Nechte nás volit: Americké ženy se poprvé zúčastnily voleb v roce 1920

Jako první vůbec získaly ženy právo volit na Novém Zélandu už v roce 1893. Nový Zéland byl v té době ještě kolonií Velké Británie. V samotném Spojeném království přitom mohly ženy volit až od roku 1918 a to ještě pouze ty, kterým bylo nad třicet. Na Novém Zélandu sice mohly jít k volbám už o čtvrt století dříve, ale na druhou stranu kandidovat nesměly. Americké ženy toto viděly – a nehodlaly čekat, až se k něčemu rozhoupou i jejich muži!

Nechte nás volit!

Za prosazením ženského volebního práva ve všech státech USA stálo úsilí trvající bez mála tři čtvrtě století. Požadavek žen se začal stále více ozývat už v první polovině 19. století společně s hnutím za ženská práva. Vůbec první shromáždění na světě, jehož cílem bylo podpořit práva žen, proběhlo v roce 1848 právě v USA. Heslem sjezdu žen v Seneca Falls ve státě New York bylo, že „všichni muži a ženy jsou stvoření sobě rovna“.

Seneca Falls Convention, neboli první Úmluva o právech žen, zahrnovala také rezoluci ve prospěch ženského volebního práva. A to i navzdory tomu, že ani organizátoři rezoluce v tomto tématu nebyli zdaleka jednotní! 

Ke skutečnému zrovnoprávnění však vedla ještě dlouhá cesta. Jedním z jejích milníků je rok 1869, kdy vznikly první stabilní národní organizace za právo žen volit. Dokonce hned dvě najednou, které si však vzájemně konkurovaly! První byla The National Woman Suffrage Association (NWSA) neboli Národní asociace žen bojujících za volební právo. Jejím cílem bylo dosáhnout schválení ústavního dodatku o volebním právu žen. Ve stejném roce, jen o pár měsíců později, byla založena také konkurenční organizace American Woman Suffrage Association (AWSA) neboli Asociace amerických žen bojujících za volební právo. Ta se zaměřila na kampaň za zavedení ženského volebního práva v jednotlivých amerických státech. 

Řadu let spolu NWSA a AWSA soupeřily, až se nakonec v roce 1890 sloučily v jedinou. Vznikla National American Woman Suffrage Association (NAWSA) neboli Americká národní společnost za volební právo žen. Jejím cílem bylo dosáhnout schválení ústavního dodatku o volebním právu žen. Trvalo ještě celých třicet let, než k tomu skutečně došlo. 

První vlaštovky

V USA ženy nejdříve získaly povolení volit ve státě Washington v roce 1910, v Kalifornii v roce 1911, v Oregonu, Kansasu a Arizoně v roce 1912, v Illinois v roce 1913. Některé státy dovolily ženám volit ve školních volbách, komunálních volbách či hlasovat pro členy volební akademie. A protože ženy volily na stále větším území USA, kongresmani z těchto států se jim snažili zavděčit. Kromě toho, že se pokoušeli prosadit změnu národního volebního práva, tak také věnovali větší pozornost otázkám jako například lepší pracovní podmínky a ukončení dětské práce.

Ženské volební hnutí posílila také kampaň „Progresivní éra“. Jejím cílem bylo od roku 1900 vést boj proti korupci ve vládě, odstranění dětské práce a ochrana pracujících a spotřebitelů. Mužští účastníci hnutí prosazovali ženské volební právo, protože věřili, že právě ženy voličky budou tyto potřeby vnímat jako prioritní a posílí je ve společnosti. V roce 1912 schválila Progresivní strana, kterou založil prezident Theodore Roosevelt, volební právo žen.  

Ženy ve válce 

Zásadní změnu poměrů přinesl vstup USA do První světové války v roce 1917. Muži odešli na frontu a ženy zaujaly jejich místa v profesích, které pro ně do té doby byly zcela neznámé. Pracovaly jako dělnice v ocelárnách či zaměstnanci ropných rafinérií. Národní ženská strana spustila další kolo svých kampaní. Pocítila to například ruská delegace, která do Bílého domu dorazila v červnu 1917. Členky hnutí ji přivítaly s plakátem, na kterém stálo: „My Americké ženy říkáme, že Amerika není demokracie. Dvaceti milionům Amerických žen je odepřeno právo volit. President Wilson je hlavním odpůrcem jeho celonárodního schválení.“

Při dalších demonstracích docházelo k potyčkám s odpůrci i policií. Nakonec byly na dvě stovky demonstrantů zatčeny a polovina skončila ve vězení včetně Alice Paulové, která si měla odsedět sedm měsíců. Když vězenkyně zahájily protestní hladovku, vězeňské úřady přistoupily k násilnému krmení. To se setkalo s negativním přijetím veřejnosti a ženy byly nakonec propuštěny. 

Byla to tak právě válka, která poskytla poslední impulz k uznání ženského volebního práva. A byl to právě prezident Wilson, který svůj názor na ženy u voleb musel v jejím průběhu změnit. Zatímco do té doby se demonstrujícím ženám raději vyhýbal, při jednom z řady protestů před Bílým domem vyšel ze svého sídla i s manželkou a před demonstrantkami smekl klobouk. A nezůstalo jen u tohoto symbolického gesta.

V září 1918 vystoupl prezident Wilson v senátu a požádal o schválení novely zákona o volebním hlasování ve prospěch žen. Jako důvod uvedl: „Učinili jsme v této válce ženy našimi partnery, ale přiznáváme jim pouze partnerství v utrpení, obětování a dřině. Nikoliv partnerství v privilegiích a právech.“ Ženy tak dostaly po řadě let snažení svůj hlas jako uznání jejich podpory ve válečném úsilí. 

TIP: Vysoká hra prezidentů aneb Jak fungují americké volby

Svého cíle se jim podařilo dosáhnout 26. srpna 1920. Po tvrdé diskuzi v americkém Kongresu byla schválena devatenáctá změna americké ústavy. V ústavě s ní bylo zahrnuto, že právo amerických občanů volit nemůže být upřeno na základě pohlaví. Následné prezidentské volby v roce 1920 se tak staly prvními volbami, v nichž ženy mohly volit ve všech státech USA.