Od patentu ke konfiskacím: Císař Josef II. a jeho reforma církve

Způsob, jakým se Josef II.chopil reformního díla, nesl výrazné stopy jeho charakteru. Byla to opatření rychlá, spontánní, často násilná a unáhlená, jakoby tušil, že mu nezbývá mnoho času. Šel svou cestou, nesnášel odpor a ke svým poddaným přistupoval jako k nerozumným dětem, které je třeba vést pevnou otcovskou rukou.

Stát nade vše

Protože monopol státní moci nebyl uskutečnitelný, pokud měla církev ve státě privilegované postavení, směřovala podstatná část Josefových reforem proti ní.

Tolerančním patentem z října 1781 umožnil kalvinistům, luteránům a pravoslavným svobodně vyznávat jejich víru. Nebyla to ještě úplná náboženská svoboda a rovnoprávnost, ale jen tolerance k těmto jinověrcům. Svou víru nesměli vyznávat na veřejnosti a omezení platila i pro výstavbu jejich kostelů. Židovský patent z následujícího roku poskytl velkou míru svobody i této opovrhované menšině a umožnil jí zařadit se do společnosti. 

Císař omezil politickou moc katolických biskupů a kněžské semináře podřídil státnímu dohledu. Zakázal náboženská procesí, poutě a církevní obřady na veřejnosti, vše se smělo odehrávat jen uvnitř kostela.

Od roku 1782 zrušil desítky klášterů a zkonfiskoval jejich majetek. Některé řády silně zredukoval, jiné zrušil úplně. Ušetřil jen ty, které mohly sloužit jeho reformátorským cílům, tedy kláštery se školskou, vědeckou a pastorační službou a ty, které pečovaly o chudé a nemocné. Žebravé řády a rozjímavé řehole, které trávily život jen v pokání a modlitbách, zrušil úplně.

Přitom byl Josef II. věřící katolík a církvi neupíral právo na výchovu a vzdělávání poddaných. Rozšířil proto pastorační službu tím, že řádové kněží umísťoval na fary, z nichž bylo do té doby mnoho neobsazených. Z konfiskovaného církevního majetku zřídil takzvaný náboženský fond, z kterého měly být financovány právě tyto aktivity.

S podporou části reformě naladěného duchovenstva se mu postupně podařilo zlomit vliv vysoké hierarchie, která se reformám bránila zuby nehty. Císařův postoj k církvi nezlomila ani osobní návštěva papeže Pia VI., který přijel na jaře 1782 do Vídně, aby Josefa odradil od jeho proticírkevní politiky.