Mistr legrace: Komik Ferenc Futurista předčil ve své době i Vlastu Buriana

Všechno na něm bylo jaksi pokroucené a přehnané. Vytáhlá postava, křivé vyceněné zuby, vypoulené oči… to všechno bylo nějak „moc“. Stejně jako jeho brutální humor a energie, kterou na jevišti vydával. Hrál, a především bavil doslova a do písmene do roztrhání těla. Na jevišti dokonce několikrát zkolaboval.

Útěk od soch

František Fiala se narodil 7. prosince 1891 v Mníšku pod Brdy režisérovi a herci němého filmu Karlu Fialovi. František se nejprve vyučil štukatérem, od roku 1908 studoval sochařství na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Osamělé sochání ale není nic pro divokého chlapce. Daleko přitažlivější pro něj jsou kabarety. Na scéně se poprvé objevil roku 1913. Začínal jako komik a zpěvák v pivovaru U Halánků na Betlémském náměstí, jeho sláva se odtud ale rychle šířila po celé Praze. Na přelomu 20. a 30. let přišla dokonce nabídka z Národního divadla, tu ale Futurista rozumně odmítl. Zřejmě chápal, že jeho energie by byla na Zlatou kapličku příliš extravagantní.

Slavnější než král

Zato nabídku Voskovce s Werichem přijal rád. Jejich humor spolu ladil pouhé dvě sezony, ale přesto Futuristovo hostování dokázalo Osvobozené divadlo výrazně ekonomicky podepřít. Vždyť ve 30. letech Ferenc patří mezi nejmilovanější kabaretiéry. Jeho jméno na plakátě automaticky znamená vyprodaný sál. Diváci jeho drsnou komiku milují. Říkají mu Ivan Hrozný české komiky a jeho autorské skeče plné černého humoru i deformované mluvy jsou nesmírně populární.

TIP: Jiří Voskovec: komik s nelehkým osudem

Kritici ho považují za obhroublého, publikum ale Futurista baví víc než „král komiků“ Vlasta Burian. Když ve 20. letech vystupují ve společných programech, je hlavní hvězdou právě Ferenc. Na kabaretních jevištích mu sekundují o osm let mladší nevlastní bratr Eman Fiala či Jára Kohout. Jeho skeče jsou kouzelně vyšinuté a živelné, sehraje třeba i Náladu při loupání buřta.

Futuristovy divadelní začátky ale nejsou jen zality sluncem. Provází je maléry zaviněné hercovou nezodpovědností. V roce 1921 ho například museli vyhodit z kabaretu Červená sedma, protože: „Obecenstvo marně čekalo na jeho číslo. Futurista se nedostavil a už se v podniku neukázal.“ To se stalo poté, co se v dubnu 1921 oženil a odjel na líbánky do Paříže. Prostě se z nich nějak zapomněl vrátit…

Milující manžel

Není se co divit. Svoji manželku Ferenc bláznivě miloval. Anna Tichá byla o 15 let mladší herečka, která se výrazněji neproslavila. Zato rodinný život měla vedle Futuristy krásný.  Herec ji zahrnoval nejen láskou, ale i luxusem. Vysoké honoráře rád utrácel za vybavení domácnosti – vášnivě nakupoval zejména automobily a zahraniční dovolené. Se svou paní byl herec šťastný o to víc, když se jim v květnu 1927 narodila dcera Anna.

S postupujícími léty se v osobním životě zkrátka uklidnil, na jevišti zůstal ale pořád stejně nepředvídatelný. Exceloval v Divadle na Vinohradech či v Tylově divadle. I když jeho výkony v Moliérových aktovkách v režii Karla Čapka či v Kvapilově adaptaci Shakespearova Cymbelína měly výborné kritiky, Futurista se raději vrátil do kabaretu. Podle něj je dobrých herců víc než dost, ale dobrých komiků zoufale málo. A on prostě hrozně rád bavil lidi… a ještě raději si dělal legraci z témat, na která si před ním nikdo netroufal.

Útok na kamaráda

Zavedenému kabaretiérovi se nemohlo vyhnout ani stříbrné plátno. Ferenc debutoval už v roce 1918 v němých groteskách Ošálená komtesa Zuzana, Ferenc se žení a Učitel orientálních jazyků. Fascinoval ho i svět za kamerou, proto se brzy pustil do psaní scénářů a režírování. Přechod ke zvukovému filmu zvládl s ohromnou lehkostí. A ač se vesměs jednalo o menší role, objevil se od té doby v téměř čtyřech desítkách snímků. 

Jak bylo v kinematografii té doby zvykem, herec si většinou držel jedné škatulky, ze které mu publikum prakticky nedovolovalo vyklouznout. Ferencův přístup k tomu přímo vybízel. Už od začátků své umění piloval v krátkých výstupech, které mohly být předvedeny buď na jevišti, nebo právě před filmovou kamerou. Jenže právě kvůli tomu se mu snad jen jednou podařilo získat jinou roli, a to v komedii Martina Friče Tetička z roku 1941. Jinak ale hrál především figurky, podobně pokroucené jako byly ty z jeho skečů.

Významná filmová role mu unikla v roce 1936. A neobešlo se to bez skandálu. Ferenc už několik let v Tylově divadle exceloval v roli hajného Matěje Štětivce v populární operetě Na tý louce zelený. Režisér Lamač se ale při filmovém přepisu tohoto představení rozhodl, že hajného si na plátně zahraje Futuristův divadelní partner Jára Kohout. Když Jára roli přijal, považoval to dravý „Ivan Hrozný“ za zradu. Něčeho takového by se nenadál. Plný vzteku se řítí k rázem bývalému kamarádovi. Slova nestačí. Zaútočí na něj pěstmi, pak po něm začne střílet. K celému výstupu je nakonec povolána policie, která Futuristu převeze na psychiatrii. 

Do posledního dechu

Ke konci druhé světové války Ferenc Futurista onemocněl. Stihl si ještě zahrát kočího Václava v posledním protektorátním filmu Prstýnek, jinak ale pracoval výrazně méně než v předešlých letech. Po osvobození založil s mladším bratrem Emanem Divadlo Ference Futuristy v paláci Kotva. Dokázal však odehrát jen jednu sezonu. Pak se na čas vrátil na jeviště Divadla V + W.

TIP: Za hranice v maškaře: Proč Jára Kohout prchal z vlasti v převleku?

Hrál, i když mu nebylo dobře.  Po jednom takovém představení ho museli odvézt do nemocnice. Lékaři konstatovali, že přechodil nejméně dva zápaly plic. Hercův stav se nelepšil. Zhubl snad dvacet kilo. Přesto stále žertoval – navrhoval třeba, že by se na něj mohli složit tělnatější kolegové jako např. Nedošinská či Rašilov. 19. června 1947 ale Ferenc Futurista vydechl naposledy. Nebylo mu ještě ani 56 let. Jeho pohřeb ochromil městskou dopravu. Cestu z centra Prahy do smuteční síně ve Strašnicích zablokovaly davy milujících a vděčných diváků, kteří se přišli rozloučit se svým milovaným Ferencem…