Olga Scheinpflugová: Manželku Karla Čapka pronásledovalo gestapo i komunisté

Olinka přišla na svět 3. prosince 1902 ve Slaném. Do vínku dostala talent nejen k herectví, ale i jisté spisovatelské geny. Její tatínek Karel byl dramatik, spisovatel a novinář. V Olžině životě představoval jednoho z nejdůležitějších mužů. Maminka Božena totiž zemřela, když bylo její nejmladší dcerce pouhých osm let – a dobře dva roky před tím postonávala.

O výchovu malého Karla, Boženky a Olinky se největším dílem staral právě pan redaktor Scheinpflug. Nikdy se s dětmi nemazlil, neříkal jim zdrobnělinami, ale i tak si byly jisté jeho velkou láskou. Rok po té, co ovdověl, se oženil znovu. Vzal si staropanenskou vzdálenou příbuznou, spíš jen proto, aby mu pomáhala s výchovou, než z nějaké lásky. Byla na děti přísná a vštípila jim smysl pro pořádek a disciplínu. Olga se od otce naučila především lásce ke studiu, k vědění, ke knihám. Vřelost, kterou jim neprojevovali rodiče, si sourozenci vynahrazovali mezi sebou. Vytvořili celoživotní spojenectví, které nic nemohlo narušit. 

Kouzlo divadla

Rodina během první světové války, podobně jako většina národa, trpěla nouzí. Občas doopravdy hladověli. Přesto si Olinka ušetřila peníze na to, aby se mohla jít podívat na herce Národního divadla, kteří ve Slaném hostovali. Vystoupení Eduarda Vojana, který byl považovaný za největšího českého herce, jí změnilo život. Byl to pro ni tak hluboký zážitek, že na něj nepřestala myslet několik dalších týdnů. Po čase tatínkovi i nevlastní matce oznámila, že půjde k divadlu. Otce tak postavila před nelehké rozhodování. Jemu samotnému rodiče kdysi nedovolili studovat filozofii a on toho celý život litoval. Proto nechtěl dceři odepřít splnění velkého snu. Jenže zároveň si pro své děti přál do života nějakou jistotu… Nakonec to rozhodl jeho přítel, básník Josef Svatopluk Machar. Když slyšel Olgu, jak recituje jeho verše, poznamenal: „Tu neudržíte.“ Bylo rozhodnuto. 

V posledním roce války se mladá slečna přestěhovala do Prahy a začala soukromě studovat u hvězdy zlaté kapličky Marie Hübnerové. Vedle toho si z knih německých teatrologů, které jí dával tatínek, sama studovala divadelní teorii. Po dvou letech studia ukončila. V tom věku většinou adeptky herectví teprve začínají navštěvovat konzervatoř. 

Osudový Loupežník

Bylo po velké válce, rodina Schein­pflugova se přestěhovala do Prahy a Olga podstoupila přijímací zkoušku do souboru Švandova divadla na Smíchově. Režisér Jan Bor byl tvrdý šéf, vycházející hvězda české režie, který usedlé divadlo měnil v uměleckou záležitost. Kudrnatou dívenku přijal jako elévku, tedy zpočátku úplně bez honoráře, později za sto korun měsíčně. Debutovala jako záskok v představení Lulu za Anny Ondrákovou, která se rozhodla cele věnovat práci před filmovou kamerou.

Olga brzy dostávala i větší role. Její tatínek, který zakotvil v redakci Národních listů, pyšně zval své kolegy na dceřina představení – tak moc na ni byl hrdý. Jedním z pánů redaktorů byl i nadějný spisovatel a třicátník Karel Čapek. Rád by psal i pro divadlo, právě dokončil svoji první hru Loupežník.

Kolegova dcera ho na jevišti tak okouzlila, že její představení začal navštěvovat pořád dokola. Teprve po desáté repríze se odvážil na Olgu počkat u zadního vchodu do divadla. Strategii ke sblížení už měl vymyšlenou: potřeboval by slyšet part hlavní ženské postavy z Loupežníka Mimi přečtený autentickým dívčím hlasem. Pomohla by mu začínající herečka? Olinka souhlasila a od té doby na ni Karel Čapek za divadlem čekal pravidelně. 

Rozuměli si spolu prakticky ve všem – v názorech na umění, divadlo, politiku i život… Jenže do šťastného souznění tvrdě zasáhla spisovatelova matka: „Smíš si vzít za ženu, koho chceš, jenom ne cikánku nebo herečku,“ opakovala svému benjamínkovi celé dospívání. O dvanáct let mladší nevěstu s divadelním angažmá proto matka Karlovi okamžitě zatrhla. Olgu neměl ve velké oblibě ani zbytek Čapkovy rodiny. Byla příliš rázná, hlučná a divoká. Karel se jí ale nevzdal. Jen ji prostě přestal vodit domů. 

Nebylo to ale hezké období. Karlovi se stále zhoršovala Bechtěrevova choroba, kterou trpěl od mládí. Každý jeho pohyb provázela velká bolest. Olga si občas našla nějakou novou lásku – mezi její milence bývají řazeni jak populární pražský gynekolog Karel Steinbach, tak syn prvního československého prezidenta Jan Masaryk. S Čapkem se Scheinpflugová hádala kvůli jeho závislosti na matce.

Po pár letech Olga otěhotněla, ale i přes Karlův jasný odpor šla na potrat. Rozešli se. Olga se pokusila o sebevraždu. Karel se k ní zase vrátil. Ale byl to spíš vztah postavený na intelektuálním splynutí. Olga totiž také začala psát a Karel se stal dramaturgem ve Vinohradském divadle. Jeden druhému tak mohli nabídnout tu nejlepší pomoc a inspiraci. S podporou toho druhého se oba stali respektovanými osobnostmi kulturního a společenského života mladinké republiky. Jenže láska jako by byla navždy pryč. 

Příliš krátké štěstí

V roce 1934 však nastal velký zlom. Lékaři Karlovi sdělili, že jeho nemoc se náhle zastavila. Hrozba invalidního vozíku, která se nad ním vznášela po celý dospělý život, byla rázem pryč! Do toho zemřela jeho matka, která stála mezi ním a Olgou do posledního dechu. V létě 1935 ti dva odjeli na dlouhou dovolenou do Alp. Na jednom výletě se Karel Olgy netrpělivě zeptal: „Do you wish to marry me?“ Velký český spisovatel, mistr slova, byl tak nervózní, že žádost o ruku nedokázal položit česky! Jejich svatba 26. srpna 1936 se stala velikou celopražskou senzací. 

Chtělo by se říct, že po letech trápení ti dva konečně našli štěstí. A jistě, společný život v Čapkově vinohradském dvojdomku byl krásný. Jenže situace mimo jeho zdi začala být víc než hrozivá. Citlivý Čapek nebezpečí nacismu vnímal ještě dřív než většina společnosti. Ze všech sil se snažil svůj národ bránit. Psal novinové články, varovné povídky, romány i divadelní hry, stejně jako stovky dopisů politikům a veřejně činným osobnostem. Jenže po podepsání mnichovské dohody se stal terčem fašistů, kteří mu posílali anonymní dopisy, telefonovali mu domů i do redakce, kreslili mu na vrata šibenice…

Psychicky vyčerpaný spisovatel v zimě 1938 zasahoval proti povodni na své chalupě na Strži. Nastydl se, dostal zápal plic. A jeho oslabený organismus boj s nemocí prohrál. Zemřel na Boží hod vánoční 25. prosince 1938. Olga se zhroutila. 

Pod dohledem

Jako vdova po angažovaném člověku měla Olga těžký život. O manželův odkaz pečovala se zápalem až dojemným. Což ovšem znamenalo, že jí gestapo se železnou pravidelností prohlíželo dům. Musela odejít z Národního divadla, později jí herectví zakázali úplně. Občas ji zvali k výslechu. Sebrali jí chalupu na Strži, zabavili řadu rodinných památek. Štval proti ní fašistický tisk. 

Klid jí ale nepřinesl ani konec války. Komunistický režim ji pronásledoval podobně jako nacisté. Řada jejích přátel raději emigrovala. Olgu začalo zrazovat zdraví. Měla problémy se srdcem, které se ještě vystupňovaly přestálým stresem a trápením. I tak ale pořád hrála. Když ji v šedesátých letech přítel Steinbach přemlouval, aby se odstěhovala do New Yorku, kde on sám vykonával úspěšnou lékařskou praxi, odmítla. Nedokázala opustit zemi, kterou její manžel tolik miloval. Opustit divadlo. I když ji stíhaly srdeční slabosti, i když se jí v obličeji začaly objevovat nekontrolovatelné tiky, pořád byla nejšťastnější, když se mohla doslova rozdat na jevišti.

TIP: Sestra slavných bratrů: Helena Čapková zažila běsnění nacistů i komunistické peklo

V roce 1967 se v Divadle na Vinohradech dočkala své vysněné role – titulní postavy Čapkovy protiválečné hry Matka. O Velikonocích 1968 právě toto představení hrála dopoledne pro školy. Nepozorní diváci, kteří se hercům nepokrytě vysmívali, jí však vynervovali natolik, že se zhroutila a krátce na to 13. dubna 1968 zemřela na infarkt.