Mystika třetí říše (2): Himmlerova Ahnenerbe hledala kořeny „čisté rasy“

V roce 1932 vytvořil Heinrich Himmler „badatelskou“ organizaci SS-Ahnenerbe a vyslal ji do světa pátrat po starogermánských poselstvích. Jednou z těchto cest byla i expedice do Tibetu na jaře 1938, kterou vedl zoolog Ernst Schäfer.

Předchozí část: Mystika třetí říše: Himmlerova Ahnenerbe hledala kořeny „čisté rasy“

Schäfer pocházel z bohaté rodiny z Kolína nad Rýnem, dostalo se mu prvo-třídního vzdělání doma i v USA. Už jako dvacetiletý student Akademie přírodních věd ve Filadelfii měl možnost zúčastnit se své první cesty do Číny, Tibetu a na Sibiř. Jako fenomenální střelec měl za úkol ulovit pandu velkou.

Obrněn obdivuhodnou trpělivostí se měsíce potloukal v lesích a čekal na vhodnou příležitost. Vzácného tvora pak skutečně zastřelil a vydobyl si v branži respekt. Zcela podlehl odlehlým koutům Asie a stejně tak se po návratu stal nadšeným nacionálním socialistou. Vstoupil do NSDAP i SS a budoval kariéru uznávaného dobrodruha a cestovatele, přesně podle svého velkého vzoru, švédské živoucí legendy Svena Hedina. Schäfer vydal několik knih a publikoval v časopisech.

Od léta 1937 plánoval uskutečnit z prostředků Ahnenerbe velkou expedici do nejzapadlejší divočiny na náhorních rovinách severovýchodního Tibetu. Oficiálně kvůli výzkumu mrazuvzdorných obilnin z vysokohorských plání a kvůli nalezení odolného koňského plemene, nejvhodnějšího k dalšímu šlechtění pro válečné účely. Schäfer ale ve skutečnosti toužil detailně prozkoumat i náboženské, kulturní a dokonce i sexuální zvyklosti Tibeťanů. Neobyčejně se zajímal například o homosexuální praktiky mnichů v odlehlých klášterech. Himmlera zaujal příslibem, že v dosud málo probádaných průsmycích otevře hrobky, najde v nich artefakty z dob dávné árijské kultury a navíc z celého pátrání připraví dokumentární film. Šéf SS dokonce chtěl, aby Schäfer po Tibetu zamířil i do Mongolska, avšak takový výlet by byl už příliš nákladný. 

Na střeše světa

Vedoucí výpravy si dle svého vybral pět druhů. Entomologa, geofyzika, antropologa, geologa a jednoho pomocníka. Všichni to byli statní mladí muži „árijské krve“, kterým neměla činit potíže adaptace na náročné vysokohorské podmínky. Schäfer trávil čas pořizováním nejmodernějšího vybavení a zároveň sháněl povolení britských úřadů ke vstupu na indický subkontinent. V době vzrůstajícího napětí mezi ostrovním královstvím a nacistickým Německem to nebylo nic snadného. V listopadu 1937 Schäfer při lovu kachen nešťastnou náhodou postřelil svou manželku, která následkům zranění podlehla. Upadl do depresí a pomýšlel na sebevraždu, ale nakonec zvítězil jeho bojovný duch, ješitnost a touha po uznání. 

19. dubna 1938 výprava pod Schäferovým vedením vyrazila do italského Janova, kde se nalodila na parník směřující k Cejlonu. Následovala strastiplná cesta přes Kalkatu a Darjeeling na nepálských hranicích do Gántoku, odkud skupina vybavená nosiči, koňmi, mulami a vydatnými zásobami putovala do Tibetu. Špatné počasí, hmyz a pijavice provázely cestovatele na každém kroku, ale Schäferovi se dostalo zasloužené odměny. Tibetská rada ministrů, vznešený administrativní orgán, který obvykle zakazoval cizincům vstup, překvapivě pozvala německou expedici na čtrnáctidenní pobyt v tajemné Lhase. 

Jako téměř první Evropané tak Schäfer a jeho družina navštívili sídlo dalajlámy, druhé největší město Šigae, kde sídlí nejvýše postavení mniši včetně pančelámy, a rozlehlý klášter Taštimpsu. Ba co víc, výzkumníkům bylo umožněno studium stovky let starých tibetských knihoven a některé svazky mohli odvézt do Německa. Vedle cenných zoologických, geofyzikálních a botanických poznatků získala výprava bohaté etnologické sbírky a nezapomněla ani na sádrové odlitky hlav domorodců a všemožná rasová měření. Schäfer měl ohromné štěstí a mohl se vydat i do posvátného údolí Jarlung při úpatí hory Lhabab Ri, kde podle legend sídlila božská civilizace. Kromě rozpadlých strážních věží však nenašel pozůstatky žádných měst ani paláců.

Hlavní úkol, přinést Himmlerovi důkazy o árijských předcích německé rasy, tedy splněn nebyl. Výprava se nicméně 4. srpna 1939 vrátila za velké slávy do říše a Schäfer vystoupal mezi nejváženější badatele. Ahnenerbe si připsalo jeden z mála skutečných triumfů na poli vědy.

Doba her skončila

V létě 1942 Himmler podnítil v rámci Ahnenerbe vznik institutu „vojenské experimentální vědy“. Do jeho čela dosadil dr. Wolframa Sieverse, plukovníka SS, který svým přísným výrazem a hlubokýma očima připomínal ďábelského našeptávače Mefista. Sievers této pověsti brzy dostál. Ukázal totiž odvrácenou tvář Ahnenerbe spojenou s bestiálními zločiny. Institut prováděl pokusy na židovských vězních v koncentračních táborech Dachau a Natzweiler, zaměřené na odolnost organismu v extrémních podmínkách.

Probíhaly kvůli potřebě ochránit německé vojáky na východní frontě a letce, kteří se během vzdušných bitev nad Baltem a Severním mořem museli katapultovat. Nešťastníci trpěli při pokusech v mrazu, v kádích s ledovou vodou nebo ve speciální místnosti, kde byly simulovány podmínky nadmořské výšky mnoha kilometrů.

Jeden svědek po válce u Norimberského tribunálu vypověděl: „Lékaři vyvolali ve vakuové komoře dekompresi a pozorovali účinky na muže, uvězněného uvnitř. Do minuty šílel, trhal si vlasy z hlavy ve snaze uvolnit ten tlak. Rozdíral si nehty kůži na tváři, mlátil hlavou do stěny a vřeštěl bolestí.“

Jiní vězňové byli barbarským způsobem sterilizováni, nakaženi malárií, žloutenkou, tyfem nebo vystaveni následkům bojových plynů, včetně fosgenu a yperitu, noční můry všech vojáků v zákopech první světové války. Sieversovi lidé prováděli také antropologická měření typických znaků „podřadných“ ras, a proto zabíjeli vybrané židovské a ruské vězně, preparovali jejich kostry a lebky a jako exponáty je zasílali do muzeí. Za přímou vinu na smrti šestaosmdesáti lidí byl Sievers po válce souzen v Norimberku a v červenci 1948 byl popraven.

Zánik společnosti

Ahnenerbe bylo po válce jako součást SS rozpuštěno a renomované vědecké kapacity se raději snažily na svoje angažmá v „dědictví předků“ zapomenout. Záhadné poslání organizace nicméně stále nechává prostor různým divokým teoriím. A tak se dodnes můžeme setkat se spekulacemi o tom, jak daleko byl Rahn s hledáním svatého grálu, jaká tajemství vyčetl Schäfer z tibetských svitků a zda Himmlerovi archeologové ve Skandinávii skutečně našli ostatky polobožských Germánů. 

TIP: Okultismus Třetí říše: Árijci, lepé telepatky a mimozemšťané