Perličky z četnické kuchyně: Čím se posilňovali prvorepublikoví ochránci pořádků?

Je známo, že život prvorepublikových četníků měl vojenský ráz, který se mimo jiné projevoval v kasernaci příslušníků sboru. Kasární předpis upravoval i proceduru přijímání kuchařek, jež bylo vázáno na souhlas velitele. Dotyčná mohla bydlet přímo v kasárnách za předpokladu, že byla k dispozici zvláštní místnost, oddělená od obytných prostor četnictva. Výjimečně mohla kuchařka bydlet i v kuchyni. V praxi nebyly výjimkou ženy, které na jedné stanici vyvařovaly i po desítky let. Takzvané četnické babičky se o četníky staraly jako o vlastní syny či vnuky. 

Republikánské řezy

V jednom z četnických příběhů je zmiňována oslava 10. výročí vzniku republiky. U té příležitosti pekla kuchařka Ústavu pro chov a výcvik služebních psů četnictva v Pyšelích u Benešova „republikánské řezy“. Moučník se žlutou polevou všem náramně chutnal, nicméně kde vzal své jméno, to se nikdo nedozvěděl. Zde je alespoň onen recept: 

Rozpočet: 14 dkg másla, 10 dkg hladké mouky, 10 dkg cukru, 10 dkg mletých oříšků, Oetkerův prášek, 1 žloutek, 2 polévkové lžíce rumu a zavařenina. Na polevu: 1 žloutek, 3 polévkové lžíce cukru, 1 polévková lžíce rumu. 

Předpis: Na vále rozdrobíme máslo, smícháme ho s moukou, cukrem, mletými oříšky a trochou Oetkerova prášku. Žloutkem a rumem vše zaděláme na vláčné těsto, které vyválíme do placky obdélníkového tvaru, silné jako stéblo. Placku položíme na trochu omaštěný plech a pečeme v dobře vyhřáté troubě. Upečenou placku rozkrojíme na dvě části a slepíme je na sebe zavařeninou. Na talíř dáme žloutek, cukr a rum a třeme vše do zhoustnutí. Vyrobenou polevu nalejeme na slepené placky a dáme je do mírně vyhřáté trouby usušit. Nakonec se řezy nakrájí na kostky.

Není puding jako pudding

V budově prostějovských četnických kasáren sídlilo Velitelství četnického oddělení, Okresní četnické velitelství i Četnická stanice. Zdejší kuchařka se měla co ohánět, neboť měla na starost dvacet jedna strávníků. Svoji práci však zvládala na výtečnou a ještě k tomu měla smysl pro humor. Například v pátek 13. září roku 1935 pánům četníkům zamotala hlavu, když na jejich dotaz, co chystá k večeři, stroze odvětila, že pudink. Někteří z četníků ohrnovali nos, obdobně jako nad dalšími sladkými pokrmy typu ovocné knedlíky či krupicová kaše. Jiní se dohadovali, jakoupak bude mít anoncovaný pokrm příchuť. Byl očekáván banánový, ananasový či kaštanový.

TIP: Vojenská gastronomie: Na čem si (ne)pochutnávali čs. legionáři?

Překvapeni byli všichni do jednoho. K páteční večeři byl kroupový pudink s houbami a s naloženými okurkami, na němž si všichni pochutnali. Nikdo netušil, že by pudink mohl být i slaný. Od sečtělé kuchařky se dozvěděli, že slovo pudding, jak se tehdy psalo, pochází z francouzského boudin, což je jelito. A původně že byl jako pudink označován masný výrobek polotuhé konzistence naditý ve střívku. Pánové se zasmáli, jak je slečna kuchařka opět doběhla.