Pět osudů z časů Velké krize: Arnošt Pinkava, ze statku na žebrotu

V úterý 1. ledna 1929 si pětice vzájemně se neznajících lidí zakoupila čerstvý výtisk Národních listů. Psal se nový rok a všechny zajímalo, co přinese. Tovární dělník Ignác Hamr z Červeného Kostelce, zemědělský pomocník Arnošt Pinkava z Nymburka, senior chef průmyslového závodu Hermann Wolf z Trutnova, žena v domácnosti Anna Jelínková z Brna a učitel Václav Cibulka z Prahy dolistovali až ke straně pět, kde dopisovatel Národních listů v pravém slova smyslu věštil události pro rok 1929.

„Bude mnoho vražd, loupeží, velkých požárů, leteckých a železničních neštěstí, ale také pozoruhodných lékařských objevů a převratů ve způsobu léčení nemocí. Nezávislost žen se ještě upevní,“ udával autor článku. „Francouzský astrolog Abel prorokuje události ještě přesněji. Předpovídá dva velké vynálezy: padák, který nikdy neselže, a naprosto spolehlivé sérum proti tuberkulose. (...) Obchodní a peněžní kruhy budou nejvíc zajímat proroctví amerického astrologa mra Lee, jenž je považován za znamenitého proroka bursovních kruhů ve Wallstreet. Mr. Lee už dovedl předpovědět bursovní krachy přesně na den. Pro letošní rok prorokuje třetí týden v květnu jako nejkritičtější pro newyorskou bursu. Krach se bude opakovat v posledním týdnu září. Také Evropa prožije bursovní nesnáze. (...) Uvidíme (…).“ Když pětice dočetla, zřejmě se jí moc neulevilo, naopak. Ale byla to přece jen předpověď, která nemusela vyjít…

Příběh první: pomocný zemědělský dělník z Nymburka

Arnošt Pinkava pracoval od roku 1928 jako pomocný zemědělský dělník na soukromém statku nedaleko Nymburka. Muž středních let, bývalý legionář a vyznavač Sokola, absolvoval pět ročníků obecné školy a poté tři roky měšťanky v Nymburce. Se svým zaměstnáním však spokojený nebyl. Jednak to byla práce fyzicky náročná, ale především nepříliš dobře placená. Za každou odpracovanou hodinu dostal pouhou jednu korunu a padesát haléřů.

Nedá se ani hovořit o tom, že by měl jistotu stálého zaměstnání. Krize v zemědělství se projevila už v lednu. Nejprve panovala krutá zima doprovázená silnými mrazy, které napáchaly mnoho škod na ovocných stromech, a sníh se místy udržel až do poloviny května. Statkář musel odprodat několik hospodářských zvířat, která kvůli prochladnutí musela putovat na jatka.

První jarní měsíce sice přinesly vyhlídku na dobrou úrodu, ale všechno změnila bouře s krupobitím, která Polabí zasáhla 4. července kolem desáté hodiny večer. Za bílého dne byl pohled na větrem poničené stromy a pomlácené obilí opravdu žalostný. Škody se likvidovaly v příštích týdnech. Aby toho nebylo málo, nastala velká vedra, během nichž obilí usychalo a v potocích i ve studnách se projevil citelný nedostatek vody. Kronikář zaznamenal: „Úroda zničena z 80 %. Ovoce tohoto roku bylo vzácností.“

Ze statku na žebrotu 

Ihned po sklizni bídné úrody nastalo na statku propouštění. Arnošt Pinkava tak ze dne na den přišel o střechu nad hlavou a základní příjem. Práci sháněl, kde se dalo. Přes zimu vypomáhal jako lesní dělník s likvidací pozůstatků kalamity po letní silné bouři. Na začátku jara 1930 měl štěstí – zaměstnal ho rolník Antonín Kapoun na svém statku v Rašově u Tišnova. Práce na poli i v lese byla slušně placená, a Arnošt si tak mohl koupit častěji než kdy předtím kostku másla nebo masné výrobky. Část potravin kupoval také od hospodáře. Úroda toho roku ovšem nebyla valná, a když koncem června vypukl z neznámé příčiny na statku požár, který zničil obytné stavení a část hospodářských budov, ocitl se Arnošt Pinkava opět bez práce. 

Tehdy se již naplno projevily důsledky ekonomické recese. Nezaměstnanost v zemědělství byla od léta vyšší a zavadit o práci bylo takřka nemožné. Arnošt se proto vrátil zpět do Nymburka, avšak ani ve městě nebyla situace lepší. Byl tedy nucen žebrat v městských ulicích. Z dřevěných desek si vyrobil ceduli, kterou nosil připevněnou kolem krku. Bílou barvou na ní stálo: „Sháním práci. Jen za chleba.“  

TIP: Život za Velké krize: Jak Černý čtvrtek otřásl americkou společností?

Díky dobročinnosti místních se mu dařilo protloukat se bídou až do roku 1934. Tehdy byl zaměstnán na stavbě Zemědělské družstevní mlékárny v Jičínské ulici. Mlékárna byla dokončena o rok později. Prodávala mléko, tvaroh, jogurty a sýry do celého Polabí i do Prahy. Místo zde posléze dostal i Arnošt, který tu pracoval po několik dalších let.