Pohrobci třicetileté války: Kde se vzaly pověsti o fextech?

Po každé válce zůstavají stovky hrobů, rozdělené rodiny, zpustošená země. Stopa, kudy šla válka, se dá i po staletích snadno poznat. Ta třicetiletá ale za sebou kromě opuštěných osad, zkázy a zmaru zanechala i něco jiného: kudy šla, tam dodnes žijí fexti. Či se to aspoň říká. Pověst přichází až v 17. století a uchytí se jen ve Švédsku, Německu a Českých zemích, v zemích smutně propojených švédským tažením konce třicetileté války. Příběhy o fextech pak dobře odrážejí zoufalství a krutost svojí doby. 

Kouzelná blána

Kdo vůbec takový fext je a jak se jím stát? Legendy mluví o dvou způsobech jak nabýt fextovu kouzelnou odolnost. Získáte ji při narození či kouzlem. Jak na to? Budoucí fext se prý narodil ve dvou obalech - což velmi připomíná legendární italské benandanty, kterým zvláštní membrána po porodu umožňovala bojovat proti čarodějnicím. U fextů ale nestačilo se narodit, umýt a být připraven k boji se zlem. Jeden obal bylo třeba okamžitě spálit a druhý stočit do klubíčka a dítěti zašít do podpaždí. Potom bude v dospělosti větší, silnější, rychlejší a nezranitelný díky svojí nesmírně pevné a pružné kůži. Ta měla držet jeho tělo pohromadě i po smrti. Tuto verzi dosti podporovalo i to, kde všude se pozůstatky „fextů” našli. Nerozkládajících se těl nebo ostatků, kde v zachovalé kůži chrastily kosti, se našlo totiž jenom v Česku poměrně hodně. O tom ale později. 

Hříchy a kouzla

Druhý způsob je pak pro nás už srozumitelnější: šlo to i kouzlem či díky Boží vůli. Nezranitelnost a odolnost vůči střelám byla někdy draze vykoupená smlouvou s ďáblem či lokální čarodějnicí (kde vesměs hrál roli nějaký ten sex) či naopak byla na nebohého fexta uložena jako trest za jeho hříchy. Takový hříšník pak musel své schopnosti využít pro dobro jiných lidí, než vůbec mohl dojít pokoje. V dobách války není na těchto příbězích nic divného. O generálech se soudilo, že uzavřeli smlouvu s ďáblem a z té pramení jejich úspěchy a moc. Druhou stránku představovali marodéři a psanci, kteří se stali fexty za trest a proto také tak dlouho utíkali spravedlnosti. 

Fexti v českých zemích

Víra ve fexty se v Čechách uchovala velmi snadno i proto, že pro ni zde bylo dost důkazů v podobě velmi dobře zachovalých těl či seschlých mumií, v nichž v pevné kůži chrastily kosti. Vysvětlení těchto jevů bylo různé: někde těla konzervovalo podloží, jinde měla hrobka ideální podmínky na vysoušení či se zjistilo, že za určitých podmínek se tuky v těle mění na mýdlovitou, poměrně pevnou látku. 

Fexta měli vystaveného třeba v kostele v Dobré. Mělo se jednat o rychtáře, který sám zachránil vesnici před rabujícími Švédy, kteří v jeho nepřítomnosti odvlekli všechen dobytek. Taková ztráta by pro vesničany mohla dost dobře znamenat rozsudek smrti. Dobrý rychtář se tak vypravil s dalšími vesničany za vojáky. Když se k nim přiblížil, vystřelil do vzduchu a pak požádal vesničany, aby běželi a křičeli. Švédové se zalekli, že čelí přesile a dali se na útěk. Vesničané tak získali zpět dobytek a celý příběh mohl skončit.

Rychtář ale věděl, že si Švédi pro kořist přijdou znovu. Řekl všem, ať se schovají do lesů a sám čekal v prázdné vesnici. Tam si pro něj došel švédský důstojník. Střelil po rychtáři, ten si však jeho střelu z kůže vyňal a hodil mu ji zpátky. Potom sám vystřelil. Důstojník zemřel a dobytek zůstal vesničanům. Nejedná se ale o příběh úplně originální. Jeho různé variace se vyprávěly po celé Moravě, kde zásadním společným bodem příběhu je pokus švédského důstojníka rychtáře zastřelit. 

TIP: Koněpruské jeskyně: Ukrývaly mimo krápníků také padělatele?

Jinde si ale fexti po smrti zařádili více. V Honbicích ležel fext velmi dlouho jen tak na stole, když vtom mu mezi kolena snesla slepice několik vajec. Ženu, která si pro ně později přišla, fext chytil nohama a nepustil ji, dokud mu neslíbila přispět na mši. Pevný stisk byl obecně specialitou fextů: příběhů o tom, kterak někdo z různých důvodů přemisťoval pozůstatky fexta a ty se ho najednou tak chytly, že se jich nešlo zbavit, a nešťastník je musel vrátit ke zbytku těla, máme zaznamenáno poměrně hodně. Vykradač hrobů v Sudslavicích si tak nesl domů omylem fextovo žebro. Čekala ho pak napínavá noc: až do samého svítání ho zbytek mrtvoly pronásledoval... 

Pověstí o fextech a vystavených mrtvolách už mnoho nenajdeme, místo toho se jejich představitelé stali díky svým tajuplným schopnostem hrdiny dnes už klasických děl, stejně jako hororové či fantasy literatury.