Mládí jako v bavlnce: John F. Kennedy vyrůstal se stříbrnou lžičkou v puse

Pradědeček Johna Fitzgeralda Kennedyho – Patrick Kennedy připlul do východního Bostonu během velkého hladomoru v Irsku na konci čtyřicátých let 19. století a v pětatřiceti zemřel na choleru. Pradědečka z matčiny strany Thomase Fitzgeralda vyhnala bída z Irska roku 1854. Uspěl při obchodování s potravinami, a tak zakoupil v Bostonu pár domů, které pronajímal irským nádeníkům. Rodině zajistil slušné živobytí a otevřel svým devíti potomkům cestu za lepším.

Na vzestupu

Oba Johnovi dědečci byli mimořádné úspěšní. Patrick J. Kennedy (1858–1929) sice pracoval jako dělník v docích, avšak za ušetřené peníze si koupil hostinec a jeho firma P. J. Kennedy and Co. zaujala ve městě přední místo v obchodě s destiláty. Roku 1884 zúročil svou popularitu – strávil osm volebních období v parlamentu státu Massachusetts za Demokratickou stranu. Ještě víc se mu líbilo v roli šedé eminence místní politické scény, kdy během opulentních obědů pořádaných při setkáních stranických bossů pomáhal vybírat kandidáty do místních i celostátních úřadů. V roce 1887 se dobře oženil s dcerou lékaře a ředitele pohřebního ústavu a rodina vstoupila do nově vznikající irské střední třídy.

John F. Fitzgerald (1863–1950) patřil v Bostonu k ještě známějším osobnostem. Zmíněné otcovy úspěchy mu umožnily absolvovat prestižní Latin School, načež nastoupil na medicínu na Harvard. Po otcově smrti studií zanechal, aby se postaral o šest mladších bratrů. Svůj zájem o politiku realizoval jako sekretář jednoho z bossů Demokratické strany za volební okrsek North End. Měl politiku v krvi, čímž silně ovlivnil i svého vnuka Johna – byl bezprostřední a uměl se k lidem chovat přívětivě, takže se mu přezdívalo Medový Fitz. Stal se mistrem v takzvané irské výhybce, tedy schopnosti mile s někým rozprávět, potřásat přitom rukou někomu dalšímu a na třetího upírat soustředěný pohled. Ve Sněmovně reprezentantů zasedal v letech 1895–1901 a v roce 1906 byl poprvé zvolen starostou Bostonu.

Tvrdohlavá matka

John se oženil se svou neteří z druhého kolena a měl s ní tři syny a tři dcery, přičemž jeho miláčkem bylo prvorozené dítě – dcera Rose Elizabeth (1890–1995). V sedmi letech ji seznámil s prezidentem Williamem McKinleyem, dostávala extra hodiny francouzštiny, tance, klavíru a zpěvu a studia dokončila v prestižní katolické škole Sacred Heart, kde se jí dostalo náležitého vychování v oblasti ženských ctností podle konzervativních představ katolické církve.

Začínající románek s Josephem P. Kennedym (1888–1969) ze společensky níže postavené rodiny se rozhodl otec ukončit tím, že Rose přihlásil do internátní dívčí školy v Nizozemí. Po návratu dělala otci jako starostovi Bostonu ženský doprovod. O inteligentní, bohatou a vzdělanou Rose byl zájem, ale ona chtěla jen Josepha. Roku 1914, semlet různými politickými skandály, otec sňatek povolil. Ostatně Joseph P. Kennedy už byl absolvent Harvardu a úspěšný mladý bankéř. 

Devět měsíců po svatbě se narodil Joseph Patrick, nejstarší z devíti dětí narozených Kennedyům během sedmnácti let. Na tehdejší dobu to bylo již nezvykle mnoho, ale Kennedyovi se nad svým početným potomstvem dmuli pýchou. Druhorozený John Fitzgerald Kennedy se narodil odpoledne 29. května 1917 a jméno dostal po dědečkovi z matčiny strany. Rose dětem kromě katolicismu důsledně vštěpovala americké hodnoty. Měli zapomenout na své irské kořeny, čímž je chtěla uchránit před ústrky bostonské smetánky, tvořené zámožnými protestanty, kteří se chlubili, že jejich původ sahá až k americkým otcům zakladatelům. 

Z Bostonu do New Yorku

Před prezidentskými volbami roku 1960 se JFK svěřil svému životopisci, že jeho dětství „byl snadný život v hojnosti pod dohledem chův a ošetřovatelek a se stále větším počtem mladších sester, jimž mohl člověk velet.“ V létě si rodina pronajímala rezidenci s kinem a kurtem na mysu Cape Cod a John miloval letní i zimní sporty. Ovšem soupeření ve sportu i ve škole vždy dopadalo lépe pro staršího bratra Josepha.

Když bylo Jackovi deset, rodina se přestěhovala do luxusního bytu v New Yorku, kde mohl otec lépe podnikat ve filmové branži a děti definitivně uniknout bostonským předsudkům. Ve třinácti začal Jack, jak se Johnovi v rodině říkalo, chodit na exkluzivní katolickou internátní školu v Connecticutu, kterou vylíčil takto: „Bazén je skvělý,“ ale „spousta náboženské výuky a strašně náročné učení.“

V klášterním prostředí si připadal uvězněný a po roce přestoupil za bratrem na novoanglickou akademii Choate, kde studovali synkové z nejvlivnějších amerických rodin. Skvěle si vedl v angličtině, dějepise a matematice, špatně v latině, kvůli níž musel opakovat přijímačky. Od útlého dětství trpěl zdravotními potížemi, ale s častými nevolnostmi a záněty střev si ani lékaři ze slavné kliniky Mayo nevěděli rady. John hodně chyběl a vzhledem ke své vyzáblosti dostal přezdívku Krysí ksicht. Dbal o svůj vzhled a opaloval se i proto, že mu to dodávalo pocit zdraví. Nerad se přizpůsoboval, a dokonce založil školní Klub hulvátů, který nabourával školní řád.

Vždy první

Ačkoliv se mu moc nedařilo otevřít ke zkouškám učebnice, byl nejlépe informovaným studentem z ročníku, což plynulo z jeho zájmu o dění ve světě a také z otcovy výchovy. Joe nutil syny obhajovat své názory během debat u jídla a vštípil jim individuální nazírání, duchaplné vyjadřování a ambice být vždy první. Navíc jako syn z bohaté a vlivné rodiny John věděl, že mu leccos projde. Vůbec se jich nedotkla Velká hospodářská krize, o níž později prohlásil: „Jediný zážitek z krize, na který si vzpomínám, bylo otcovo rozhodnutí přijmout pár zahradníků navíc, aby jim zajistil práci a obživu.“ K penězům byl JFK tudíž afektovaně lhostejný, nenosil je s sebou a arogantně spoléhal na to, že ho přece každý zná a dá mu na dluh.

TIP: Vražda prezidenta Kennedyho: Zabil ho vyšinutý střelec, CIA nebo mafie?

Psal se rok 1935 a všichni čekali, že se zapíše na Harvard. Vždyť byl synem prominentního absolventa a mladším bratrem úspěšného studenta této prestižní univerzity. Ovšem Jack si natruc vybral Princeton. Tamní spartánské prostředí ho však zklamalo, a tak již podruhé zamířil za bratrem. Na Harvardu získal pověst okouzlujícího muže, který se více než o studium a kariéru zajímá o sport, v němž ho však i nadále zastiňoval bratr. Jedině v úspěchu u žen byl Jack lepší, přičemž si k nim vytvářel obdobný vztah jako otec. Ve svých dvaceti letech považoval sebe a svou rodinu za jistý druh americké aristokracie.