Ošidné časy pubertální: Slasti a strasti dospívání v 19. století

Ve středověku a raném novověku bylo období dospívání chápáno pouze jako proces fyzického dozrávání. Co se týkalo pohlavní výchovy, byli mladí lidé odkázáni sami na sebe a vlastní přičinlivost, neboť ideálem se stalo zachovat co nejdéle jejich nevědomost a nevinnost. Panovala totiž obava, že otevřené pokyny týkající se dospívání by mohly vést k předčasnému probuzení pohlavního pudu.

Svody jinošství

Čas dospět dopřál chlapcům už raný novověk – vzdělávali se a urození z nich se vydávali za zkušenostmi na kavalírské cesty. Také v 19. století bylo běžnou součástí mužského zrání pokračovat ve vzdělání se zaměřením na profesi nebo společenské zařazení. Chlapecká puberta si tak do jisté míry získala respekt. Chudí už v době dospívání pracovali za výdělek a nabývali jistá práva, jako dát si pivo nebo vykouřit cigaretu.

Pedagogická literatura většinou pohlavní výchovu odmítala a setkáváme se s ní okrajově jen v nemnoha titulech. Ty doporučovaly dospívajícím hochům ovládnutí erotické touhy, ovšem některým z nich se již v tomto období dostalo první sexuální zkušenosti.Se sociálně rovnými vrstevnicemi byl předmanželský pohlavní styk prakticky vyloučený, neboť panenství bylo nezbytným atributem slušného děvčete. Jak tedy ke svým zkušenostem chlapci přišli?

Příhodnější prostředí představoval venkov, kde se příležitost našla snadněji. Chlapci ze zámožných rodin nepohrdli poučením od děvečky, ve městě od služky, a to i přesto, že jí svedení nezletilého syna nebo příbuzného zaměstnavatele mohlo vynést jeden až tři měsíce vězení. Průměrný městský mladík vyhledávající sexuální zasvěcení však získával nejčastěji zkušenosti v náruči prostitutky. 

Strasti panenství

Fyzické dospívání dívek nebudilo mnoho pozornosti, tolerance jejich pubertálních výtržností byla mizivá, jen dobře situované si mohly nějaký ten výstřelek dovolit. Od 12 let do zasnoubení jim měla výchova vštěpit „základ k radostnému plnění nejpřirozenějšího povolání, státi se matkou v nejdokonalejším smyslu“. Informace o podstatě početí však k dispozici neměly.

Průvodkyní na cestě dospíváním byla dívce matka, která jí měla předat znalosti ohledně řízení domácnosti, náboženské a mravní principy nebo pro ženu nezbytné vlastnosti. Právě na ženskou rodičovskou autoritu od počátku 19. století apelovali lékaři, aby dceru také včas poučila o menstruaci.