Na hradě je žena: Když na Mělníku vládla podnikavá Barbora Celská

Barbora Celská, druhá manželka císaře Zikmunda, „lišky ryšavé“, získala pověst hříšné královny už za svého života a různými mýty byla opředena i po své smrti. Když se vdávala, nebylo jí ještě ani patnáct let. Rok po svatbě se narodila dcera Alžběta, jediné její dítě. Podle současníků i tehdejších měřítek náleželi se Zikmundem k nejkrásnějším párům v Evropě. Přesto jejich vztah nenáležel mezi ty harmonické.

Kronikáři Barboru líčili jako atraktivní, štíhlou krasavici s velkým osobním kouzlem. Zároveň ale také jako rozmařilou, panovačnou a nevěrnou. O jejích záletech si povídala celá Evropa. Ani Zikmund však nebyl žádný asketa. Milenek měl nepočítaně a zpočátku prý Barbořiny avantýry shovívavě toleroval.

Podnikavá Barbora

Pak mu ale došla trpělivost, nechal manželku i s dcerou internovat a přestal jí vyplácet apanáž. Dlouho to však nevydržel a brzy se zase smířili. Řešil totiž také jiné problémy a Barbora toho dokázala skvěle využít. Měla podnikavého ducha a Zikmund uměl její obchodní schopnosti náležitě ocenit. Financovala jeho válečné výpravy, a tak jí v době své nepřítomnosti umožnil, aby ho v Uhrách zastupovala. A Barbora se ukázala i jako schopná panovnice!

V roce 1436 byl Zikmund konečně i s Barborou korunován českým králem. Měl už smrt na jazyku, a tak začala jeho drahá choť spřádat v Čechách své vlastní politické plány. Naučila se česky a chtěla tu vládnout. Dokonce uvažovala o tom, že se vdá za o generaci mladšího jagellonského prince, tajného kandidáta kališníků na český trůn! Zikmund však prosadil, aby se jeho nástupcem stal Albrecht Habsburský, manžel jeho dcery Alžběty. A Barboru, aby mu nemohla škodit, nechal pro jistotu uvěznit. Brzy nato zemřel.

TIP: Zikmund Lucemburský: Pragmatik, který se nevyhýbal ženám ani vínu

Albrecht, který musel Barboru na příkaz šlechty propustit, se na trůně dlouho neohřál. Nedočkal se ani narození svého jediného syna Ladislava Pohrobka. To už Barbora rezignovala na své vladařské ambice. Usídlila se na Mělníku, věnném městě českých královen. A protože uměla česky, pomáhala dceři vyjednávat podmínky pro přijetí malého vnuka za budoucího českého krále.

Nedařilo se jí tam vlastně špatně. Měla pravidelné příjmy, podnikatelský duch ji neopustil ani tady. S blížícím se stářím se ale těžko vyrovnávala. Její život, který nebyl rozhodně nudný ani jednotvárný, ukončila morová epidemie v roce 1451.