Na počátku byla oplatka: Historie Fidorky sahá do 19. století

V 19. století byla Opava důležitým správním a hospodářským centrem. Vedle českého obyvatelstva zde přitom velkou roli hrálo i to německé, které výrazně ovlivňovalo průmyslový a hospodářský chod celého regionu. Město se rozvíjelo ve stínu ostravsko-karvinské oblasti, kde se koncentroval těžební a strojírenský průmysl. V Opavě dominovala lehčí výroba, zejména textilnictví a ve druhé polovině 19. století potravinářství. Fungovaly zde především malé rodinné závody, jejichž osudy si byly v mnohém podobné. Existovala však jedna firma, která byla od počátku dominantní a jejíž význam brzy přesáhl hranice města i kraje: podnik německé rodiny Fiedorů. 

Soukeník a pekařka

Za zakladatele tradice výroby oplatkového zboží v Opavě je považován Kašpar Melchior Baltazar Fiedor. Narodil se 5. ledna 1811 v Moravské Ostravě v rodině řezníka Karla Fiedora. Vyučil se soukenickému řemeslu svého dědečka a jako tovaryš zamířil do nedaleké Opavy. Ve slezské metropoli se roku 1838 oženil s Amálií, dcerou krejčovského mistra Alberta Salingera a Marianny Salingerové, která pocházela ze starého pekařského rodu Schwarzů. Kašpar s Amálií spolu měli čtyři děti – Karla, Johanna, Marii a Theodora. 

Zpočátku bydleli u manželčiných rodičů, ale po narození prvního syna se přestěhovali do vlastního bytu na Hradeckou ulici číslo 4. Z oken mohli pozorovat převratné změny blízkého okolí. Po zbourání hradecké brány a městských hradeb se prostor měnil v nádherný promenádní park… Tehdy se v Amálii Fiedorové probudila pekařská vášeň. Chtěla pomoct rodině, protože její manžel Kašpar se v silné soukenické konkurenci nemohl výrazně prosadit.

Roku 1840 tedy začala péct pro Opavany v železných kleštích nad otevřeným ohništěm kulaté oplatky slazené cukrem. O novinku byl velký zájem, a tak se sortiment postupně rozšiřoval. Kašpar Fiedor, který Amálii od počátku pomáhal, roku 1852 zanechal soukenického řemesla a stal se oplatkářem na plný úvazek. Výrobě se záhy začala věnovat i dcera Marie, která se roku 1869 provdala za Adolfa Steffana, v jehož domě si zařídila vlastní dílnu.

Od knih k perníčkům

Synové Karl a Johann se pečení nevěnovali. Ani Kašparův nejmladší syn Theodor, narozený 5. srpna 1848, k rodinnému podnikání netíhl. Vyučil se knihařem a ve městě měl vlastní knihvazačskou živnost. Roku 1879 se oženil s Marií, dcerou stolařského mistra Antona Wallka.

Zvrat v jeho životě přišel 16. prosince 1879, kdy Kašpar Fiedor náhle zemřel na mrtvici. Novomanželé věděli, že pekařská živnost je v ohrožení, a tak se hned následujícího roku rozhodli koupit od žalářníka Antona Kisy dům v Masařské ulici číslo 11 a v duchu rodinné tradice pokračovat v pečení oplatků. Ale tentokrát továrenským způsobem: Theodor Fiedor se už dříve seznámil s kamnářem Rudolfem Kothným, který mu byl také svědkem na svatbě. Pravděpodobně díky němu si uvědomil, jak je pro pečení důležité správné vybavení. Do nového podniku proto instaloval moderní pece a začal vyrábět oplatky, sušenky a perníčky ve velkém. K úspěšnému podnikání se brzy přidali i jeho tři synové – Oskar, Theodor mladší a Anton.

Podnikavá vdova

Po sedmi úspěšných letech však přišla událost, která chod firmy znovu ohrozila. Theodor Fiedor 25. ledna 1887 předčasně zemřel na selhání ledvin a starost o tři děti i podnik zůstala na ovdovělé Marii. Ta se ovšem projevila jako skvělá podnikatelka. Továrnu nechala vybavit velkokapacitními stroji, rozšířila výrobní sortiment a získala i nové trhy. Poptávka přesto stále převyšovala nabídku. A protože továrnu už nešlo dále rozšiřovat, jediným řešením bylo přestěhování výroby do větších prostor. Vhodná příležitost se naskytla počátkem roku 1901, kdy byl na prodej dům číslo 8 v Olomoucké ulici s prostorným dvorem a zahradou. Marie Fiedorová vlastnila zpočátku jeho dvě třetiny. 

Nebyl to však objekt vhodný pro tovární výrobu, a tak ho majitelé brzy zbourali a na jeho místě začala už v květnu 1901 stavba obytných, výrobních, skladovacích a prodejních budov. Areál sousedil s vojenským skladem, bylo tedy nutné dodržovat přísná bezpečnostní opatření. Po pár odkladech, stížnostech, jedné žalobě a několikerém komisionálním přezkoumání byla nakonec stavba dokončena a oplatkárna v dubnu 1902 zprovozněna. 

Další rozšiřování

Pár měsíců po zahájení provozu spolumajitel zemřel a zbylý třetinový podíl Marie odkoupila. Souběžně s novým podnikem vedla nadále i výrobnu v Masařské ulici jako filiálku. Teprve v zimě 1906 uzavřela kupní smlouvu s hostinským Franzem Höppem, kterému objekt prodala. Mohla se tak plně věnovat dalšímu rozšiřování hlavní továrny. 

Přístavba přízemních objektů probíhala s přestávkami až do začátku první světové války. Továrna byla pak vybavena plynovými motory, moderními rotačními pecemi a strojním vybavením od vídeňské firmy Antonín Němec. Tou dobou zajišťovalo chod podniku už 60 zaměstnanců. Sortiment se rozrostl o dortové oplatky, perníčky, různé druhy sušenek, suchary, oblíbené čajové pečivo i další cukrovinky. Výrobky mířily nejen na domácí trh, ale i do Uher, Rakouska, Slezska a Haliče. 

Mladá krev

Po smrti Marie Fiedorové roku 1917 se vedení podniku ujal její nejstarší syn Oskar. Jenže tou dobou zrovna bojoval v první světové válce, a tak se výroba až do roku 1919 pozastavila. Oskar poté vedl podnik s mladším bratrem Theodorem. Oženil se s Christinou Jelínkovou, dcerou dalšího místního výrobce cukrovinek a majitele palírny Břetislava Jelínka.

Už po několika letech společného podnikání se bratři Fiedorové rozhodli pro další změny. Pokud chtěla firma obstát vedle sílící konkurence, bylo potřeba neustále investovat do modernizace. Z rodinné firmy se roku 1926 stala společnost s ručením omezeným Theodor Fiedor, v níž si však bratři ponechali rozhodující slovo. Jako jednatelé byli zapsáni Oskar a jeho žena Christina, Theodor Fiedor mladší vykonával funkci provozního ředitele. 

TIP: Čokoládové impérium Manner: Oplatková legenda staré dobré Vídně

Ve dvacátých letech nastal největší rozmach podniku. Během krátkého časového období se další výstavbou zvětšila jak továrna, tak výroba. Vzrostl také počet zaměstnanců. Roku 1931 měla firma už 380 dělnic, v sezoně dokonce až 450. Dále pro ni pracovalo 11 úředníků v kanceláři, sedm v provozu a osm obchodních zástupců. Mezi sortiment se nově zařadily měchurky (tvarohem plněné měšce), neapolitánky, vafle, miňonky, keksy, máčené tyčinky a dezertní pečivo. Od konce dvacátých let se začaly vyrábět i takzvané tartalletes, kulaté oplatky máčené v čokoládě s náplní z lískových jader, karamelu, mletého cukru a kakaového másla. Dnes je známe pod názvem Fidorky.