Osudové setkání: Z románku Dorothey Tanningové se stal vztah na celý život

Velký skandál nezpůsobila Dorothea Tanningová ani tak svými surrealistickými obrazy s erotickými motivy, jako svým vztahem s uznávaným německým surrealistou a dadaistou Maxem Ernstem. Ten se do ní na prahu padesátky zamiloval jako studentík a dokázal za sebou spálit všechny mosty. Nebylo to u něj sice poprvé, ale tentokrát rozhodně naposledy.

Ve jménu umění

Dorothea se narodila na konci srpna roku 1910. Ač pocházela z velmi konzervativní neumělecké rodiny žijící v malém městečku Galesburg ve státě Illinois, k umění ji to táhlo k nemalé radosti rodičů už v době dospívání. Po všeobecných studiích zakotvila na umělecké škole Knox College v Chicagu, tu ale brzy opustila a dala přednost škole života. 

Ve třicátých letech 20. století se přestěhovala do New Yorku. Živila se jako ilustrátorka a pomalu začínala pronikat do umělecké branže. Objevuje nové směry, dadaismus a surrealismus. V tom vidí svou budoucnost, a proto vyráží v roce 1939 do „mekky umělců“ do Paříže. Tam zjistí, že většina umělců naopak prchla před blížící se válkou do ciziny. A tak se raději i ona vrací do Ameriky.

Osudový muž

Po osmiletém vztahu byla v roce 1941 krátce provdána za spisovatele Homera Shannona. Rozhodující událost v jejím životě na ni ale teprve čekala. Na jednom večírku v roce 1942 poznává německého židovského malíře Maxe Ernsta, předního představitele evropského surrealismu a dadaismu. Ten se teprve nedávno oženil s bohatou a vlivnou mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou, která mu v hodině dvanácté umožnila útěk z Evropy do Ameriky. Peggy byla mimořádně schopná žena a skvělá obchodnice. Měla velmi dobrý odhad a dokázala za babku nakupovat nejen díla umělců už známých, když byli právě bez peněz, ale i těch, na něž sláva teprve čekala. V říjnu 1942 si na Manhattanu v New Yorku otevřela novou galerii Art of this Century – Umění tohoto století. 

A od 5. ledna do 6. února 1943 tu pořádala neobvyklou výstavu obrazů, jejichž autorkami bylo třicet jedna malířek šestnácti národností. Všechny až na jednu byly mladší třiceti let. Při přípravě výstavy Peggy pomáhal její muž Max Ernst. Mezi vystavujícími se mimo jiné objevila Frida Kahlo a právě ještě nepříliš známá Dorothea Tanningová. Ernst byl doslova uchvácen dnes už kultovním Dorotheiných autoportrétem Narozeniny, na němž stojí malířka poloobnažená.

Výstava nebyla sice tak komerčně úspěšná, což byznysmenku Peggy nesmírně zklamalo, ovšem pozornost v uměleckých kruzích vzbudila. Především však významně zasáhla do budoucího života mecenášky. Ernst se tak zamiloval do Dorothey Tanningové, že opustil bezstarostný život s milionářkou a dal přednost lásce k mladé a krásné malířce. Dorothea byla o devatenáct let mladší a skutečně měla pověst krasavice. Ernst byl zase znám svými bouřlivými milostnými vztahy a několika manželstvími. Peggy se později nechala slyšet, že nikdy nepřestane proklínat chvíli, kdy ji napadlo takovou výstavu uspořádat. 

Harmonie a inspirace

Vztah Ernsta a Dorothey byl zpečetěn svatbou v roce 1946 a harmonické manželství trvalo třicet let až do Ernstovy smrti. Umělci si byli vzájemnou inspirací. Po válce často navštěvovali Evropu, žili v Paříži i v Provence, ale jejich trvalým sídlem se stalo město Sedona v Arizoně, které se jim zalíbilo už v počátcích jejich vztahu. Měli řadu přátel z umělecké branže, kteří je ve Francii i Americe často navštěvovali.

Kromě malování se věnovali oba i sochařství. Dorothein zájem o tanec, hudbu a scénické umění se od padesátých let projevoval v její abstraktní malbě a také ve scénických a kostýmních návrzích pro několik baletů. V šedesátých letech se pak stává jejím oblíbeným materiálem textil a pracovním nástrojem šicí stroj. V experimentování pokračuje i po smrti Ernsta, kdy strávila několik let v Evropě.

Život bez Maxe

Od roku 1980 už ale žila natrvalo v New Yorku a začala se věnovat psaní. Básně a drobné prózy sice psala a publikovala už od čtyřicátých let, ale bez větší pozornosti. Nyní se pouští do psaní autobiografie. V roce 1986 vydává vzpomínkovou knihu Narozeniny o obraze, který se promítl do jejího dalšího života. Kniha se setkala s velkým úspěchem.

TIP: Talentovaná Růžena Zátková: Proslavila se v Itálii, doma ji znala jen hrstka lidí

Když v roce 2010 slavila Dorothea sté narozeniny, dostala velkolepý dárek. Hned několik významných světových galerií uspořádalo její retrospektivní výstavy. I když už dávno opustila surrealismus, punc nejdéle žijící surrealistky jí zůstal. Zemřela v lednu 2012 v krásném věku 101 let…