Obětavá princezna: Dobrota a vlídnost stály Alici Sasko-Koburskou život

Na svět přišla jako třetí dítě v pořadí, po nejstarší princezně Viktorii a druhorozeném princi Albertu Eduardovi, budoucím králi Edwardovi VII. Žádné velké nadšení ale její narození neprovázelo, přece jen se zase narodila holčička. Také Alici Sasko-Koburskou, doma zvanou Alix, vychovávali ke skromnosti a pracovitosti. Možná překvapí, že kromě velkého důrazu na všeobecné vzdělání a znalost jazyků se královské děti učily i praktickým dovednostem, jako byly ruční práce, vaření, práce na zahradě nebo ve stolařské dílně.

Pečovatelka

Děti spaly v nepříliš vytopených pokojích a také jejich oblečení rozhodně nepůsobilo aristokraticky. Alice projevovala ze všech dětí nejvíce empatie a stala se jakousi ošetřovatelkou rodiny. Fascinoval ji také život prostých lidí, které potkávala na paství Balmoral, kam často jezdili. Když v roce 1861 umírala Alicina babička, matka královny Viktorie, trávila s ní Alice hodně času. I když si Viktorie v dětství s matkou moc nerozuměla a z jejího vlivu se snažila uniknout právě sňatkem s princem Albertem, její smrt nesla velmi těžce. A právě Alice ji v těch chvílích držela nad vodou. Jenže to nejhorší mělo teprve přijít!

Rok 1861 přinesl královské rodině velké neštěstí. Povážlivě se začal zhoršovat zdravotní stav prince Alberta, Alicina otce, kterého už dlouhá léta trápily žaludeční potíže. I o něj Alice pečovala. Zemřel 14. prosince téhož roku v pouhých dvaačtyřiceti letech. Jako příčinu smrti uváděli břišní tyfus. Dnešní lékaři jsou však jiného názoru a domnívají se, že mohlo jít o Cronovu chorobu či rakovinu žaludku.

Hledání ženicha

Manželova smrt stejně starou královnu Viktorii úplně vykolejila. Prakticky až do konce svého života se s ní nedokázala smířit. Přestala se zajímat o okolní svět i vladařské povinnosti. Dlouho se neukazovala na veřejnosti. Právě tehdy ji Alice při oficiálních příležitostech zastupovala.

Jenže v té době zároveň dozrála do věku na vdávání. Její vdavky se ostatně řešily už za života prince Alberta. Najít v té době přiměřeného ženicha totiž představovalo tvrdý oříšek. Královna Viktorie dokonce zapojila do hledání svou nejstarší dceru provdanou do Pruska. Ne každá královská dcerka ale měla to štěstí, že se mohla provdat za budoucího panovníka. Prostě na evropských dvorech v 19. století jaksi nebyli na skladě! 

Ve znamení smutku

Volba nakonec padla na velkovévodu Ludvíka IV. Hesenského, i když ze společenského hlediska nepředstavoval žádnou extra partii. Svatba se vzhledem k smutku za prince Alberta nakonec odbyla skromně a uskutečnila se 1. července 1862 na ostrově Wight. Alice oblékla bílé šaty se závojem, mnoho členů rodiny přišlo v tmavém. Atmosféra zkrátka panovala spíše ponurá. Manželství se ale ukázalo jako šťastné a narodilo se v něm pět dcer a dva synové. 

Manželé žili ve skromném domě v Darmstadtu. Původní plán vystavět honosný palác se neuskutečnil. Alice byla láskyplná žena a skvělá matka, která se o své děti vzorně starala. Dokonce je kojila, což její matka královna Viktorie nelibě nesla. Bohužel se brzy ukázalo prokletí rodu – hemofilie. Alice jako přenašečka tuto nemoc nadělila přinejmenším dvěma ze svých dcer – Irene a Alix. Ty zase nemoc přenesly na některé své syny. U dcery Alžběty provdané do Ruska, která zemřela bezdětná, to nelze ani potvrdit, ani vyvrátit.

Naneštěstí hemofilií onemocněl i mladší ze dvou Aliciných synů – Fridrich. Když ve dvou a půl letech nešťastně vypadl z okna, podlehl vnitřnímu krvácení, které nešlo zastavit.

V roce 1878 postihla rodinu další katastrofa. Celá rodina kromě Alice a dcery Alžběty onemocněla záškrtem. Alice se o nemocné vzorně starala. Nejhorší průběh měla nejmladší dcerka Marie, jejímuž umírání Alice bezmocně přihlížela a nedokázala mu zabránit. Její smrt před ostatními dětmi tajila, až se vyčerpaná sama záškrtem nakazila. Zemřela v den výročí smrti svého otce prince Alberta – 14. prosince 1878 ve věku pouhých pětatřiceti let.