Nemužní muži v pozadí: Kterak eunuši ovládali celé říše

Často se ukázalo, že schopnosti eunuchů v mnohém překonávaly očekávání. Místo úředníčků a poskoků se z nich stali skuteční vládci v pozadí a zdatně směrovali chod celých království.

Domácí prevence

Termín eunuch znamená v řečtině „Strážce lože“. Historií mnohokrát ověřená praxe velí, že svou postel a věrnost manželky či ženy není dobré nechat strážit jiným mužem. A proto byli eunuši – správci harémů a speciální funcionáři vladařského dvora – preventivně vykastrovaní. Bylo to na první pohled logické: takový správce „dole bez“, zbavený možnosti produkovat vlastní potomstvo, se po zákroku stal důvěryhodným spolupracovníkem. 

Nemohl zneužít svého postavení pro zájmy vlastních potomků a pletichařit vám za zády. Ztráta vybavení prostě utlumila jeho individuální ambice. Nebo ne? Dějiny tuhle propagovanou teorii spolehlivě vyvrátily a hezká řádka eunuchů to dotáhla pořádně vysoko. I když na ně pořád máme tendenci pohlížet jako na poněkud méněcenné, mnozí dokázali zastínit i své pány. Kteří eunuši patřili mezi nejmocnější?

Historik staré Číny

Kdo je otcem čínské historiografie, prvním dějepiscem a kronikářem rodící se Říše středu? Přece S’-ma Čchien, narozený někdy kolem roku 140 př. n. l. K prvenství mu pravda trochu dopomohl jeho otec, který začal objemné dílo popisující legendární vznik Číny tvořit, ale již jej nestačil dokončit. Na smrtelné posteli požádal svého syna, aby jeho životní dílo dotáhl do konce. Čchien se svěřeného úkolu zhostil se ctí a vytvořil daleko rozsáhlejší opus, než by kdokoliv doufal. Při psaní se coby dvorský písař propracoval na pozici správce archivu, knihovny i kalendáře. Jenže pak udělal chybu.

Ve sporu mezi generálem Li Lingem a císařem vyjádřil podporu vojevůdci a měl být za tuto drzost, on i jeho potomci, nemilosrdně ztrestán na hrdle. Radikální verdikt ale dokázal uhádat a změnit na kastraci, částečně díky tomu, že děti dosud neměl. Potrestány tak vlastně byly jeho budoucích, nikdy nezplozené generace. A Čchien získal čas k dokončení mimořádného díla Zápisky historika, které sahají až kamsi 2 600 let před náš letopočet. Kniha je dodnes jedním z nejcitovanějších zdrojů a oslavován je i S’-ma Čchien. Na pomstychtivého císaře Wu-tiho, který jej nechal vykastrovat, si nikdo ani nevzpomene.

Zakladatel dynastie

Někteří lidé to dotáhli opravdu daleko, byť od začátku hráli se špatně rozdanými kartami. Třeba jako Agá Muhammad Chán žijící v druhé polovině 18. století v Íránu. Jako šestiletý chlapec byl vykleštěn svými kadžárskými kmenovými spolu-bratřími, aby se nemohl účastnit soubojů o moc. A jako „nepoužitelný“ strávil následujících 16 let coby politické rukojmí v Teheránu. Překvapivě jej tyhle nepříjemné zkušenosti nepřipravily o mocenské ambice. 

Po smrti chána Nádira se oficiálně ujímá vedení. Jakto? Ze svého nuceného exilu totiž po léta nenápadně tahal za nitky a ovlivňoval klíčové hráče v regionu. Přátele měl i mezi nepřáteli. Jeho mocenská kariéra dostala bouřlivou akceleraci a krutost, s jakou vedl dobyvačná tažení, překvapila i otrlé bojovníky. Snad kvůli drsnému dětství neznal soucit a masakry poražených nepřátel si vyloženě užíval. Z poněkud nadbytečného a odstrkovaného eunucha se vypracoval na pozici prvního perského šáha a zakladatele nové dynastie. Nástupce sice nezplodil, ale dal vzniknout celé říši.

Objevitel a mořeplavec

Admirála Čeng Che můžeme obvinit z ledačehos, ale rozhodně nelze říct, že by mu „chyběly koule“. Naopak, podle buddhistické tradice (původně byl muslimem) mu přezdívali „Eunuch se třemi poklady“. Byť byl vykastrován, dokázal efektivně velet císařským vojskům a zahánět od hranic mongolské nájezdníky. Uznání se nedočkal, na dvoře Jung-leho, císaře říše Ming, totiž eunuchům moc nevěřili. Jako velmi (možná až příliš) schopného se jej tedy chtěli zbavit tím, že jej pošlou za daleký horizont. 

Byl pověřen objevnými námořními výpravami a procestoval ve své době známé i neznámé končiny. Vytvářel mapy i obsáhlé zápisky z cest, přivážel suvenýry – třeba žirafy. Mezi roky 1405 až 1433 vedl hned sedm velkých diplomatických výprav, které směřovaly k Indii, Arabskému poloostrovu i na východ Afriky. V podstatě otevřel čínský trh zbytku světa. Unikátní jsou jeho plavby k neznámým kulturám i proto, že byly v zásadě vždy mírové. Nechtěl dobývat nové kraje, ale obchodovat. Po celé Číně, ale také v Indonésii a Malajsii, je dodnes vzpomínán a k jeho poctě tu stojí pomníky. Je jich dohromady víc, než kolik mají všechny generace panovníků z dynastie Ming.

Úspěšný správce

Nebylo to ostatně poprvé, co v Persii eunuši měnili tok dějin. Ve 4. století př. n. l. tu vládne král Artaxerxes, v pořadí třetí tohoto jména. Rozhodně ale není tak politicky výrazný, jako jeho předkové. Výsledek? Bouře nevole v Persepolis, mocenské tahanice, povstání ve Foiníkii a ve městech Sidónu a Tennésu. A také zdlouhavá a ne zrovna úspěšná válka s neposlušným Egyptem. 

Jenže pak se do věci vložil Bagoas. Kdo že to? Ano, ten poněkud obtloustlý eunuch, který zatím vypomáhal u dvora s administrativou. Poněkud nečekaně mu bylo svěřeno velení nad vojskem a Peršané poprvé přesvědčivě nad Egyptem vyhráli. Faraon tehdy musel utéct až do Núbie. Bagoas pak zkrotil i neposlušné městské státy. A také reformoval systém vlády a výkonu práva. Potřebuje tedy vůbec někdo ještě neschopného Artaxerxa? Jenže tehdy se Bagoas evidentně přepočítal. Hostina s otrávenými nápoji sice vyústila ve skon neschopného vladaře, ale bohužel i jeho samého. Přitom nechybělo mnoho a mohl jej na trůnu nahradit.

Nejschopnější generál

V roce 2005 byl v populární anketě Největší Čech zvolen Karel IV. Ne, ten skutečně eunuchem nebyl, ale těžko si představit, kolik bodů by musel nasbírat nejznámější přemyslovský kastrát, Jaromír, aby se vůbec v hlasování dostal do první stovky. Ve Vietnamu je to jiné. Muž jménem Lý Thuong Kiet tu byl zvolen 14. nejvýznamnější postavou národních dějin. A i když se tahle země může pyšnit opravdu dlouhou válečnou historií, dodnes jej tu považují za druhého nejlepšího vojevůdce. 

Proč je to důležité? Protože Lý Thuong byl eunuch. Navzdory tomu přežil vládu tří různých králů, silou i diplomacií řešil domácí spory, stabilizoval a rozšířil hranice říše. Byl to geniální stratég, který dokázal s mnohem méně početnou armádou rozprášit Čínou dosazené vládce příhraničních provincií a vyprovodit je domů. Dá se říct, že ve Vietnamu 11. století nikdo neudělal pro nezávislost země víc práce, než on.

Vláda nemužných mužů

Všeho moc škodí, i přemíra eunuchů. Na čínském císařském dvoře si toho všimli pozdě. Tedy až v době, kdy byl výkonný aparát do značné míry paralyzovaný mocenskou klikou eunuchů. Jistě, byl tu třeba Cchaj Lun (1. století), kterému je v dobrém přičítána zásluha na vynalezení „průmyslové výroby“ papíru. Ale třeba Wang Čen (15. století) „zařídil“, aby císař, který se mu moc pletl do vlády, skončil v mongolském zajetí. 

TIP: Andělský hlas kastrátů: Nejslavnějším eunuchem v hudební historii byl božský Farinelli

A zapomenout bychom neměli ani na eunucha jménem Liou Ťin (přelom 16. a 17. století), který prakticky ovládl soudní dvůr a z moci své funkce rozhodoval o vině a trestu obviněných. Samozřejmě ve svůj prospěch. Proto se o dynastii Ming někdy hovoří jako o vládě eunuchů. Z pomocníků a úředníků se stali velmi nebezpeční pleticháři. Třeba takový Wej Čung-sien (17. století) se moc nerozpakoval: odstavil slabého císaře od moci a zavřel jej do paláce, kde mu ponechal jen dekorativní úlohu. Vládl pak jeho jménem.