Nerozvedu se! Pro milovanou Filipínu se Ferdinand vzdal i polské koruny

Když Ferdinand II. Tyrolský odcházel do Tyrol, aby se seznámil se svou novou zemí a jejími obyvateli, bylo mu jasné, že tam narazí svým sňatkem na potíže. Tyrolští zemští stavové po něm žádali, aby se rozvedl. Spojili se se stavy přilehlých rakouských zemí a hrozili vyděděním Ferdinandových synů. Pro arcivévodu nebylo lehké přesvědčit všechny o tom, jaký poklad pro něho a později také pro samotné Tyroly Filipína Welserová znamená. Teprve jí samotné se podařilo odstranit všechny předsudky vůči tomuto sňatku a získat pro sebe chudé i bohaté.  

Skvostný i charitativní Ambras

Jako sídlo pro svou rodinu si arcivévoda vybral hrad Ambras. Ten tehdy ležel jenom kousek od centra Innsbrucku; dnes je prakticky součástí města. Ferdinand z něj vybudoval jedno z nejvelkolepějších panských sídel své doby. Byl milovníkem krásného umění, vyhledával styk s učenci a umělci, a nelze se divit, že výstavbou ambraského zámku pověřil významné stavitele své doby. Filipína tu měla dokonce svoji vlastní koupelnou s velkou, do podlahy zapuštěnou vanou a krásným dřevěným táflováním.

Arcivévoda sám, nadšený sběratel kuriozit a vzácných předmětů všeho druhu, dal postavit „uměleckou“ a „zázračnou“ komoru. Pro pobavení svých hostů dal sroubit dřevěný stůl, pod kterým byla umístěna kola, poháněná vodou. Když společnost kolem něj v pokročilou noční hodinu seděla, bylo pro Ferdinanda potěšením nechat uvést kola do pohybu a stůl i s hosty roztočit. 

Lidé brzy poznali, jaký dobrý duch se spolu s Filipínou Welserovou přistěhoval do Tyrol. Stejně jako na Křivoklátě začala se i v Innsbrucku a na Ambrasu starat o nemocné, staré a chudé lidi. Pomáhala jim penězi i útěchou a vždycky dbala o to, aby zmírňovala chudobu nejenom v daném okamžiku, nýbrž aby se lidé dokázali ze své bídy vymanit. Její kupecká krev jí říkala, že zlepšení sociálních poměrů sedláků a domkářů může nastat jenom tehdy, když tito lidé budou podle svých sil aktivně pracovat a plánovat svou budoucnost.

Měla na své aktivity dost peněz – Ferdinand na ni opravdu štědře pamatoval. Věnoval jí darem dokonce zámek Ambras i s okolními vesnicemi a sama zakupovala některá blízká léna. Filipína ráda těšila pozornostmi i své služebníky. Nikdy si nenechala ujít překvapení, když mladé nevěstě v den svatby nechala poslat k té příležitosti zvlášť ušité svatební šaty. 

Hluboký zájem o lékařství

Ferdinand pozval na svůj dvůr do Innsbrucku mnoho známých lékařů a učenců, přičemž do Tyrol přišli i doktoři, kteří studovali na prestižních universitách v Padově a Bologni. Itálie vedla v lékařském výzkumu a každý lékař ze střední Evropy, který chtěl být více a lépe vyškolen, odebral se na některé slavné italské vysoké učení, pokud na to ovšem měl potřebné prostředky. Společně se svými dvorními lékaři, v jejichž čele stál doktor Hanš, narozený v Čechách a vystudovaný v Itálii, se Filipína pokoušela rozšířit své vědomosti. Založila sbírku léčivých předpisů, intenzivně se zabývala nemocným lidským tělem a díky zkušenostem se jí dařilo často své nemocné vyléčit. Na Ambrasu založila vlastní lékárnu, ve které byly všechny její lektvary a mastičky. 

Sama trpěla horečnatými onemocněními, svíravým pocitem na hrudi a oteklýma nohama. Její lékař byl fanouškem lázeňských kúr, a tak přesvědčil arcivévodu, aby jel s Filipínou do Karlových Varů. O její léčbě si vedl deník, ve kterém přesně popisuje její nemoc. I když „bella Filipina“ (krásná Filipína, jak ji její současníci dlouho nazývali) ztratila léty hodně ze svého tělesného půvabu, byl jí Ferdinand stále fascinován, byl okouzlen její péčí i její bytostí.  

Králem srdce Tvého

V roce 1572 zemřela Ferdinandova sestra Kateřina, aniž zanechala nějaké děti, a polská šlechta nabídla arcivévodovi polskou korunu, když několik měsíců po smrti své ženy odešel i polský král Zikmund II. August. Byla to pro Ferdinanda jedinečná životní příležitost, nosit na hlavě polskou korunu, ale Poláci zároveň požadovali zrušení Ferdinandova manželství, neboť chtěli mít legitimní nástupce od stavovsky přiměřené manželky. Jenže takový požadavek byl pro Ferdinanda nepřijatelný... 

Tyrolští vyslanci dali Polákům jednoznačně najevo, že Ferdinand nemůže bez Filipíny žít, že si ji musí vzít bezpodmínečně s sebou, „aby byla pořád u něho, kdyby měl být navštíven slabostí těla, neboť Její Milost o něj pečuje tak, jak jeho knížecí Jasnost sama je zvyklá“. A kromě toho Filipína je „tichá, zbožná a bohabojná a jak v Čechách, tak i v dědičných zemích arcivévodových se vždy skvěle a dobře chovala, stala se tak oblíbenou a získala takovou vážnost, že ani v království Polském si nikdo nebude moci na ni stěžovat“.

Poláci na tyto argumenty nepřistoupili, ale Filipína pro arcivévodu znamenala víc než královskou korunu na hlavě. „Mně stačí, jsem-li králem tvého srdce,“ měl údajně tehdy své manželce říct Ferdinand, a vstoupil tím do dějin. Tak tedy arcivévoda nakonec polskou korunu odmítl.  

Dokud nás smrt nerozdělí

A jak to bylo s oběma syny Ferdinanda a Filipíny, Ondřejem a Karlem? Vyrůstali bez problémů. Byli to sportovně založení mladí muži, které všude rádi viděli. Otec se je pokoušel pomalu uvádět do společnosti, ovšem pomalu, protože nemohl předpokládat, že jeho bratr (tehdy už císař Maxmilián II.) někdy přehlédne poskvrnu na jejich narození. Podnikal všechno, co mohl, a to i u papežského dvora. Navrhl Řehoři XIII. svého staršího syna za biskupa, zatímco pro mladšího měl vyhlédnutou vojenskou kariéru. Aby to prošlo, musel mít papežské požehnání. A to skutečně dostal. Papež prohlásil manželství uzavřené na zámku v Březnici za právoplatné a zbavil Ferdinanda dalšího utajování. Po dlouholeté hře na schovávanou mohl teď pán Tyrol zavítat kamkoli i se svou manželkou.  

TIP: Sňatky tradicím navzdory: Který monarcha se oženil pod svůj stav?

Když v dubnu 1580 zemřela Filipínina teta Kateřina Lokšanská, její neteř si uvědomila, že i její rozloučení s tímto světem se blíží. Zúčastnila se ještě veliké slavnosti v Innsbrucku, ale jen s námahou se držela na nohou. Její osobní lékaři jí pustili žilou a tím ji ještě více oslabili. Ferdinand neodcházel od jejího lůžka. Tak, jak Filipína žila, nenápadně a zbožně, odešla z tohoto světa bez dlouhého boje se smrtí. Ve své závěti myslela i na vdovy a chudáky v Tyrolsku. Ferdinand ztratil svou milovanou ženu, jeho synové pečlivou matku, služebnictvo vzornou paní, přátelé vysoce váženou ženu a země tyrolská milovnici všech zkormoucených srdcí.

Nicméně dva roky po smrti Filipíny Welserové se arcivévoda Ferdinand podruhé oženil, a to se svou neteří Annou Kateřinou z mantovského rodu Gonzaga. Třetí dcera z tohoto svazku, Anna, se stala manželkou svého bratrance Matyáše Habsburského, v letech 1611–1619 českého krále.