Osudový dokument: Desetibodové rakouské ultimátum Srbsku

Ačkoliv rakouští agenti hlásili do Vídně, že srbská vláda neměla s atentátem na Františka Ferdinanda žádnou spojitost, ba dokonce jej ihned ostře odsoudila, cílem bylo rozpoutat proti Srbům štvavou kampaň, vykonstruovat obvinění, že kryjí pachatele, a dostat je do slepé uličky. Znění a načasování ultimáta proto musely jít ruku v ruce – podmínky měly být neakceptovatelné a lhůta k projednání neúnosně krátká.

Pandořina skříňka se otevírá

Dokument požadoval zákaz všech srbských organizací a publikací (včetně učebních pomůcek), které podněcují nenávistnou propagandu a opovržení k habsburské monarchii, dále propuštění všech osob s protirakouskými názory ze státních služeb a armády, přičemž rakouská strana si vyhrazovala právo přímo sdělit jména těchto lidí, stejně jako jedinců určených k zatčení. C. a k. orgánům mělo být rovněž umožněno neomezeně provádět vyšetřování atentátu přímo na srbském území. Pakliže by Pašić jménem vlády memorandum podepsal, spáchalo by Srbské království po politické i právní stránce sebevraždu. Ponižující podřízení správních a soudních úřadů cizí mocnosti by znamenalo ztrátu suverenity a nejisté vyhlídky do budoucna. 

Nikola Pašić v termínu odeslal odpověď, v níž Vídeň ujistil, že jí bude maximálně vyhověno. Upozornil však, že plnění některých bodů memoranda musí předcházet legislativní změny, například přijetí nového tiskového zákona. Navrhl rovněž předložit sporné záležitosti smírčímu soudu v Haagu. Jenže adresátovi o smírné vyřešení konfliktu nešlo. Rakousko-uherská armáda se nacházela v plné pohotovosti a mířila k hranicím.