Panenská Alžběta muže odmítala, vdova Viktorie milovala jediného
Mohlo by se zdát, že Alžběta a Viktorie působí jako dva protiklady. Jedna kolem sebe šířila legendu o nedotčené panně. Druhá měla tolik potomků, že jí přezdívali „babička Evropy“. Nic však není tak černobílé, jak by se mohlo na první pohled zdát. I když vidět obě dámy vedle sebe – na první pohled by černobíle působily. Vždyť Alžběta s oblibou nosila bíle napudrovanou tvář symbolizující právě její nevinnost. A Viktorie se zase halila do černé, na znamení smutku po zemřelém manželovi. Zatímco Viktorie má dodnes pověst velké milovnice sexu, po celý život byla věrná jedinému muži. To v ložnici „panenské královny“ Alžběty se milenců nejspíš vystřídalo více.
Přesto bychom v osudech i postojích obou žen mohli najít leccos podobného. Pod jejich vládou Anglie i Britské impérium vzkvétaly a rozšířily své území o řadu zámořských držav. Nebyla to samozřejmě jen jejich zásluha. Obě se dokázaly obklopit schopnými rádci a pomocníky. A obě královny se také netajily láskou ke svým poddaným. Alžběta i Viktorie byly svým lidem uctívány a milovány a na období jejich vlády se dodnes vzpomíná jako na zlatý věk.
Hlavně žádný muž!
O Alžbětě I. je známo, že se nikdy nevdala. To je však jediná jistota, kterou máme kolem jejího milostného života. Nejspíš to neznamená, že by nikdy nepoznala lásku muže. Ostatně o nápadníky nouzi nemá. Vždyť s ní ženich dostane věnem celé království. Alžběta se ale sňatku urputně brání. Proč? Má z něj snad panickou hrůzu, která vychází z raného dětství?
Alžběta byla dcerou druhé ženy Jindřicha VIII. Anny Boleynové. Jindřich velmi toužil po synovi a narození dcery pro něj bylo velkým zklamáním. Alžbětinu matku nechal popravit a oženil se znovu. Doufal, že v dalším manželství se mu mužský potomek narodí. Alžbětu prohlásil za nelegitimní. Aby odůvodnil popravu její matky, obvinil Annu z cizoložství a z Alžběty se stal levoboček. O matku tak přišla v pouhých dvou letech a otec o ni nejevil zájem.
TIP: Vše pro mého dědice: Co obětoval Jindřich VIII. touze po synovi?
Představa sňatku v ní tak budila spíš hrůzu a už od raného dětství také prohlašovala, že se nikdy nevdá. Jedno však přece jenom nemůžeme Jindřichovi upřít. Alžbětě poskytl skvělé vzdělání.
Ještě jedna událost možná utvrdila Alžbětino mínění o manželství. Po otcově smrti se třináctileté dívky ujala jeho poslední manželka Kateřina Paarová. Ta se brzy provdala za Thomase Seymoura. A ten nalezl v mladičké princezně takové zalíbení, že si z ní udělal milenku. Když na to jeho choť přišla, Alžbětu vyhnala z domu. Po smrti Kateřiny se Seymour chtěl s Alžbětou oženit. To se však nelíbilo jeho politickým rivalům. Byl obviněn z pokusu o převrat a popraven.
Kdo se může Alžbětě divit, že se po těchto zážitcích do sňatku vůbec nehrne? Naopak, urputně se mu brání. Dokonce, když ji parlament tlačí do rozhodnutí, aby si konečně vybrala ženicha, velmi prakticky tento problém vyřeší. Odročí jeho jednání na neurčito. Postupem času už je každému jasné, že stárnoucí Alžběta Anglii následníka nedá. Co naplat. Měla by alespoň za svého života určit dědice trůnu. Ale ani do tohoto rozhodnutí se příliš nežene. Co když by jí navržený nástupce připravil o korunu ještě dříve, než by sama skonala přirozenou smrtí? Ale kdo by si dovolil Alžbětě cokoliv vyčítat?
Ona sama ostatně prohlašovala, že se vdát nemůže, protože už provdaná je. Za Anglii a své poddané, kterým hodlá co nejlépe sloužit. Chce, aby žili v míru a blahobytu. A oni ji za to milují a nazývají ji „Dobrá královna Bess“.
Zamilovaná panovnice
To královna Viktorie proti sňatku rozhodně nic nemá. A dokonce má to štěstí, že se může provdat z lásky. Manžela si začíná hledat poměrně brzy. Nemá totiž příliš dobré vztahy se svojí matkou a aby si ji udržela co nejdál od sebe, potřebuje zakotvit v manželství. Když se začne poohlížet po svém nastávajícím, zaujme ji budoucí ruský car Alexandr II. Právě přicestoval do Evropy, aby se poohlédl po nějaké nevěstě. To však její situaci neřeší. Od matky by v širé Rusi byla sice dost daleko, ale musela by se vzdát britského trůnu. Je tu ale ještě jeden adept na ženění. Její strýc, matčin bratr, belgický král Leopold I. ji seznámil už v sedmnácti letech se svým synovcem Albertem Sasko-Kobursko-Gothajským. A pohledný mladík s černými vlasy a jasně modrýma očima se Viktorii už tenkrát zalíbil.
Po nástupu na trůn se s ním setká znovu a z obou stran jde o lásku na první pohled. Jenže se vynořil jeden problém. Albert totiž britskou královnu nemůže jen tak požádat o ruku. Musí tak učinit ona! A Albert souhlasí. Stává se nejen milujícím manželem, ale i osobním rádcem. Zplodí spolu celkem devět dětí a přežijí několik atentátů – od střelby nepříčetného muže až po „demonstrativní“ atentát, kdy na Viktorii muž střílel papírovými kuličkami naplněnými tabákem.
TIP: Trůn lásky prince waleského: Budoucí Eduard VII. měl v nevěstinci vlastní pokoj
V prosinci 1861 však Albert umírá na břišní tyfus. Je mu pouhých dvaačtyřicet let. Viktorie je zdrcená. Bez Alberta ztrácí její život smysl. Už nikdy neodloží černé šaty vdovy. Také Albertův pokoj nechává v původním stavu, jako by byl stále naživu. Každé ráno sloužící vyměňují vodu v umyvadle a přinášejí čisté oblečení.
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografiíWikipedie