Navzdory dvoru i císaři: František Ferdinand sňatku s Žofií nikdy nelitoval

Po okupaci roku 1878 se do Bosny a Hercegoviny přistěhovala řada Čechů, kteří zde pracovali v různých odvětvích. Někteří obyvatelé Bosny je proto vnímali jako součást rakouského establishmentu, který nesnášeli. Před příjezdem urozeného páru do Sarajeva v červnu 1914 se v ulicích objevilo množství letáků dosti vulgárního obsahu, v nichž byla Žofie označena nejen za českou svini, ale celý text končil úderným heslem: „Pryč s d´estovským psem a jeho českým hovnem!“ Jak tedy následník trůnu k tomuto „českému přívěšku“ vlastně přišel?

Druhá polovina devadesátých let byla v životě Františka Ferdinanda z mnoha důvodů přelomová. Náhlá otcova smrt jej jistě zasáhla, ale nyní dobře věděl, že se s ním jako s následníkem musí počítat. František Josef synovcovo právo na trůn poprvé písemně zmínil v dubnu 1897, avšak na oficiální uznání své pozice si arcivévoda musel počkat ještě další rok. Během jarních měsíců roku 1898 také lékařská komise konečně dospěla k závěru, že tuberkulóza definitivně ustoupila a František Ferdinand je zcela zdráv. Nyní mu bylo třeba poskytnout nějakou významnou funkci odpovídající postavení následníka.

Dvorní dáma

Císař skutečně v březnu 1898 jmenoval Františka Ferdinanda generálním inspektorem vojenských jednotek, ale jeho samotného tehdy mnohem víc zajímaly jiné věci. Měl už totiž vyhlédnutou nevěstu, ovšem vzhledem k původu své vyvolené dobře věděl, že budoucnost rozhodně nebude jednoduchá. 

Není zcela jasné, kdy došlo k prvnímu setkání Františka Ferdinanda s hraběnkou Žofií Chotkovou. Obvykle se uvádí, že se tak stalo na podzim 1894 během plesu pořádaného v pražském paláci tehdejšího zemského místodržitele Františka hraběte Thun-Hohensteina. Jeden rakouský historik ale našel dopisy, které si oba vyměnili už v dubnu toho roku a z jejich obsahu je zřejmé, že se museli znát podstatně dřív.

K seznámení pravděpodobně došlo na některém z mnoha zámků bohatého arcivévody Bedřicha, který byl také titulárním vévodou těšínským. Jeho žena arcivévodkyně Isabella zaměstnávala Žofii Chotkovou jako dvorní dámu už od roku 1888. Vzhledem k tomu, že František Ferdinand příbuzné často navštěvoval, bylo příležitostí poznat tuto pohlednou a inteligentní ženu víc než dost.

Bedřich měl s Isabellou početný zástup osmi dcer a nejstarší z nich Marie Christina už pomalu dospívala do věku, kdy bylo třeba pomýšlet na vhodného ženicha. Isabella doufala, že právě František Ferdinand by mohl být tím pravým a vidina své dcery jakožto budoucí císařovny se jí nepochybně zamlouvala. Dlouho však nikdo netušil, že skutečným důvodem mnoha návštěv Františka Ferdinanda právě u této rodiny je bezvýznamná dvorní dáma Žofie. 

Bylo jen otázkou času, kdy tento vztah vejde ve všeobecnou známost. Jako jedna z posledních se o něm dozvěděla sama arcivévodkyně Isabella, která stále počítala s tím, že František Ferdinand vstoupí do manželství s její dcerou. Když se jednou Marie Christiny zeptala, jak námluvy pokračují, udivená princezna odpověděla: „Ale maminko, František Ferdinand sem přece nepřijíždí kvůli mně, nýbrž kvůli Žofince!“ Panovačná arcivévodkyně odmítala uvěřit, že by se císařský princ mohl nějak vážně zaobírat „obyčejnou“ hraběnkou, ale brzy došlo k události, která ji definitivně přesvědčila.

František Ferdinand rád hrával tenis a jednou si během návštěvy u Bedřicha zapomněl zlaté hodinky, které před zápasem na hřišti odložil. Sluha je odnesl Isabelle, a když zvědavá arcivévodkyně otevřela medailon připevněný na řetízku, našla uvnitř fotografii Žofie Chotkové. Ztropila potom velký skandál a svou dvorní dámu okamžitě s křikem vyhodila. 

Císařovo rozhodování 

Šokovaná i uražená Žofie hned sbalila kufry a odjela do Vídně. Celá záležitost ji natolik rozrušila, že dokonce uvažovala o vstupu do kláštera. Isabella si mezitím objednala audienci u císaře, ale František Josef ji přijal chladně a pouze nezávazně přislíbil, že synovci promluví do duše. Následník však dal ihned jasně najevo, že nejde o bezvýznamný románek a prohlásil, že si chce Žofii vzít. Pro císaře to byl šok. Následník trůnu se má oženit s jakousi chudou českou hraběnkou? Vyloučeno! František Ferdinand však trval na svém a jeho strýc viděl, že s ním prozatím nic nesvede. Dal mu tedy rok na rozmyšlenou.

Prostřednictvím vrchního hofmistra i dalších významných osob se pak císař pokoušel vyvíjet na Žofii nátlak, ale bez výsledku. Hraběnka klidně odpovídala, že se lásky k následníkovi nevzdá a obdobně reagoval i František Ferdinand. Císař mezitím svolal několik konferencí a jejich výsledkem byl dodatek k rodinnému statutu z roku 1839, který vstoupil v platnost 12. června 1900. Obsahoval seznam knížecích rodů považovaných za stavovsky přiměřené k uzavření sňatku s některým příslušníkem císařské rodiny a Chotkové mezi nimi pochopitelně scházeli. Jenže to nebylo nic platné…

Když se tedy všechny prosby, sliby i výhrůžky minuly účinkem, císař si s těžkým srdcem začal na možnost sňatku Františka Ferdinanda a Žofie zvykat. Došlo k němu ovšem za tvrdých podmínek. Žofii nebyl přiznán statut arcivévodkyně a děti z tohoto manželství ztratily právo usednout na trůn. František Ferdinand se vším souhlasil a císař tedy nakonec povolení k sňatku vydal. 

Svatba

Je třeba uznat, že František Ferdinand s Žofií projevili pevnost svého charakteru a jejich odhodlání překonat všechny překážky zaslouží respekt. Jen velmi málo lidí totiž stálo na jejich straně, ale našli se i takoví. Na prvním místě je třeba jmenovat následníkovu nevlastní matku Marii Terezii, která tento vztah podporovala a několikrát o celé situaci mluvila s Františkem Josefem mezi čtyřma očima. Většina členů císařské rodiny i významných politiků však byla tvrdě proti a rakouský ministerský předseda Ernest von Koerber například prohlásil: „Toto manželství bude pro monarchii osudovým neštěstím.“ 

Také oba bratři Františka Ferdinanda se následníka pokoušeli přesvědčit, aby plánované manželství zrušil. Všechny pokusy ale vyzněly naprázdno a naopak arcivévoda v budoucnu nikdy neodpustil lidem, kteří na něj v té době nevybíravým způsobem tlačili.

Dne 28. června 1900 se ve vídeňském Hofburgu konal teatrální renunciační akt, během něhož se František Ferdinand před očima panovníka, celé císařské rodiny, vídeňského arcibiskupa a dalších významných osob slavnostně vzdal nástupnických práv na trůn pro své potomky. O tři dny později proběhla na zámku v Zákupech svatba. Ženichovi tehdy bylo 37 a nevěstě 32 let. Kromě Marie Terezie a jejích dcer se prostého obřadu nikdo z císařské rodiny nezúčastnil a vše proběhlo jako soukromá záležitost. František Josef pak alespoň telegraficky manželský pár uvědomil o tom, že Žofii povýšil na kněžnu z Hohenbergu s predikátem „Knížecí Milost“. 

Rodinný život

Manželský pár odjel po svatbě na líbánky na zámek Konopiště. Ten koupil František Ferdinand už v roce 1887 od prince Lobkowitze a měl jej ze všech svých sídel nejraději. Stres nahromaděný za uplynulé měsíce zde konečně opadl a následník napsal své matce: „Žofinka je drahoušek a já jsem proto nevýslovně šťastný. Stará se o mne, daří se mi skvěle, jsem zdráv a mnohem méně nervózní. Cítím se jako znovuzrozený.“

Je třeba říci, že manželství bylo velmi harmonické a ani ti největší kritikové Františka Ferdinanda mu nedokázali v tomto ohledu nic vytknout. Manželům se narodily celkem tři děti, a to 24. července 1901 dcera Žofie, 29. září 1902 následoval syn Maxmilián a jako nejmladší pak 27. května 1904 druhý syn Arnošt.

U dvora však odmítali brát kněžnu z Hohenbergu vážně a nejvíce ústrků jí svým škodolibým lpěním na dvorním protokolu způsoboval císařův nejvyšší hofmistr Alfred kníže Montenuovo. Když Žofie například zašla na představení do dvorního divadla, nesměla sedět v lóži společně s Františkem Ferdinandem. Stejně tak nemohla zaujmout místo vedle manžela u dvorní tabule či stát po jeho boku během vojenských přehlídek. Ve společenské hierarchii císařské rodiny jí patřilo místo až za nejmladší neprovdanou arcivévodkyní. Mnohé princezny proto Žofii rády dávaly najevo svou nadřazenost a dcera tragicky zemřelého korunního prince Rudolfa Alžběta jednou pobouřeně prohodila: „Představte si, ona na mne promluvila!“

TIP: Alžběta Marie Rakouská: Šokující život vnučky Františka Josefa I.

Je jasné, že František Ferdinand toto šikanování své ženy těžce snášel a snažil se ji ušetřit oficialit, jak jen to bylo možné. Teprve když císař povýšil Žofii v roce 1909 na vévodkyni, její postavení se trochu zlepšilo. Arcivévoda ale vždy při své ženě stál a ještě nedlouho před Sarajevem pronesl tato slova: „Ze všeho, co jsem kdy v životě udělal, bylo nejchytřejší to, že jsem se oženil se svou Žofií.“