen fakt, že po určitou dobu pobýval se slavným kuchařem Pierrem Kubou v Paříži, kde zdokonaloval své kuchařské dovednosti. Po letech se však vrátil do rodné země a stal se šéfkuchařem carského dvora.

Do vyhnanství s carem s ním odešla i jeho žena a dcera, ale ty se od skupiny oddělily v Tobolsku a unikly tak smrti, která potkala jejich manžela a otce. Charitonov o Romanovce i v zajetí vzorně pečoval; měl například zvláštní čest učit ještě před několika měsíci nejmocnější rodinu v Rusku, jak správně zadělat těsto na chléb a jak jej upéct.

Carevnina důvěrnice

Anastázie Vasilovna Hendriková (1887–1918)

Nastěnka, jak ji doma a mezi přáteli něžně titulovali, byla mezi romanovskými služebníky jediná šlechtična. Mohla se pyšnit titulem hraběnky, dosáhla i pozice dvorní dámy a částečně zastávala pozici guvernantky. Měla velmi hezký vztah se svou nemocnou sestrou Ninočkou, o kterou sama pečovala, a ve chvílích odloučení si často dopisovaly.

TIP: Poprava carské rodiny: Postřelené princezny doráželi bolševici bajonetem

Přestože Hendriková měla o vlastní rodinu velký strach, rozhodla se dostát svým dvorským povinnostem a doprovázet Romanovce. V Jekatěrinburgu byla od carské rodiny spolu s Catherine Schneiderovou oddělena a obě ženy strávily několik měsíců ve vězení v Permu. Tam byly také obě ženy 4. září 1918 zastřeleny.