Nerovnorodý sňatek císařova syna: Tajná svatba Ferdinanda a Filipíny

„Nejstarší, Maxmilián, zdědil Čechy, Uhry, Horní a Dolní Rakousy; mladší Ferdinand, který po dlouhý čas spravoval Čechy, obdržel Tyroly a země venkovské; poslední Karel Štýrsko, Krajinu, Korutany, Gorici, Terst a území istrijské. K čemu toto dělení, kterým poškozeno bylo dílo, jemuž Ferdinand obětoval svůj život? Zda lze vysvětlit to jednou z oněch slabostí, jimiž se panovník jeví člověkem, či zbytkem nedůvěry, ne-li hněvu, proti nejstaršímu jeho synu Maximiliánovi?“

Tuto otázku, vznesenou francouzským historikem a vynikajícím znalcem české historie Ernstem Denisem necháme nyní viset ve vzduchu. V ohnisku naší pozornosti se ocitne jeho mladší bratr. Jmenoval se stejně jako tatínek – Ferdinand. Abychom si rodiče a potomka nepletli, budeme k mladšímu Ferdinandovi přidávat přívlastek Tyrolský – druhorozený dostal totiž kromě „zemí venkovských“ do své vlády právě Tyrolsko. 

Potíže se syny

Otec nebyl vždy spokojen s chováním svých synů. Za posledních let svého života, když byl žádán, aby se šetřil, odpovídal: „Práce mně neškodí, ale hoře, způsobené náboženskými ideami Maximiliánovými a nerovným sňatkem Ferdinandovým.“

Ferdinand Tyrolský (1529–1595) vyrostl v pohledného mladého muže s plavými vlasy a krátce přistřiženým vousem. Půvab zdědil po mamince, Anně z rodu Jagellonců. Kdekterá panna v mocnářství jeho otce mohla na něm oči nechat, ale on se zadíval do jedněch krásných očí, které spatřil v Augsburgu.

Když do města vjel císař Karel V. po pravici se svým bratrem a českým králem Ferdinandem I., po levici se svým synovcem, arciknížetem Ferdinandem, nejmocnější rodiny ve městě, Fuggerové a Welserové, spolu soupeřily, kdo panovníka ubytuje. I když Jacob Fugger zvaný Bohatý financoval volbu Karla V. německým králem, přednost byla tentokrát dána Welserům. Uvádí se, že vzácnou návštěvu uvítaly v komnatách Welserova paláce „drahé koberce, damašek, benátská zrcadla, těžké čalouny, cenné obrazy“ a ještě zde byly k vidění „palmy z rovníkových krajů, stěny vysoko obkládané vzácným dřevem a z jídel ta nejdražší: humři, ústřice, tropické ovoce“. 

Uprostřed vší té bombastické nádhery zaujal mladý arcikníže podle jeho vlastních slov místo po boku „nejsličnější dívky, jíž kdy ve svém životě spatřil“. I ze strany půvabné Filipíny Welserové šlo o lásku na první pohled. Bylo jí už celých dvacet a měla za sebou leccos – zejména řadu odmítnutých uchazečů o svou ruku (jenom za jediný rok dala košem dvaceti osmi nápadníkům), a to mezi nimi nechyběla ani hrabata, jakož i bohatí patricijové. Rovněž Ferdinand Tyrolský odolával nástrahám manželství, a to i nástraze jménem Marie Stuartovna.

Krásná Filipína Welserová

Podle dobových zápisů a měřítek byla Filipína velice přitažlivá mladá žena. Urostlá, štíhlá, se zlatými vlasy, které podle tehdejšího módního obyčeje skrývala pod tenkou síťkou. Současníci tvrdili, že když pila červené víno, bylo vidět, jak jí prosvítá něžnou bledou kůží na krku. „Byla tak krásná, že krásnější tváře a vznosnější postavy nebylo možno si vůbec představit. Z jemného oválu její tváře mírně zářil lesk temně modrých očí zastíněných dlouhými brvami, její bohaté tmavé vlasy měly tak čistou alabastrovou běl s růžovým nádechem, že každý náhodný divák chtěj nechtěj musil na tuto krasavici upřít své dychtící oči. Žádný sochař by byl nevytvořil pravidelnějšího nosu a ruka nejzručnějšího malíře by neuměla nakreslit jemné obočí, jež se nad očima tence kroužilo ve vysokých obloučcích.“  

První vzplanutí zamilovanosti proběhlo v Augsburgu. Skutečná láska se však dostavila až v Čechách. „Ferdinand byl často hostem na zámku v Březnici v západních Čechách u Kateřiny Lokšanské, sestry Filipininy matky. Kateřina byla žena samostatná, věděla, co chce, a poznala, že je výhodné obchodovat s císařským domem a pěstovat společenský život. A že k hostům patřili i synové a dcery císaře, bylo téměř samozřejmostí. Její dům byl považován za společenské středisko, ve všech ročních obdobích přicházelo mnoho návštěvníků a všichni byli co nejpřívětivěji vítáni a co nejskvěleji pohoštěni ještě stále krásnou březnickou zámeckou paní,“ uvádí zmíněný historik Ernest Denis.  

Osudové setkání v Březnici

Filipína se dostala do Čech tak, že ji tam pravděpodobně poslali rodiče z Augsburku. Jenom slepec by totiž nepoznal, že se do císařova syna zamilovala. A právě na Březnici se jednoho dne objevil císařův syn Ferdinand Tyrolský. Paní Kateřina připravila hostinu, věděla, že Ferdinand je náramný gurmán, a vtom ji – nade všemi těmi paštikami, zvěřinou a poháry vína – uviděl. Když ji spatřil, nemohl od ní odvrátit zrak a před očima mu vyvstala scéna z Augsburgu, jak v arkýři patricijského domu stojí dívka a opětuje jeho pozdrav plný obdivu a jak posléze celá ta krása usedla vedle něj u augsburské tabule. Ten příběh zní snad až příliš romanticky, ale ani troškou romantičnosti jsme jej nepřisladili. 

Těm dvěma bylo jasné, že chtějí být svoji, jenže: byly tu stavovské rozdíly. Ferdinand byl císařským synem, zatímco Filipína navzdory svému bohatství pouhou měšťkou. Ferdinand byl však druhorozený až za Maxmiliánem, starším o dvě léta. Ten si měl jednoho dne na svou hlavu posadit královskou korunu a tím převzít odpovědnost za obrovská území v Německu a ještě v jiných zemích, které jeho matka Anna přinesla do manželství, což bylo mimo jiné České království.  

Tajný noční obřad

Na Ferdinanda čekala vláda v některé z vedlejších zemí, přičemž od roku 1547 se učil vladařit jako správce českých zemí, takže v cestě sňatku s tou krásnou Augsburčankou mu kromě stavovských předpisů jako by nic moc nestálo. Jenomže stálo. Filipína. Natolik byla zběhlá v kupeckém myšlení, že dokázala chladně uvažovat. Měla spoustu pochybností, ani ne o sobě, ale zvažovala důsledky možného tajného sňatku (žádný jiný nepřicházel zatím v úvahu), pro sebe i obchodní dům Welserů. Jak asi bude císař vůči nim reagovat? Jeho hněv možná nedopadne jenom na její hlavu, ale uvrhne do neštěstí celou rodinu. Uvažovala zřejmě dost dlouho, ale nakonec svolila.

„Do plánu byla zasvěcena paní z Lokšan, neboť svatba arcivévody Ferdinanda s Filipínou Welserovou se měla konat na březnickém zámku. Jenom opravdu nejbližší důvěrníci a přátelé Ferdinandovi se dověděli o chystané svatbě, pro niž byl hledán diskrétní kněz. Ale i zde se postavily Ferdinandovi a Filipíně do cesty netušené překážky. Každý duchovní se totiž obával, aby se neprohřešil proti nařízení nejvyššího císařského pána a aby si ho příliš neznepřátelil. Nakonec ale projevil ochotu Kateřinin zpovědník, tridentský probošt, že provede v noci tajný svatební obřad.“

Zámecká kaple byla osvětlena pouze slabým svitem, když do ní o půlnoci vkročil ženich s nevěstou ve společnosti jen několika přátel. Venku zuřila sněhová bouře, když si oné lednové noci v roce 1557 oba dva mladí lidé před krucifixem řekli své ano. Žádná hudba. Žádná hostina. Obřad trval jenom několik minut.

„Vyzývám přítomné,“ řekl oddávající kněz, „aby slavnou přísahou zde před oltářem Božím potvrdili, že nikomu za žádné sliby ani pohrůžky neprozradí, že Jeho královská výsost, nejjasnější kníže Ferdinand, podle řádů církve svaté (nemaje kanonických překážek) bere si za manželku katoličku Filipínu, dceru Františka Antonína Welsera a jeho choti Anny, rozené z Zinnenburku.“ Pak dal podepsat svědkům listinu, že obřad viděli a že do své smrti zachovají událost v tajnosti. Za pár minut už nic nepřipomínalo, že se tu něco odehrálo. Jenom ten zápis v listině: „Arcivévoda Ferdinand v měsíci lednu Anno Domini 1557 s paní Filipinou si dali manželský slib.“ Ani služebnictvo na Březnici se nic nedozvědělo, o to se postarala paní Kateřina z Lokšan. 

Adopce vlastních dětí

V červnu 1558, pět měsíců po svatbě, se narodil tajným novomanželům syn. Při tom asistoval Petr Ondřej Matthioli, autor slavného Herbáře a osobní arcivévodův lékař. Jako všichni ostatní i on musel odpřísáhnout, že nikomu nic neřekne. Tetička dostala nápad, aby byl chlapec položen na zámecké schody. Šest dní po porodu byl arcivévodův syn (a císařův vnuk) položen v hlavní bráně, a tam jej ráno objevil vrátný Tomáš, řečený Tkanička. Paní Filipína projevila ochotu přijmout chlapce za svého, a zámecký kaplan pokřtil dítě jménem Andreas neboli Ondřej. Tatínek viděl svého prvorozeného až po několika týdnech. Brzy po této události se Ferdinand rozhodl, že ubytuje svou malou rodinu na jiném místě. V roce 1560 přesídlila Filipína se synem a věrným služebnictvem na Křivoklát. Tento hrad dal pro ni Ferdinand zvlášť zařídit. 

Ferdinand mimo hru

Filipína Welserová císaře ve skutečnosti nikdy nepoznala, a ani by to neodpovídalo její povaze, totiž přiblížit se k panovníkovi tak poníženě. Navzdory svým úzkostem a pochybám si byla vždy vědoma patricijského původu. Ale arcivévoda Ferdinand si audienci u otce snad vymohl... Bylo to údajně v Linci a otec se synem se tam pravděpodobně viděli naposled. Císař sňatek svého mladšího syna uznal, ale s podmínkou, že musí zůstat utajen na věky věků. S následnictvím na český a uherský trůn nemohl on ani jeho potomstvo počítat, jedině kdyby vymřel celý habsburský rod… 

TIP: Sňatky tradicím navzdory: Který monarcha se oženil pod svůj stav?

Rodině vykázal roční příděl třicet tisíc zlatých a osvobodil je od daní a poplatků. Ferdinand Tyrolský si nejspíš v duchu říkal, že se otec později (až doba nazraje) vzdá požadavku na utajování jeho manželství, ale toto toužebné přání se mu nevyplnilo, protože císař zemřel překvapivě náhle roku 1564, aniž si s Ferdinandem mladším mohl na toto téma ještě někdy promluvit.