Místo zlata oprátka: Jan ze Smojna proslul jako lapka i zachránce Karla IV.

Když se Karel IV. (1346–1378) vracel roku 1355 z Říma, kde převzal císařskou korunu, zpět do Čech, zastavil se počátkem května v italské Pise. Chtěl si zde odpočinout a vyřídit neodkladné záležitosti. Město ale ukázalo Karlovi svou odvrácenou tvář. V noci z 19. na 20. května vypukl požár radnice, kde spal císař se svou manželkou Annou Svídnickou. Oba se zachránili v poslední chvíli, když vyběhli na ulici jen v nočních košilích.

Městem se mezitím začala šířit zvěst, že oheň založil sám Karel, a mezi obyvateli Pisy a císařovým doprovodem se strhla mohutná bitka. Vojáci, spěchající svému vladaři na pomoc, se museli těžce probojovávat přes most až na náměstí, kde zatím Karel odrážel útočníky jen s malou družinou. Nakonec ale byla vzpoura potlačena a město tvrdě potrestáno. V boji a obraně císaře si prý obzvlášť statečně počínal Jan ze Smojna, purkrabí hradu Žampach. Panovník jej za odměnu pasoval na rytíře a sám mu na krk zavěsil zlatý řetěz.

Obávaný lapka

Po návratu na Žampach prý začal žít Jan neuvěřitelně okázale a rozmařile. Vyznamenáním, jehož se mu dostalo od císaře, velmi zpychl, den co den pořádal na hradě bujaré hostiny a pitky a když ho to omrzelo, dal se na dráhu loupeživého rytíře. Jelikož prý neustále chodil v brnění a nikdy neodkládal zbraň, začali mu lidé říkat Pancíř. Podle letopisů „nejen kupce přepadával a zboží bral, ale také zajímal je, věznil a trýznil“. Zprávy o jeho řádění se brzy donesly až k císaři, Karel IV. proto v únoru 1356 vytáhl do východních Čech, aby zjednal pořádek.

Nejdříve potrestal rušitele míru na Chrudimsku a poté přitáhl k Žampachu. Jan poznal, že je zle, a s odkazem na své bývalé zásluhy měl pro sebe i svou družinu žádat „rytířské zajetí“. „Pro lupiče ve svých zemích mám jen jedno vězení,“ vzkázal Karel IV. a nařídil zaútočit na hrad. Za necelou hodinu bylo loupežné sídlo dobyto a 18 lapků v čele s Pancířem zajato.

TIP: Inkognito Otce vlasti: Při cestě za římskou korunou šlo Karlovi o život!

Když jej předvedli před císaře, všiml si Karel, že má na krku zlatý řetěz. Rozpomněl se na příhodu v Pise a řekl: „Odměnil jsem kdysi rytíře, proč mě nyní nutíš, abych odměnil loupežníka?“ Poté dal Pancíře odvést k nedalekému dubu a sám mu hodil na krk konopnou oprátku se slovy: „Nechť se v příštích dobách uchová rčení: Karel IV. dvakráte v jednom roce obdaroval rytíře Pancíře – poprvé odznakem cti, podruhé znamením hanby.“