Misionář a botanik v jedné osobě: Podle Josefa Jiřího Kamela se jmenují kamélie

Když v roce 1753 švédský botanik Karl Linné sestavoval systém rostlin, dostala se mu do ruky krásná květina přivezená z Japonska zřejmě roku 1739. Dal jí jméno Camellia japonica k poctě slavného botanika Jiřího Josefa Kamela. Ačkoliv ji popsalo i několik dalších vědců, název se v průběhu jednoho století zdařilo prosadit. Na rozdíl od svého jmenovce se však čajovníku (Camellia sinensis) příbuzná rostlina stala jednou z nejznámějších na světě. 

Mladý apatykář

Jiří Kamel se narodil 21. dubna 1661 v Brně do rodiny soukeníka, který se stal později cechmistrem. Zachoval se dokonce i matriční zápis, kde je zapsán jako Georg Casper. Od dětství byl připravován na studia víceméně s předurčením pro církevní kariéru. Pro přírodní vědy se rozhodl pod vlivem řádového lékárníka, pátera Nappa, už na jezuitském gymnáziu v Brně. Kariéru v tomto oboru ovšem mohl udělat jen jako člen Tovaryšstva Ježíšova, neboť jezuité tehdy provozovali většinu českých lékáren. Do řádu vstoupil 12. listopadu 1682 v Brně. V rodišti také absolvoval noviciát, v jehož průběhu získal řádové jméno Josef. Po složení slibů působil Kamel jako apatykář v kolejích v rakouské Kremži, Jindřichově Hradci a Českém Krumlově. 

Snad inspirován svým známým Samuelem Fritzem požádal o vyslání do misií. V zámoří se španělským kolonizátorům nedostávalo duchovních pastýřů pro stále přibývající obyvatelstvo, a tak je přijímali i z jiných habsburských držav. Kamel snil o Indii či Jižní Americe, ale osud ho nakonec zavál do jiného konce světa. Jeho žádosti bylo řádovými představenými v Římě vyhověno roku 1687, kdy dostal dopis, který mu za působiště určil řádovou lékárnu v Manile, hlavním městě Filipín. Cesta tam ale byla, přes vynikající organizovanost v Tovaryšstvu, dost komplikovaná. V Českých Budějovicích se Jiří Kamel setkal s dalšími spolubratry určenými pro cesty po světě. Odtud zamířili přes Linec, Salcburk, zasněžené Alpy a italskou Veronu do Janova. Tam nastoupili na loď Santa Clara, která je převezla podél pobřeží jižní Evropy do španělské Sevilly.

Do zámořských misií

Sevilla byla tehdy hlavním střediskem španělského koloniálního světa: z okolních přístavů vyplouvaly lodě do Ameriky, aby odvážely její dobyvatele a přivážely zpět nezměrné bohatství kontinentu. Dodnes je tu zachován Archivo de Indias, jedinečný archiv, dokumentující zámořské objevy od Kolumbových dob až po rozpad říše. Ve městě se jezuité, včetně Kamela, učili španělsky i další věci, které potřebovali pro svou činnost v misiích. Místní jezuitská kolej, zasvěcená sv. Františku Xaverskému, ostatně tehdy byla největší na světě.

Teprve v létě 1688 se bratři vydali přes oceán. Z Cádizu zamířili napříč Atlantikem, kolem Kanárských ostrovů a Portorika do Veracruzu v Mexiku. Jen tato plavba trvala skoro tři měsíce! Na mezcích se poté vydali nepohodlnou cestou přes středoamerický kontinent do Acapulka, kde měli opět nastoupit na loď. Galeona San Salvador počátkem prosince pak vyplula k západu napříč Pacifikem. 

Páterův osud

Brněnský jezuita sem byl povolán jako správce lékárny, nicméně nebyla to jediná činnost, kterou tu provozoval. Manilská kolej Tovaryšstva Ježíšova měla dobře vybavenou knihovnu, a tak se mohl věnovat i studiu přírodních věd, které ho velmi zajímaly. Zkoušel se ale také učit domorodému jazyku, tagalogštině, a podnikl několik „výzkumných“ cest. Již roku 1692 putoval po vnitrozemí největšího filipínského ostrova Luzon, na němž leží i Manila. Později navštívil další výspy, například Palawan (dnes tolik populární kvůli „podzemním řekám“ v jeskyních), Mindoro a koncem desetiletí druhou největší součást Filipín, ostrov Mindanao.

TIP: Prostě Červíček: Jak cestovatel Frič přivezl do Prahy Indiána

V Manile Jiří Kamel vybudoval městskou lékárnu, v roce 1696 složil řádové sliby a stal se páterem. Po dalších třech letech obdržel titul botanicus a mohl se věnovat hlavně přírodovědeckým výzkumům. Někdy v té době v Manile založil botanickou zahradu. Snažil se z Evropy známá léčiva doplňovat pomocí látek získaných z místních rostlin. Jako lékárník ale bojoval i s řadou epidemií, roku 1695 v Manile řádila cholera, v roce 1704 mor. Nemocem podlehla řada jeho řádových bratří, a proto se Kamel stal trochu proti své vůli i lékařem. Jemu samotnému se stala osudnou amébiáza, infekční onemocnění střev. Nakazil se jí zřejmě z infikovaného pramene pitné vody a 2. května 1706 jí v Manile podlehl.