Největší tunel českých dějin: Vypečená měnová reforma

Dlouhé roky bojů za třicetileté války vyvolaly nesmírný tlak na panovníkovy finance. Po bitvě na Bílé hoře potřeboval císař Ferdinand II. urychleně získat zdroje na vyplacení armády a navíc musel v českých zemích vnést do financí nějaký řád – v oběhu totiž bylo několik druhů mincí, jež si nárokovaly status oficiální měny. Vlastní peníze razili císař, vzdorokrál Fridrich Falcký, stavové i někteří šlechtici. Situaci mělo vyřešit panovníkovo opatření, kterým však císař nevědomky spustil největší „tunel“ v našich dějinách.

Ferdinand II. vyhlásil jakési „výběrové řízení“ na provoz české mincovny. V lednu 1622 jej vyhrála nabídka, kterou podali Nizozemec Jan de Witte (katolickému císaři kupodivu nevadilo, že je protestant) a židovský bankéř Jakub Baševi se svými anonymními společníky. Jejich tzv. měnové konsorcium tak získalo za šest milionů zlatých monopol na ražbu mincí a obchod s cennými kovy v Českém království. Později se ukázalo, že oni tajemní společníci patří k politické elitě: zemský místodržící Karel z Lichtenštejna, kardinál a správce Moravy František z Ditrichštejna, velitel císařských vojsk Albrecht z Valdštejna a sekretář české dvorské kanceláře Pavel Michna z Vacínova.

V poměru deset ku jedné

Konsorcium nahrazovalo všechny mince v oběhu za nové – ovšem s desetinásobně nižším obsahem stříbra: Jednu minci roztavili, přimíchali k ní obyčejné kovy a vyrazili deset nových. Stříbro z devíti starých mincí šlo potom do kapes členů konsorcia, kteří ho obratem směňovali za pevnou cizí měnu. Užívání jiné měny než nových mincí bylo v zemi zakázáno. Za tuto „dlouhou minci“, jak se nové měně říkalo, pak podvodníci skupovali statky zkonfiskované po stavovském povstání.

Na popsaných majetkových přesunech vydělali hned dvakrát: Nejenže sami coby představitelé zemské vlády stanovovali odkupní cenu statků od eráru, ale ještě státu platili znehodnocenou měnou. Jen během svého působení v konsorciu scelil Albrecht z Valdštejna ve svém dominiu 64 nových panství.

Státní bankrot

Mincovní konsorcium mělo působit čtrnáct měsíců, zmíněná lhůta se však protáhla až do 28. prosince 1623, kdy nastal v důsledku vytunelování měny státní bankrot – tzv. měnová kaláda. Bylo vyhlášeno, že se hodnota obíhajících mincí snižuje o 80 %, a padlo nařízení vyměnit je za nové. Členy konsorcia ovšem nečekal za zpronevěry trest – naopak, za příkladné zaplacení nájmu mincovny získali jako odměnu zvláštní privilegia: Valdštejnovo panství bylo povýšeno na knížectví, Witte zasedl v císařské radě a Baševi obdržel titul, a stal se tak prvním židovským šlechticem v naší historii.