Metternich a kat: Co proťalo cesty kancléře a chebského popravčího?

Kníže Klement Václav Lothar Nepomuk Pavel Antonín Metternich-Winneburg-Beilstein-Ochsenhausen, vévoda z Portelly a hrabě na Kynžvartu, Plasích a Johanisbergu se narodil roku 1773 v Koblenzi, porýnském pevnostním městě na hranicích Francie a Německa. Jeho otec byl tajným radou prince Klimenta Václava Saského, trevírského kurfiřta, matka, rozená hraběnka Kageneck, byla přítelkyní císařovny Marie Terezie. 

Já, Metternich

Coby státní kancléř se stal Metternich ikonou konzervativního absolutismu a po roce 1848 logicky přišel jeho pád. Složil demisi na všechny veřejné funkce a emigroval do Anglie. Když se v Rakousku navrátily staré poměry, mohl se roku 1851 vrátit. Ve veřejných funcích se již neangažoval, ačkoliv jej vídeňský dvůr využíval jako skrytého poradce. Čas trávil se svými sbírkami na Kynžvartu, rozvíjel průmysl v levně zakoupených Plasích nebo zajížděl k Rýnu na svá vinařství v Johannisbergu.

Zemřel jako osmašedesátiletý roku 1859 ve Vídni. Místem Metternichova posledního odpočinku se však staly Plasy, kde vybudoval rodinnou hrobku v kryptě někdejšího kostelíka sv. Václava.

Zámecké muzeum

Kynžvart patřil rodu Metternichů již od roku 1625, kdy jej získali jako levný konfiskát. Kníže Klement nechal rodové sídlo přestavět do současné klasicistní podoby s cílem vytvořit reprezentativní prostor, jenž by vyhovoval setkávání politických špiček tehdejší Evropy. Soustředil sem také řadu cenností, které získal jako mocný politik a diplomat či je prostě nakoupil. Kynžvart se dnes chlubí jedním z nejstarších zámeckých muzeí na světě.

TIP: Kníže Metternich na penzi: Jak vypadal důchod jednoho z nejznámějších státníků 19. století?

Jádro muzea tvoří kabinet kuriozit. V něm si Metternichovi hosté i lázeňští návštěvníci mohli prohlédnout řadu předmětů V. I. P. osobností minulosti: například hřeben Marie Terezie, vycházkovou hůl císaře Františka I., kord císaře Ludvíka XIV., modlitební knížku Marie Antoinetty, rukopis hudebního skladatele Richarda Wagnera, ale také archeologické nálezy z Pompejí a Egypta nebo exempláře z domnělých či autentických historických míst, jako je kus cihly z babylónské věže či kámen z míst, kde byla Sodoma a Gomora. Unikátní sbírku tvoří asi 1 800 předmětů. 

K nejcennějším patří dvě egyptské mumie v dřevěných zdobených rakvích. Jen egyptologická sbírka čítá kolem 80 předmětů – především amulety, pečetítka, mumifikované krokodýlky či kanopu. Kynžvart kvůli nim navštěvují i odborníci.

Návštěvníci zámku mohou obdivovat také rozsáhlou knihovnu, cenné samurajské zbroje, vzácné palné a chladné zbraně a rovněž pravé katovské nástroje. Ty používal chebský popravčí Karl Huss a jeho sbírka mincí tvoří základ současné mincovní kolekce o asi jedenácti tisících kusech. Huss před 190 lety nastoupil do služeb knížete Metternicha jako kustod zámeckého muzea a zůstal jím až do své smrti. Jak se to mohlo přihodit?

Vzdělanec a sběratel

Nadaného Karla Hussa po celý život provázelo stigma původu: narodil se mosteckému katovi Pavlu Hussovi, a to 3. ledna 1761. Otec jej dal na gymnázium, ale chlapec vystavený posměchu spolužáků a šikaně učitelů v jedenácti letech ze školy zběhl. Dostudoval proto soukromě. V patnácti letech vykonal první popravu a jako osmnáctiletý vyrazil na zkušenou. V létě 1779 přišel do Chebu ke svému strýci, rovněž katovi. Později zde působil jako městský kat 47 let. Pro znalosti bylin a jejich účinků ho zvali i do předních měšťanských rodin. Takto se seznámil s dcerou pekařského mistra Eberla Sofií, kterou si nakonec vzal za ženu. Předtím ji však musel dobrodružně unést z otcova domu. 

Až do Sofiiny smrti roku 1824 žila dvojice kvůli Hussovu zaměstnání v ústraní a „sama pro sebe“ v malém hrázděném domku za Mlýnskou strouhou pod chebským hradem. Huss se však stále vzdělával, například s historií ho seznamovali profesoři chebského gymnázia Anton Grassold a Adalbert Libscher.

S vervou se vrhal do záchrany starožitností, mezi lety 1797– 1828 sepisoval čtyřdílnou kroniku Chebu a katovnu postupně proměnil v malé muzeum, které se stalo oblíbeným cílem návštěvníků lázní. Psal si s řadou učenců. Vzdělaného kata chtěl ostatně vidět i Johann Wolfgang Goethe.

Zajímavý je Hussův spis O pověrách, kde odhaluje nejrůznější podvody šarlatánů, mastičkářů a zaříkávačů a zároveň zkouší obhájit vlastní léčitelskou praxi. Vynikal také jako kreslíř. Kroniky barevně ilustroval, zachycoval podobu chebských staveb a pamětihodností či erbů. Pokoušel se také o meditativní eseje a básnickou tvorbu, kde se projevil jako hluboce věřící moralista i osvícený glosátor své doby.

Z popravčího kustodem 

Po smrti ženy Huss prožíval starosti o budoucnost svých sbírek. Město Cheb o ně nemělo zájem. Magistrátní rada Grüner však zprostředkoval setkání s knížetem Metternichem, který souh1asil s převzetím Hussovy sbírky. Podpisem smlouvy 12. září 1827 získal Huss za svou sbírku doživotní rentu 300 zlatých, místo kustoda zámeckých sbírek a bydlení na Kynžvartu zdarma. Vlastní poklady přivezl ve čtyřech vozech v květnu následujícího roku.

TIP: Nejslavnější český kat: Co víme o Janu Mydlářovi?

Na zámku jsou tak dodnes k vidění vedle katovského náčiní a sbírky mincí Hussovy minerály či dřeviny, jeho rukopisy se staly součástí zámecké knihovny. Šťastný muž se své milované činnosti mohl plně věnovat po deset let. Zemřel na zámku v listopadu 1838 v sedmdesáti osmi letech.