Ovce nikdy nelže: Proč používali právníci raději pergamen než papír?

Jak už to tak bývá, těch nejnápadnějších věcí, jež máme přímo pod nosem, si občas nevšimneme. Proč právníci místo papíru volili poněkud zastaralé ovčí kůže? Překvapivě šlo o velmi užitečnou věc. Nešlo tu o cenu ani kvalitu, ale velmi praktické opatření proti podvodům!

Drahá paráda

Když si zalistujete katalogem písemností, shromážděných v anglických archivech, jistě si v rejstřících a tabulkách povšimnete i nepatrné poznámky o původu materiálu, na němž je historická písemnost vedena. Mohlo jít o papír, papyrus nebo třeba pergamen. U dokumentů vytvořených do 13. století se přitom obvykle objevuje přípis vellum. To značí, že daný spis je vyveden na pergamenu vyrobeném z nějaké zvířecí kůže. Na středověk nic překvapivého.

Od 13. století dál se už normou stává poznámka chart. Jde o slovo chartam, singulár od slova karta čili papír. Opět nic překvapivého, protože vývoj šel kupředu a papír se stal dostupnějším a lacinějším materiálem.

Mezi 16. a 17. stoletím ale přichází do módy znovu vellum. Trochu neúsporná podivnost, když vezmeme v potaz, že tucet pergamenů vás v roce 1593 stál 8 šilinků, a v roce 1660 už 28 šilinků. Nebylo to ani trochu laciné. Za tu samou sumu byste pořídili stoh papíru, který byl tehdy mnohem dostupnější a rozšířenější.

Druhou takovou podivností, na níž nedávno poukázal výzkum archeologického týmu Seana Dohertyho z univerzity v Yorku, je zdroj materiálu pro výrobu takových pergamenů. Klasicky se totiž pergameny v Evropě vyráběly z kůže šestitýdenních telat. I na takové lze v britských archivech narazit. Ale z 654 zkoumaných listin (pocházejících z období mezi roky 1499 až 1669) bylo 96,4 % vyrobeno z kůže ovčí. Což opět nedává moc smysl.  

Nízká cena?

Ano, pergamen z ovčí kůže je o něco levnější než pergamen z kůže telat. A v Anglii bylo dlouhodobě přítomno více ovcí než lidí. Například v 17. století tu na 10,7 milionů obyvatel připadalo 15 až 17 milionů ovcí. Takže by se mohlo zdát, že ovčí kůže pro výrobu pergamenu byla řádově dostupnějším materiálem než kůže telat. Ale když už si jednou připlácíte za prémiovou kvalitu psacího materiálu, dalo by se čekat, že sáhnete preferenčně raději po „nóbl“ teletině. Fakt, že si tolik šlechticů, hodnostářů a úředníků vybralo pro sepisování důležitých listin ovčí pergamen, muselo nutně mít ještě nějaký jiný, praktický význam. A právě nad tím Doherty s kolegy usilovně bádal.

Půjdeme na to postupně. Kupní listina, stvrzující práva k nově nabytému pozemku. Závěť s připojeným výčtem všech děděných nemovitostí. Smlouva, jasně ozřejmující rodové nároky k půdě, případně výnos vymezující práva k provozování živnosti, doplněná patřičným výměrem daně nebo výši nájmu. Tyto dokumenty měly zásadní význam v minulosti, zrovna tak jako nyní. Protože o peníze šlo vždycky až v první řadě. V 16. a 17. století se ale jednalo o převratné novinky, se kterými se společnost teprve sžívala. Ne že by tu smlouvy, edikty a závětí neznali. Poprvé ale se k jejich praktickým výhodám a nedostatkům dopracovala i širší veřejnost a ne jen králové, církev či šlechta.

Co je psáno…

Přechod mezi 16. a 17. stoletím byl totiž nesmírně turbulentním období. Příslušníci starobylých rodů končili kvůli politikaření a své víře za mřížemi a na popravištích. Pozemky a domy rychle měnily majitele. Silní zabírali půdu slabším a jiní zase profitovali z půdy opuštěné emigranty. S novými občanskými právy a svobodami stačil každému jen obyčejný podepsaný „papír“, aby mohl vznést nárok na majetek, který mu byl někým přislíben. A to přirozeně nahrávalo nejrůznějším podvodům, se kterými se zvláště na konci 16. století roztrhl pytel. Zfalšovat dodatečně kupní smlouvu? Škrtem husího brku někomu zvýšit nájem? Vystrnadit nehodné příbuzné z dědického řízení? To vše bylo v chaotických časech neujasněných majetkových poměrů mnohem snadnější.

A to byl ten zásadní a primární důvod, proč angličtí právníci, asistující u sepisování nejrůznějších listin, znovu začali používat pergameny. Papír v úřední praxi nebyl v Anglii od 13. století mimořádností, a proto by se příklon k velmi nákladným pergamenům mohl na první pohled jevit technologickým krokem zpět do minulosti. Jenže tento návrat byl spíš známkou moderního pokroku a důkazem touhy po stabilitě a legálnosti. Jak to?

Pergameny vyráběné z kůží totiž vynikaly materiálovou stálostí. Písmo na nich nebledlo a neztrácelo kvalitu, šlo dobře přečíst i po desetiletích či staletích. Hodily se takříkajíc k dlouhodobé archivaci. Jenže proč ta zapeklitě nápadná popularita pergamenů vyrobených z ovčích kůží?

Ovce má pravdu

Stojí za tím především fakt, že struktura ovčí kůže a z ní vytvořeného pergamenu je do značné míry unikátní. Ovce totiž ukládají tuk v podkoží v jednotlivých vrstvách. A to v nemalé koncentraci: zatímco kůže koz obsahuje 3 až 10 procent tuku a kůže skotu jen 2 až 3 procenta, u ovcí je to mezi 30 až 50 procenty.

Při výrobě pergamenů na anglický způsob se taková kůže nechala zvláčnět ve vápenné lázni obsahující hydroxid vápenatý, tedy hašené vápno. Poté se vybělila a vyhladila. Tukové vrstvy se v procesu zvaném delaminace oddělily, a v případě ovčí kůže vytvořily měkký a savý povrch tenké „membrány“. Do ní se inkoust dobře propil a zůstal zachycený i v hlubších vrstvách.

K čemu to mohlo být dobré? Inu, jakýkoliv pokus o dodatečnou úpravu, umazání části textu nebo jeho vyškrábání perořízkem po sobě zanechal viditelnou vadu na povrchu. Připsat si do smlouvy pozemek navíc, navýšit nájem nebo vykroužit nulu za sumou daně se tedy stalo prakticky nemožné. Poznal se dodatečný vpisek jiným i stejným inkoustem! A jsme u toho: papír se dal přepsat snadno a pergamen z nízkotučné kůže telat a koz rovněž. Ale pergameny z ovčí kůže se „upravovat“, různě retušovat, zamazávat ani přepisovat nedaly. Alespoň ne tak, aby to nebylo hned nápadné. 

TIP: Brka, pergameny, kalamáře: Co musel zvládnout novověký písař?

Středověká vychytávka tedy i v éře osvícenství dokázala relativně rychle utlumit epidemii podvodů v listinných dokumentech a navrátila důvěru smlouvám. A praxe zachovávat ty nejzásadnější listiny na pergamenech vyrobených z ovčích kůží, v Británii přetrvala až do 19. století.